Inspirace pro dospívající dívky
Liberecký Anifilm nabídl průřez špičkou světové animace
Překvapivým verdiktem poroty celovečerních filmů skončil v sobotu festival animovaných filmů Anifilm v Liberci. Vítězné filmy kategorie pro dospělé i pro děti jsou totiž oba určeny stejné kategorii – dospívajícím (dívkám).
Soutěž celovečerních filmů měla letos na liberecké přehlídce mimořádně silné zastoupení. Nechyběl ve třech oscarových kategoriích nominovaný dánský snímek Utéct, oceňované dílo Michaely Pavlátové Moje slunce Mad či umělecky ambiciózní Přes hranici od francouzské režisérky Florence Miailheové vytvořený technikou malby na sklo. Dále jedna z nejdražších a nejambicióznějších evropských produkcí posledních let Kde je Anna Franková? či japonské anime Belle, které si při premiéře na loňském festivalu v Cannes vysloužilo čtvrthodinové ovace.
Romance napříč stoletími Právě posledně zmíněné dva filmy si odnesly vavříny i z Anifestu, přičemž překvapivé je hlavně to, že snímek Kde je Anna Franková? vyhrál v kategorii filmů pro dospělé. Je totiž zcela jednoznačně zacílen na náctileté publikum. Notoricky známý Deník se izraelský režisér Ari Folman pokusil zatraktivnit pro současné publikum: oživil tedy imaginární adresátku Anniných zápisků Kitty a přesunul ji do současného Amsterdamu, kde je ulice, škola, most či knihovna Anne Frankové, ale také běženci, jimž hrozí deportace do nebezpečné země původu.
Folman, který napsal i scénář, přidává ještě romanci přízračné dívky z minulého století se stejně starým rebelem ze století současného, a také nějaké ty honičky a akční scény. Vzorně politicky korektní film má své silné momenty, ale celým pojetím především napodobuje hollywoodský způsob práce s příběhem a postavami. Pro mladší ročníky je to asi v pořádku, ale jakkoliv i mnozí starší diváci zamáčknou slzu, větší část dospělého publika si všimne naivního a přímočaře dojímavého charakteru filmu. Liberecká soutěž celovečerních animovaných filmů nechává rozhodnutí o rozdělení na dětské a dospělé filmy na porotě a je záhadou, proč ta letošní, kde mimo jiné zasedal provokativní americký režisér fantaskních, halucinogenních a místy dost sexuálně explicitních filmů Bill Plympton, jako film pro dospělé, určila právě Folmanovo dílo.
Snad proto, že druhý film, který tato porota ocenila (už ve správné kategorii), totiž velkolepý japonský snímek Mamoru Hosody Belle, je vlastně určený témuž publiku, tedy dospívajícím dívkám. Opulentní příběh zakřiknuté školačky, která se ve fantaskním virtuálním světě mění v obdivovanou hvězdu pop music, má opět všechny prvky, které strhnou mladé publikum (vysoké tempo, obdivuhodnou vizuální stránku střídající trojrozměrnou a kreslenou animaci, sebepoznávání a sebepřekonávání hrdinky a samozřejmě milostné motivy) a navíc reflektuje aktuální téma, přičemž život mladých v realitě sociálních sítí nijak nedémonizuje.
Mezi krátkými filmy uspěly animované dokumenty. Ve snímku Bylo jednou jedno moře... polská režisérka Joanna Kozuch prostřednictvím rozhovorů s místními vypráví příběh vyschnutí Aralského jezera i současnou situaci ve zdevastované oblasti. Mezi studentskými filmy pak triumfovala česká režisérka vietnamského původu Diana Cam Van Nguyen s velmi osobním filmem Milý tati, v němž rekapituluje vztah s otcem, který opustil její matku, protože mu ani napodruhé neporodila syna. Citlivé téma přitom pojednává s nadsázkou a trochu hořkým humorem, aniž by oslabovala emotivní náboj.
Letošní Anifilm mimochodem definitivně potvrdil správné rozhodnutí organizátorů, kteří festival z tradiční Třeboně před třemi lety přemístili do většího Liberce: sály byly plné i v dopoledních hodinách ve všední dny a celkový počet diváků dosáhl hranice 30 000.
Autor je publicista