Nezklamal v žádné roli
Dokázal přesvědčivě ztvárnit sebejisté svůdníky v čele s doktorem Blažejem v seriálu Nemocnice na kraji města, s neodolatelnou komikou se zhostil rolí drobného člověka pronásledovaného osudem či vlastními prohřešky jako ve filmech Kulový blesk či Vrchní, prchni!, nezapomenutelný je i jeho part spisovatele Vaňka v inscenaci Havlovy Audience. Vytvořil ale také citlivě pojatou postavu spisovatele Karla Čapka ve filmu Člověk proti zkáze nebo výrazně stylizovanou, sebeironickou figuru kancléře Riegera ve filmu Václava Havla Odcházení.
V divadle byl jeho domovskou scénou Činoherní klub, kde se také potkal se svou pozdější manželkou Libuší Šafránkovou (vzali se v roce 1976). Na pódiu se poprvé sešli ve Smočkově inscenaci Poprasku na laguně, která měla premiéru v roce 1973. Mezi výrazné divadelní role Josefa Abrháma patří Trofimov ve Višňovém sadu, Mulligan v Pensionu pro svobodné pány nebo Edmund Tyrone v Cestě dlouhého dne do noci.
O svém umění pochyboval
Byl známý svým přemýšlivým přístupem k rolím i tím, že o svém herectví navzdory prokazatelným úspěchům neustále pochyboval. To mimo jiné přispělo k tomu, že už v první polovině 90. let opustil divadlo (nebylo mu tehdy ani pětapadesát). Účinkoval pak ještě dále ve filmu a v televizi, popularitu však rád neměl a trpěl i nevybíravým přístupem bulváru. Na filmovém plátně se naposledy objevil ve snímku Jiřího Stracha Anděl Páně 2 z roku 2016, v televizi jej pak mohli diváci ještě spatřit v seriálu Jana Prušinovského Trpaslík z roku 2017.
Začátky hereckého působení Josefa Abrháma spadají do počátku šedesátých let. Pocházel ze Zlína, herectví však začal studovat na bratislavské VŠMU a studium dokončil na divadelní fakultě v Praze v roce 1962. Velmi záhy se začal objevovat ve filmu, už v roce 1961 účinkoval ve studentském snímku Věry Chytilové Strop a Vladimír Čech jej ve stejném roce obsadil do jedné z rolí v detektivce Kde alibi nestačí. Objevil se v Brynychově Transportu z ráje (1962) a je možno jej zahlédnout i ve Formanově Černém Petrovi z roku 1963. Tehdy hrál také v Jirešově dokumentárně laděné sondě Křik a o rok později dostal roli v celovečerním debutu Evalda Schorma Každý den odvahu.
Výčet jeho filmových rolí je bohatý a významnou kapitolou byla spolupráce s tvůrčí dvojicí Smoljak–Svěrák.
V roce 1976 se objevil v epizodní roli v jejich komedii Marečku, podejte mi pero!, následovaly filmy Kulový blesk (1978), Vrchní, prchni! a Trhák (1980).
Vždy skvělý pár s Libuší Šafránkovou
Se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem (ovšem jen coby s herci v drobných rolích) se Josef Abrhám potkal také v úspěšné televizní komedii Hynka Bočana Svatební cesta do Jiljí z roku 1983. Tento snímek patří k těm, kde se Josef Abrhám herecky skvěle doplňoval se svou manželkou Libuší Šafránkovou. Partnerskou dvojici si s velkým nadhledem zahráli třeba také v televizní adaptaci Dürrenmattovy hry Play Strindberg v režii Petra Kolihy z roku 1996. Společně hráli i v působivém snímku Mateje Mináče
Všichni moji blízcí (1999) inspirovaném osudy dětí, které zachránil Nicholas Winton.
Sám si ze své filmografie cenil zejména role Karla Čapka, kterou vytvořil ve filmu Šimona Skalského Člověk proti zkáze z roku 1989. Svému hrdinovi tam vtiskl inteligentní pohled plný citu a empatie, dojemné skromnosti i noblesy a také jedinečného smyslu pro humor a drobné radosti života. Rád si také zahrál v adaptaci Vančurova Konce starých časů z roku 1989, kde se poprvé setkal s režisérem Jiřím Menzelem.
Abrhámovou nejslavnější televizní kreací je jistě záletný doktor Blažej z Nemocnice na kraji města. Málokdo si ale vzpomene na jeho herecké mistrovství v televizních adaptacích oblíbených operet – Polské krvi a Netopýru. Zcela jiného druhu bylo setkání s režisérem Karlem Kachyňou, s nímž natočil televizní inscenaci Městem chodí Mikuláš podle posledního scénáře Jana Procházky.
Ve věku 82 let zemřel v pondělí vpodvečer herec Josef Abrhám. Diváci jej znali jako vynikajícího představitele charakterních i komediálních rolí, výrazné úlohy vytvořil v divadle, ve filmu i v televizi. Popularitou ale spíše trpěl a divadelní prkna opustil již před bezmála třiceti lety.
Herec Krejčíkův, Kačerův i Smočkův
Divadelní začátky Josefa Abrháma jsou spojené s Divadlem na Vinohradech (tehdy Divadlem československé armády), kde po absolvování DAMU v roce 1962 působil tři sezony. V roce 1965 dostal nabídku do Národního divadla, ale přednost dal nově založenému Činohernímu klubu: intuitivně se rozhodl jít tam, kde se rodí něco nového a průrazného.
Poprvé si v Činoheráku zahrál Mulligana v báječné Krejčíkově inscenaci O’Caseyho hry Pension pro svobodné pány. (Jiří Krejčík zároveň vytvořil s Abrhámem coby Mulliganem také televizní verzi a později ještě film). Výborně si porozuměl s Janem Kačerem: hrál poštmistra v jeho Revizorovi a posléze Trofimova v nezapomenutelné inscenaci Višňového sadu. Josef Abrhám byl ovšem i hercem jiného režiséra – Ladislava Smočka.
Mezi jeho nejlepší herecké výkony se řadí Edmund Tyrone ve Smočkově režii O’Neillova dramatu Cesta dlouhého dne do noci. Nezapomenutelnou kreaci vytvořil Abrhám v Gogolových Hráčích, kde si zahrál Ichareva, podvodníka napáleného jinými podvodníky, dojemného a pošetilého hlupáka. V dětinské euforii nad vlastní genialitou ztrácí poslední zbytky soudnosti a stává se snadnou kořistí. „Každá práce s ním byla pro mě báječná. Postavu Edmunda v Cestě dlouhého dne do noci nejde hrát, tu je třeba především chápat. Josef Abrhám právě tohle vždycky skvěle uměl, je nesmírně citlivý. Nikdy nebyl povrchní a laciný. Ani v životě,“řekl o vzájemné spolupráci režisér Ladislav Smoček.
Poslední velkou rolí Josefa Abrháma v Činoherním klubu byl Macheath z Havlovy Žebrácké opery (zahrál si ho i v Menzelově filmu). V roce 1992 opustili s Libuší Šafránkovu Činoherní klub, Josef Abrhám pak byl ještě do léta 1994 členem Činohry Národního divadla, než se rozhodl opustit jeviště nastálo. Na jeho umění se však nezapomnělo a v roce 2020 obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.
V roce 1994 získal Českého lva za roli ve filmu Šakalí léta. Na Českého lva byl nominován ještě v roce v roce 2006 za film Kráska v nesnázích a v roce 2011 za Odcházení.