Nejsem rasistka, ubytuji všechny
„Konečně jsme s dětmi v bezpečí, bydlí se nám tu dobře,“říká pětatřicetiletá Romka, která utekla z válečné Ukrajiny do Česka. Útočiště našla v romském uprchlickém centru v Bezděčíně na Mladoboleslavsku. Žena se zrovna chystá s ostatními matkami ven na procházku.
Je kolem jedenácté hodiny dopoledne a ubytovna se pomalu probouzí k životu. Mladší děti pobíhají na chodbě nebo jezdí na kolech venku před budovou, starší ještě polehávají v pokojích. Romská maminka bydlí se svými čtyřmi dětmi v bezděčínské ubytovně od začátku března. Nejmladšímu potomkovi jsou tři měsíce a spokojeně polehává v kočárku, který žena houpe.
„Bohužel je ale nemocný, má problémy s dýcháním, takže čekáme na výsledky z nemocnice,“popisuje smutně matka. Má totiž v plánu odletět s dětmi do Irska za rodinou, už mají koupené letenky na 25. května. Jenže vše záleží na zdravotním stavu tříměsíčního miminka.
Majitelka ubytovny otevřela dveře romským uprchlíkům 2. března. „Ze začátku to bylo dost náročné, přišlo mi sem přes sto Romů najednou. Bylo velmi těžké vše zkoordinovat, mnozí měli úplně jiné návyky, mám tu lidi z domů i z osad,“popisuje bytná Jana Řeháková.
Teď ve svém zařízení ubytovává kolem devadesátky běženců, zhruba polovina jsou Romové. „Jsem otevřená všemu, nejsem žádná rasistka a nechci nabízet pomoc na základě barvy pleti,“pokračuje čtyřiatřicetiletá podnikatelka. Sama ale přiznává, že má s některými běženci i špatné zkušenosti. „Někdo mi tu něco ukradl, ale rozhodně nebudu házet všechny do jednoho pytle, s většinou vycházím velmi dobře a máme přátelský vztah,“popisuje Řeháková.
To dokazují i pohledy Romů, když s paní majitelkou procházíme ubytovnou. Všichni ji zdraví s úsměvem a mnohdy k ní až vzhlíží. „Pomůžete nám pak s papíry prosím?“ptá se romská žena, která bydlí v jednom pokoji se svou matkou a dvěma dětmi.
Majitelka ubytovny otevřela dveře romským uprchlíkům. Teď ubytovává kolem devadesátky běženců.
„Ještě čekám na práci, předala jsem na sebe kontakty a uvidíme,“tvrdí mladá Romka v županu. Řeháková k tomu dodává, že část běženců měla štěstí a práci už má, někteří ale stále vyčkávají.
„Většina ji našla v nedaleké Škodovce, třeba tam uklízí,“popisuje podnikatelka. Z protějšího pokoje zrovna vychází další maminka s usměvavým dítkem v chodítku. „Teď jdeme vařit, pak asi někam na procházku,“vypráví žena.
Většina uprchlíků se chce vrátit zpět na Ukrajinu. „Máme tu ale i jednu rodinu, která by chtěla zůstat v Česku, někteří chtějí do zahraničí,“popisuje Řeháková. Velká část nově příchozích pokračovala kupříkladu do Německa.
Ubytovaní Romové nejčastěji pocházejí z ukrajinského města Užhorod nebo z Oděské oblasti. „Nemám žádný limit, dokdy je tu nechám, záleží na válce. Ideální by bylo, aby si našli práci a ubytování si pak hradili sami, státní podpora nebude trvat věčně,“pokračuje Řeháková.
Od státu dostává 190 korun na jednoho uprchlíka na den. „Normálně jsem ubytování poskytovala za 400 korun na noc, takže na tom opravdu nijak nevydělávám,“doplnila mladá podnikatelka.
Často se prý stane, že za ní utečenci přijdou pro radu nebo s prosbou o pomoc, žádají hlavně léky pro nemocné děti či dětskou výživu. Řeháková pomohla zprostředkovat i lékaře pro těhotnou maminku, která na ubytovnu přišla. Dnes je miminku pět týdnů.
Spory s místními
Romové se podle Řehákové postupně přizpůsobili a žijí tu v poklidu. „Oni vědí, že když ucpou záchod, tak budou mít problémy. Bylo těžké, když jich přišlo hodně najednou, teď chodí postupně a vše je v pořádku,“popisuje.
Ne všichni místní však vidí ubytování Romů tak idylicky. Minulý týden doneslo několik rodin na ubytovnu stížnost. Sousedé si stěžovali na to, že děti si po celý den hrají venku na parkovišti a jsou hlučné. Nelíbí se jim ani to, že maminky postávají venku v županech a kouří cigarety.
Romové podle nich nerespektují sousedské soužití a pisatelé v dopise vyzvali majitelku ubytovny, aby to řešila. „Jsme zaměstnaní lidé a potřebuje relaxovat po práci,“stojí ve stížnosti, kterou podepsalo celkem sedm rodin z Bezděčína.
Majitelka ubytovny vinu odmítá a sousedům odpověděla dopisem, který předala sociálce a správě uprchlických zařízení. „Děti si hrají na soukromém pozemku a určitě neporušujeme žádnou vyhlášku a nerušíme třeba noční klid,“opáčila Řeháková.
Kritizovat ženy za kouření v županech jí přijde úsměvné. „Ony od nás ty župany dostaly, neměly nic jiného, tak co mají nosit?“argumentuje provozovatelka. Sousedské pnutí ji prý ale mrzí a nechápe to. „Dříve tu bydleli dělníci, kteří kolikrát přišli opilí a řvali tu, někdy se dokonce venku poprali a přijela policie. To místním nevadilo a teď si stěžují na děti,“kroutí hlavou Řeháková.
Proti ubytovně je třeba sedmatřicetiletý muž, který prochází zrovna kolem uprchlického centra. „Neskáču z toho radostí, Romové jsou zaostalí a jsou s nimi problémy. Byl bych raději, kdyby bydleli jinde,“říká místní. Zároveň ale doplňuje, že s tím stejně nic neudělá a bude si muset zvyknout.
LN oslovily i magistrát v Mladé Boleslavi, kam Bezděčín spadá. „Pokud k porušení některé z vyhlášek skutečně dojde, řeší záležitost městská policie. V tuto chvíli nemáme informace, že by město přijalo dokument týkající se ubytovny,“řekla mluvčí středočeského města Šárka Charousková.
Řeháková k tomu uvedla, že s ní vedení města nespolupracuje.
„Primátor se nám vůbec neozval, dělá jako bychom neexistovali, nebyl se tu ani podívat,“tvrdí majitelka ubytovny.
Žijí v komunitě
Běženci v ubytovně fungují jako komunita a navzájem si pomáhají. Nerozlišuje se, zda na patře bydlí Romové či bílí.
Je kolem poledne a starší ukrajinský pár zrovna vaří oběd ve společné kuchyni. „Hlídám tady jedné paní pejska, je teď v práci,“povídá postarší žena a ukazuje na velkého psa, který sedí u dveří do kuchyně. Manželé jsou běloši a dohlíží na mazlíčka Romky.
Na ubytovnu dochází jednou týdně také sociální pracovnice, v nejbližší době má zařízení navštívit kvůli Ukrajinci, který údajně bije manželku. Nejde o Roma.
„Lidé jsou prostě různí, nelze to určovat na základě barvy pleti. Proto nebudu na nikoho koukat skrz prsty a odmítat Romy,“uzavírá Řeháková.