Svět starých a opuštěných
Jsme společností preferující děti. Když pominu někdejší nápisy v dopravních prostředcích vyzývající, aby mladší nechali sednout invalidy, zlevněné jízdné ve vlacích (týká se však i studentů) nebo nedostupnost filmů zobrazujících krutosti nebo erotické scény, měly děti, co moje paměť sahá, vždy a ve všem přednost. Nevím, zda za tím stojí moudrost přírody myslící na další generace, rodičovská láska nebo pouhý pragmatismus dávající přednost těm, kdo budou žít déle než dospělí. Nicméně „děti jsou naše budoucnost“a podle tohoto hesla se k nim společnost chová.
Přesně opačné vyjádření se týká generace seniorů. Staří, o to méně ti opuštění, naši budoucnost rozhodně nepředstavují. A musím konstatovat, že podle toho se k nim někdy chováme. Ve špitálech, v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo v domech pro seniory bychom nalezli tisíce smutných osudů, v zapomenutých bytech by jich bylo možná o řád více. Pokud však někoho podobného v rodině nebo ve svém blízkém okolí nemáte, pak to pravděpodobně ani nevíte. Nemůžete, protože staré a opuštěné lidi nepotkáte. A otázkou je, zda by o to člověk vůbec stál. Každý má přece svých vlastních starostí dost, tak proč se dívat na něco tak znepokojivého, jako jsou neznámí a většinou i velmi nemocní lidé. Vždyť co když stejný osud jednou potká mnohé z nás? To není příjemné pomyšlení.
Od příští dekády začnou do důchodu směřovat silné ročníky „Husákových dětí“. Pokud nenastane podobná medicínská katastrofa, jakou je covid-19, jenž v posledních dvou letech zvýšil o desítky procent úmrtnost starších lidí, bude se průměrná doba dožití opět prodlužovat. Doufejme, že spolu s tím naroste i počet let, v nichž budou lidé žít bez velkých zdravotních omezení.
Každopádně vznikne bezprecedentně silná skupina seniorů, z nichž velká část vychovávala své děti podle liberálních vzorců velmi odlišných od doby před sto a více lety a s jednoznačnou preferencí mládí oproti stáří. Pokud se nezmění trend, který v nemocnicích sleduji poslední tři dekády, pak nejstarší generace bude věnovat své city i majetky té střední a ta bude svou pozornost upírat k dětem. A později se stane pouze to, že se generace posunou a vše se zopakuje. Střední generace zestárne a bude se divit, kde že jsou ti mladí, jimž věnovali desítky let svého života i celoživotní úspory.
Mimochodem, uvědomujeme si vůbec, co staří lidé ke svému životu nejvíce potřebují? Zní to banálně, ale klid, teplo a sucho je základem. K tomu ještě dostatečný spánek, dobré jídlo, každodenní fyzickou i duševní činnost, udržování koníčků, životních cílů a především to nejdůležitější – společnost těch, kteří je mají rádi.
V posledních letech se média zabývají tématy, jako je zrovnoprávnění ras, pohlaví a všemožných menšin. Svět seniorů zajímavý není, není dostatečně „cool“. Nemají žádné silné zastánce – politiky, lobbisty, influencery. Jsem si jistý, že dokud se o starých a opuštěných lidech nezačne více mluvit, nic se nezmění.
Nezmění-li se trend, který sleduji třicet let, pak nejstarší generace bude věnovat své city i majetky té střední a ta bude svou pozornost upírat k dětem. A později se stane pouze to, že se generace posunou a vše se zopakuje.