Merkelová byla proti Nord Streamu 2
Ruský prezident se snaží otestovat, co si ještě může dovolit, říká Bernd Posselt, bývalý dlouholetý europoslanec a šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Varuje před snahou destabilizovat západní Balkán.
LN Německý kancléř Olaf Scholz čelí od vypuknutí války na Ukrajině značné kritice. Právem?
Ano, je zcela na místě. Na druhé straně mě to ale zase nepřekvapuje. Sleduji ruského prezidenta Vladimira Putina od dob, kdy se stal premiérem a zcela svévolně rozpoutal druhou válku v Čečensku. Tam zahynuly tisíce lidí a nejpozději od té chvíle je jasné, jak moc je nebezpečný. Jemu ve skutečnosti nejde o polovinu Ukrajiny, ani o celou Ukrajinu, ale jde mu o Evropu.
Už přes dvacet let se ji snaží rozdělit, vytvořit Eurasii s Moskvou jako centrem. Proto jsme spolu s několika přáteli velmi brzy začali před Putinem varovat. Když pak po anexi Krymu vydal seznam 89 osob, jimž byl zakázán vstup do Ruska, byl jsem mezi nimi i já. Na tom seznamu je nadprůměrně hodně Čechů, což mě velmi těší, jsou tam křesťanští demokraté, zelení, liberálové, ale ani jeden sociální demokrat.
LN Není postoj německé vlády k Ukrajině ovlivněn tím, co si myslí domácí veřejnost?
To nesouvisí s veřejností, ale s naivitou, s jakou se politici a stát vydali do přílišné závislosti na Moskvě, pokud jde o dodávky energií. Už v dobách, kdy byl ještě kancléřem Gerhard Schröder, jsem měl informace, že mu nabízeli peníze a možnost budoucího zaměstnání. Označoval jsem to tehdy za krvavou odměnu, aby mlčel o genocidě v Čečensku. Tenkrát mě zažaloval, takže jsem to už nesměl opakovat.
Bohužel, když ukrajinský velvyslanec v Německu Andrij Melnyk a prezident Volodymyr Zelenskyj tvrdí, že v německé politice existuje jakási proruská síť, mají pravdu. Není to zdaleka jenom záležitost sociálních demokratů, ale faktem je, že tam jich bylo nadprůměrně mnoho.
LN Ovšem 16 let byla německou kancléřkou Angela Merkelová. Ona tím pádem také nese zodpovědnost za naivní přístup vůči Rusku...
Nesouhlasím, úplně bych to nesrovnával. Na tom sankčním seznamu se ocitlo i několik nejbližších poradců a spolupracovníků kancléřky Merkelové, což asi nebyla náhoda.
Pravdou je, že i paní Merkelová prováděla reálpolitiku, tak jako všichni státníci vedla i ona s Putinem dialog. Na rozdíl od Schrödera ovšem na něm nebyla nikdy závislá. A co je ještě daleko důležitější, ona Putina prokoukla a byla při pohledu na něj naprosto realistická. To je velký rozdíl. Možná, že ne všechno dělala dostatečně rozhodně a energicky, ale zase byla důsledná v tom, že sankce proti Rusku vyhlášené po anexi Krymu v roce 2014 byly i díky ní neustále prodlužovány.
LN V Polsku a Pobaltí varovali před dostavbou plynovodu
Nord Stream 2. Proč je nebral v Německu nikdo vážně?
Z rozhovorů s paní Merkelovou vím, že i ona byla proti jeho dokončení. Akorát neměla odvahu a sílu postavit se proti německému průmyslu. Doufala ale, že nakonec nebude nikdy spuštěný, a to kvůli kolizi s platnými pravidly v Evropské unii. Nakonec by ten projekt beztak ztroskotal na Komisi a jejím schvalovacím řízení. Takže tady bych se kancléřky poněkud zastal. V pohledu na Rusko byla daleko realističtější než ostatní, avšak nebyla úplně důsledná, jak bych si osobně přál.
LN Teď se zdá, že německá veřejnost podporuje pomoc Ukrajině. Jak dlouho to vydrží?
Názory podléhají vlnám. Není tudíž vyloučeno, že za nějakou dobu budou mít znovu převahu ti, kteří budou tlačit na dohodu s Ruskem. Myslím, že nejnebezpečnější chvíle nastane, až budou mít Ukrajinci situaci do značné míry zase pod kontrolou, Rusové nebudou vědět jak dál a prozatím se spokojí s kontrolou části území na východě Ukrajiny. Pak se obávám, že nastane silný sklon k appeasementu jako v roce 1938.
LN Co soudíte o velmi ofenzivním přístupu ukrajinského velvyslance v Německu, Andrije Melnyka? Nepřehání to občas?
Dělá to výborně a mám o něm velmi vysoké mínění. Mnozí se cítí být jeho kritikou dotčeni, někteří dokonce uraženi. Ale válka prostě není nějaký penzion pro dívky. Promiňte, pokud je moje země ohrožena ze všech stran a lítají mi nad hlavou rakety, pak nikdo nemůže čekat, že se budu chovat jako při nějakém literárním ča
jovém dýchánku...
LN Jaký čekáte další vývoj na Ukrajině?
Putin je někdo, kdo se vždycky snaží otestovat, co si může dovolit. Jakmile zjistí, že někde narazí na odpor, sice trochu zvolní, ale s velkou vydrží plánuje další budoucí kroky. V tomto ohledu se hodně bojím, že po Ukrajině by se mohl zaměřit na západní Balkán, kde je bohužel značný konfliktní potenciál, i proto, že sympatie vůči Putinovi jsou v Srbsku nebo v Republice srbské v rámci Bosny a Hercegoviny obrovské.
Ukrajinci jsou velmi stateční bojovníci a mají na to, aby ubránili svou vlast, protože není možné, aby Rusko Ukrajinu porazilo a dlouhodobě kontrolovalo. Takže Rusové se spíš stáhnou na základě nějakých svých strategických úvah, než aby kapitulovali.
LN Čím to, že řada konzervativců měla vůči Putinovi řadu let sympatie a viděla v něm idol, který veřejně bránili?
Pokud jde o obě německé křesťanské strany, tak si myslím, že až na pár výjimek s ním mnoho lidí nesympatizovalo. Drtivá většina z nás je jednoznačně proevropská, podporujeme ochranu menšin a všechno to, co Putinovi naopak vadí.
Spíš jde o Alternativu pro Německo (AfD), pravicové extremisty. Ti s Putinem sympatizovali nebo ještě sympatizují, přičemž částečně také dostávali z Ruska peníze. Takzvané euroasijské hnutí Alexandra Dugina, který je Putinovým hlavním ideologem, má i mládežnickou sekci. Někteří její členové pomohli v Bundestagu budovat aparát AfD.
Když se podíváte do Francie, Jean-Luc Mélenchon je brutálním komunistou, Marine Le Penová zase brutální fašistkou. Oba znám osobně, protože byli europoslanci. Oba dostávali peníze od
Putina a bylo úplně jedno, že jeden je levicový radikál, druhý radikál pravicový. Stejně tak podporovali lidé okolo Putina i určité konzervativní skupiny, protože byly proti EU.
LN Před časem byla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová v Kyjevě a vyjádřila podporu pro členství Ukrajiny v EU. Kdy podle vás by k tomu mohlo reálně dojít?
Ze všeho nejdřív musí získat kandidátský status, pro členství jako takové ještě potřebuje splnit spoustu předpokladů. Tím nejdůležitějším je, že musí skončit válka. Pak je také důležité, aby kandidátský status neexistoval pouze na papíře, ale aby měl praktické dopady například v podobě ještě výraznější ekonomické podpory, těsných politických vztahů. Už teď ale vidíme, že kvůli válce na Ukrajině nahlíží EU na spoustu věcí úplně jinak než předtím, třeba na dodávku zbraní, což považuji za velký pokrok i v samotné evropské integraci.
Pamatuji si na doby, že když někdo v plénu Evropského parlamentu položil dotaz týkající se obrany, ostatní se o tom odmítali bavit s tím, že to je v kompetenci národních států a že to je překročení pravomocí. Dnes naopak EU poskytla přes miliardu eur ze svých rozpočtových prostředků právě na poskytnutí výzbroje Ukrajině, což je důležitý krok ke vzniku evropské obranné politiky a evropské obranné unie.
LN Ochota rozšířit EU byla dosud nízká, když šlo o menší státy. Nebudou některé vlády ambice Ukrajiny blokovat?
Myslím, že tu panují obavy, ať už u Němců nebo Francouzů, že to bude stát moc peněz. Uvedu ale příklad: životní nebo požární pojistka také něco stojí, přesto si ji člověk pro všechny případy platí. Musíme počítat bohužel s tím, že Rusko se nezastaví a bude chtít získat pod kontrolu další části Evropy, proto potřebujeme pojistku v podobě těsného spojenectví s Ukrajinou. Solidarita se vyplatí vždycky, zatímco sobectví škodí především sobcovi samému. A nacionalismus je historicky podbarveným sobectvím.
Co se týče možných obstrukcí ze strany některých členských států, ty samozřejmě očekávám, protože to je běžná praxe. Zažil jsem spoustu rozšíření EU a vždy se našel někdo, komu něco vadilo a snažil se to nějak zablokovat, ale na tom je třeba pracovat. Než se Ukrajina stane plnoprávným členem, uplyne ještě hodně dlouhá doba. Ale právě v takovémto případě nesmíme otálet a vydat se včas na cestu. Především ale nesmíme zapomenout, že už nějakou dobu tu máme řadu kandidátských států na západním Balkáně a ty teď také musíme víc připoutat k Evropské unii, protože se skutečně bojím, že právě sem zaměří Putin svou pozornost příště.
LN Když nastupovala Ursula von der Leyenová, slibovala, že její Komise bude „geopolitická“. Odpovídá tomu teď i její reakce na válku na Ukrajině?
Paní von der Leyenová říká často velmi dobré věci, ale musí je pak také uskutečnit v praxi, což občas někdy trvá, nicméně je na dobré cestě. Myslím že se docela podařilo vytvořit jednotu mezi členskými státy Unie, což už bylo vidět na posledním summitu.
Podle mě je hodně důležité, že Polsko se zase velmi konstruktivně podílí na práci společenství, i když u otázek právního státu bohužel stále ještě přetrvávají rozdílné pohledy. Myslím si, že i Polsko si teď hodně uvědomuje, jak důležitá je evropská solidarita. Bohužel Maďarsko ještě tak daleko není, ale doufám že časem nastane změna i tam.
LN Nedávno skončila konference, na níž mohli občané EU sdělit své představy o její budoucí podobě. Co říkáte na výsledky?
Myslím, že celá věc hodně trpěla probíhající francouzskou volební kampaní, prezident Emmanuel Macron se snažil celý proces využít ve svůj prospěch, takže výsledek zůstal hodně za očekáváním.
Proto bude Evropský parlament usilovat o svolání Konventu, který by se během příštích dvou až tří let zabýval reformami Smluv, protože to já považuji za naprosto klíčové. Bez jejich změn nedojde k rozšíření většinových hlasování, protože bez nich se EU nikam neposune.
Už teď je většinové rozhodování možné, ale nebývá plně využíváno. Většinový princip není ničím špatným, v demokracii je naprosto běžný. V některých oblastech má zůstat zachována jednomyslnost i možnost hlasovat kvalifikovanou většinou, ale v konečném důsledku se bez většinových hlasování neobejdeme.
LN Kde by měla zůstat jednomyslnost zachována?
Určitě u změn Smluv, při přijímání nových členů, u otázek ústavní povahy. Ale také, když bude Evropská unie řešit svoje příjmy. Výdaje jsou sice nyní schvalovány většinovým rozhodnutím, ale pokud jde o jejich zdroje, musí být státy zajedno, není možné, aby si nějaká většina usmyslela, že zavede nějakou novou daň nebo stávající zvýší.
Mimochodem, všimněte si, že tam, kde se už nyní v rámci EU hlasuje většinově, to běží bez problémů. Naopak, kde je ve hře jednomyslnost, hovoří se o krizích. Jednomyslnost se dnes týká deseti až 15 procent všech rozhodování, zbývající jsou většinová.
LN Nemohou se cítit malé státy potom v ohrožení?
Tento argument se opakuje stále znovu a znovu, ale já si myslím pravý opak. Ve skutečnosti totiž nahrává mezivládní metoda velkým státům, naopak malé staví do nevýhodné pozice.
Je to Evropa institucí, která dává malým státům sílu. Všimněte si, že pořád řešíme, zda má Evropu vést Německo, nebo Francie. Já říkám, ani Německo, ani Francie, nýbrž unijní instituce mají mít hlavní váhu. Samozřejmě pouze tam, kde k tomu mají pravomoci, určitě by nemělo být cílem nějaké centralistické uspořádání.
Takže Komise, Rada, Parlament, kde mají menší státy nadprůměrné zastoupení. Evropské instituce velké státy umenšují, naopak význam malých zvyšují.
Kancléřka byla proti dokončení plynovodu, ale neměla odvahu a sílu postavit se proti německému průmyslu
LN Sudetoněmecké krajanské sdružení plánuje za několik týdnů udělit prezidentu Zelenskému Cenu Karla IV. Co tím sledujete?
Z naší strany má jít o gesto solidarity. Uvědomujeme si, že je symbolické, určitě nečekáme, že si ji přijede osobně převzít. Ale šlo nám tím rozhodnutím o to ukázat, že jsme na straně Ukrajiny a jejího lidu.
LN Co očekáváte od českého předsednictví v Evropské unii? Já se na to velmi těším a dělá mi radost, jak silně se na to česká vláda připravuje. Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek jezdí pravidelně do Štrasburku, kde se spolu s bývalým europoslancem Pavlem Svobodou velmi intenzivně připravují, jak to před nimi už dlouho nikdo nedělal.
Jinak si od českého předsednictví slibuji především realistický pohled na Rusko. Podle mého názoru má premiér Petr Fiala už nyní jisté místo v učebnicích dějepisu díky své cestě na Ukrajinu, kterou podnikl spolu s premiéry Polska a Slovinska, Mateuszem Morawieckým a Janezem Janšou.
Pak bych si také přál, aby se soustředili na klíčové otázky v oblasti energetiky a obranné politiky. Jinak mě hodně těší, že ve vládě v Praze je zastoupeno několik profesorů, že to předsednictví bude mít i trochu intelektuální nádech. Bude se zabývat takovými drobnějšími aspekty, jež by mnozí jiní považovali za zbytečné, které jsou ale přesto také důležité. Mám na mysli, jak lépe informovat občany, posílit politické vzdělávání, vědomí, že je třeba přiblížit demokracii lidem. To považuji za klíčové.