Německo Ukrajinu podporuje
Víc než nezpochybnitelný proukrajinský postoj Scholzova kabinetu čekat nebylo možné
Podpora Ukrajiny ze strany Británie a USA je hlasitá a štědrá. Ve srovnání s tím se německá pomoc Ukrajině jeví jako vlažná, zvláště Ukrajincům samotným. Německá uměřenost je jistě z morálního hlediska diskutabilní, podle komentáře Leonida Beršidského pro server Bloomberg ale kancléř Olaf Scholz už učinil hodně, aby jeho země vystoupila z komfortní zóny. Navzdory své minulosti, geografii a politice dává Německo jasně najevo, že stojí na straně Ukrajiny.
Německý kancléř patří mezi několik západních lídrů, kteří ještě nenavštívili Kyjev. Ačkoliv Scholz rozhodl o vývozu těžkých zbraní na Ukrajinu, veřejná podpora toho kroku je slabá a v Německu v tomto ohledu cirkulují různé otevřené dopisy intelektuálů, jež odmítají „morální vydírání“ze strany Ukrajiny. Filozof Jürgen Habermas žádá hledání „kompromisu“k ukončení války. Dodávky zbraní podle něj jen znásobí utrpení.
Německý establishment vůbec nezvažuje embargo na ruský plyn a plynovod Nord Stream je nejspolehlivější ruský vývozní kanál. Ukrajinci německou opatrností opovrhují. Žádné ulice na Ukrajině se po Scholzovi nepřejmenovávají jako po britském premiéru Johnsonovi.
Poté, co Kyjev odmítl návštěvu německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, odmítl Scholz cestu do Kyjeva. Ukrajinský velvyslanec v Berlíně Andrij Melnyk označil Scholze za „Beleidigte Leberwurst“(uraženou jitrnici) a odmítl se omluvit. Melnyk napadá a kritizuje politiky SPD soustavně, bývalý vicekancléř Sigmar Gabriel ale trvá na tom, že „tanky a rakety nemohou dlouhodobě nahradit diplomacii“.
Až se do Kremlu dostane fašista Možná by se mohlo zdát, že Němci si nepřejí vítězství Ukrajinců v jejich spravedlivé válce proti ruskému agresorovi. Ve skutečnosti je podle Beršidského podpora německé vlády Ukrajině jasná. „Putin nesmí vyhrát a nevyhraje tuto válku,“deklaroval Scholz jasně. Ministryně zahraničí Annalena Baerbocková uvedla, že „chce a očekává Putinův nezdar“, a dokonce i Gabriel pravil, že se Rusko „zredukuje do stínu svého minulého já“.
Němci si spíše uvědomují, že bez ohledu na to, jak válka dopadne, Rusko tu zůstane a Německo s ním bude muset mít nějaký vztah. Díky nezničitelným kulturním a byznysovým vztahům a také díky 2,2 milionu Němců ruské národnosti. Pokud jste německý atlantista a věříte v rozpad a trvalé ponížení Ruska, tak se nacházíte na špatné straně Atlantiku.
Němci vědí, že zraněné Rusko bude nepříjemný a pomstychtivý soused. Během první světové války Němci financovali ruskou revoluci, a dokonce zařídili převoz Lenina. Byli odměněni brestlitevskou smlouvou, na základě které Rusko přišlo o 34 procent populace a velkou část impéria. Němcům to ale vyhrát válku nepomohlo a SSSR později získal zpět vše, co Rusko ztratilo, a k tomu ještě mnohem víc.
Nepředvídatelnost zraněného, rozloženého a ožebračeného Ruska – toho se Němci v souvislosti s rozpadem SSSR opravdu báli. Nově odtajněné dokumenty dokazují, že kancléř Helmut Kohl se pokoušel odradit baltské státy od získání nezávislosti. Rozpad SSSR chápal Kohl jako „katastrofu“. Možná byli Kohl a jeho ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher krátkozrací hlupáčkové, kteří se zuby nehty drželi reality, již znali, a příliš se obávali velkorysých vizí o konci historie. Ale oba měli v Rusku svoje zdroje.
Tak například Eduard Ševardnadze poté, co již nebyl sovětským ministrem zahraničí a ještě nebyl gruzínským premiérem, řekl Genscherovi doslova podle právě odtajněného zápisu, že „pokud bude zničen Sovětský svaz, tak vše, čeho se dosáhlo v posledních letech, může přijít vniveč. Jelcin pravděpodobně nebude požadovat návrat Krymu. Ale je možné si představit fašistického vůdce, který Krym požadovat bude“.
Genscherovi a Kohlovi bylo tehdy přes šedesát a oba žili tak dlouho, že se dožili naplnění Ševardnadzeho predikcí v roce 2014. Německé elity nepřekvapivě přemýšlejí také o tom, zda ponižující ruská porážka v ukrajinské válce nemůže být pro Rusko tím, co byla Versailleská smlouva pro Německo po první světové válce: katalyzátor ještě tragičtějšího nacionalismu, imperialismu a fašismu.
Němci vědí, že bez ohledu na to, jak válka dopadne, Rusko tu zůstane a Německo s ním bude muset mít nějaký vztah
Na Němce odvážné
Když si vezmeme všechnu tuhle historii a k tomu přičteme tradiční německý názor, že násilí dlouhodobě nic neřeší, tak je nezpochybnitelný proukrajinský postoj Scholzova kabinetu podle Beršidského maximum toho, co se dalo čekat. Německo už dodalo velké množství zbraní a připravuje odeslání houfnic, tanků a protileteckých baterií. Pracuje se Slovenskem a Českem na náhradě sovětských zbraní, které tyto země poslaly na Ukrajinu.
Na rozdíl od prezidenta Macrona se Scholz nesnaží dojednávat příměří nebo kompromis. Německo dává jasně najevo, že chce přispět k ukrajinskému vojenskému vítězství. To je na Německo neobvykle odvážné. A žádný plán pro jednání s poválečným Ruskem neexistuje.
Tolik Beršidskij. Dodejme, že Macron sice vyjednává, ale platí Rusku za energie sotva zlomek toho co Německo. A Francie se zbytečně nevzdala jádra, aby tak zvýšila závislost na Rusku.