Ženy Lubomíra Typlta
Pro svoji výstavu v příbramské Galerii Františka Drtikola vybral Lubomír Typlt jedenadvacet obrazů, z toho šest namalovaných letos.
Sály jsou naplněny typickým Typltovým rukopisem – velkými, sytě barevnými obrazy šklebících se figur. Představitel generace narozené v polovině 70. let se soustřeďuje na zdokonalení tématu, jež si před lety zvolil jako stěžejní. Jde svojí vlastní cestou, piluje ji do detailu, nachází na ní nové možnosti. Jeho specifická tvorba je jasně rozpoznatelná, na výtvarné scéně patří k výrazným autorům s důležitým přívlastkem – nezaměnitelný.
Mužské a ženské zrání
Lubomír Typlt se vyrovnal s figurami chlapců, kterým vtiskl děsivé výrazy, z nichž lze vyčíst sílu mužského zrání. S jejich zobrazováním, přestože jich namaloval desítky, zatím nikdy nepřestal. V Příbrami je jich k vidění mnoho, většina vznikla před několika roky.
Právě díla staršího data jsou dobrým vodítkem k posouzení Typltova současného výtvarného projevu. Jedinou viditelnou změnou je obměna figur, i když zpracovaných pro malíře typickými výtvarnými postupy. Typlt se z čistě chlapského světa přesunul do sféry žen. I tady se pokouší vyjádřit vlastní pohled na duševní pohnutky a fyzické zrání dospívající mládeže, na přerod dívky v ženu. Obrazů s tímto obsahem je vystaveno pouze pět, pro malíře však představují stěžejní motiv, který se odrazil také v názvu výstavy – Levitace. Zatímco se muži zobrazení v jeho dílech nejčastěji perou o míč, soupeří ve sportu a s děsivou křečí v obličeji bojují o bod či gól, dívky s tvářemi zahalenými do svých dlouhatánských mokrých vlasů se vznášejí nad zemí. Létají v oblacích, podobně jako touhy a sny v jejich hlavách.
Kurátor Petr Vaňous na úvodním panelu k výstavě uvádí, že „levitace je tu ironickým zastavením děje v momentě dramatického vyhrocení“. Ne každý vnímá obsah zmíněných pláten stejně. Typltem ztvárněné ženské a dívčí postavy zobrazené v gestu a s napětím v obličejích nijak nezaostávají za jeho vyobrazením mužského úsilí, jen jejich cíle jsou jiné. Malíř přiznal, že se malbou snaží o porozumění ženskému fenoménu. Jeho obrazy budí u návštěvníků asociace, které se jim v hlavě rojí individuálně na základě vlastního myšlení, cítění a zkušeností. Nadnášení figur může stejně tak poukazovat na rituální tance, tradice a pověry jako naznačovat únik od starostí v reálném světě. Malířovy levitantky se ovšem mohou vznášet třeba i z radosti nad svou ženskostí. Zkřivené tváře značící silné emoce nabízí odkaz k Munchovi, Goyovi, ale i k obrazu Tanec Henriho Matisse. To jsou však jenom letmé a chvilkové asociace. Lubomír Typlt zůstává svůj. Jedno však bedlivému pozorovateli neujde – u dívčí figury použil malinko veselejší barvy a dokázal do úporných tvářiček zakomponovat i nádech něhy. Typlt kdysi řekl, že svými obrazy chce diváka emocionálně zasáhnout, narušit jeho klid a dostat se mu pod kůži. Plátna zobrazující levitantky tento jeho záměr úspěšně splňují.
Lubomír Typlt – Levitace Galerie Františka Drtikola, Příbram, do 29. května