Zadní vrátka

Před nějakým časem jsem psal každý týden jeden krátký článek o počítačové bezpečnosti. Jsem první, kdo přizná, že téhle problematice nerozumí. Snažil jsem se ale pokaždé o daném tématu co nejvíc načíst a vyplodit smysluplný text. Mám rád počítače a programování. Proto mě psaní bavilo. Měl jsem s ním ale drobný problém. Nemohl jsem si pomoci, abych nesympatizoval s autory virů, trojanů a všelijakého dalšího škodlivého kódu. Hodně útoků bylo a je opravdu chytrých. Jeden můj oblíbený malware se jmenoval DoubleAgent.

Jeho autoři využili program v operačním systému Windows 10 jménem Application Verifier. Měl za úkol ověřovat důvěryhodnost různých softwarů třetích stran. Útočníci místo programu propašovali do systému vlastní kód. Ten pak mohl ovládat kteroukoliv aplikaci v daném počítači.

Oblíbené cíle DoubleAgenta byly antivirové programy. Většinou si totiž mohou v systému dělat, co chtějí. DoubleAgent dokázal převzít kontrolu nad antiviry renomovaných značek. Dopadl jako většina malwaru.

Výrobci se mu přizpůsobili. Vydali záplaty. Dnes je z DoubleAgenta už jen zajímavá položka v pestré historii kyberválek. Tenhle týden jsem si na něj znovu vzpomněl. Bylo to při čtení o bakterii Pseudomonas aeruginosa. Není to příjemná potvora. U lidí může vyvolávat vážná zánětlivá onemocnění. Velké problémy způsobuje třeba pacientům trpícím vzácným dědičným plicním neduhem cystickou fibrózou. P. aeruginosa používá trochu podobnou fintu jako DoubleAgent. Popsal ji tým imunologa Ruslana Medzhitova z Yale.

Těla nás savců mají dva hlavní způsoby, jak reagovat na přítomnost vetřelců. První slouží k ochraně před bakteriemi nebo viry. Druhý má na starosti mnohobuněčné parazity typu různých hlístic nebo jiných červů. P. aeruginosa by měla vyvolávat první typ reakce. Její přítomnost v lidském organismu však kupodivu spouští druhý. Ruslan Medzhitov a spol. měli podezření, že bakterie imunitní systém schválně mate. Zkusili vystavit buňky, které dláždí povrch dýchacích cest, enzymu produkovanému bakterií. Jmenuje se LasB.

Byla to trefa. LasB spouštěl tvorbu hlenu. Ten představuje pro velké mnohobuněčné červy problém. Jak na něj ale reagují bakterie? Biologové na něm zkusili P. aeruginosu vypěstovat. Nevadil jí. Naopak. Používala ho jako zdroj obživy.

Lidské tělo si myslí, že bojuje s vetřelcem. Ve skutečnosti mu však servíruje oběd. Potvrdila se stará pravda. Neprůstřelný systém neexistuje. Genom P. aeruginosy má jen něco přes šest milionů genetických písmen. Je to přibližně tisícina lidského. Na tak jednoduchého tvora vůbec nejde o špatný výkon. Stejnou fintu navíc mohou používat i další bakterie. Teď už zbývá jen vymyslet záplatu.

Těla nás savců mají dva hlavní způsoby, jak reagovat na přítomnost vetřelců. První slouží k ochraně před bakteriemi nebo viry. Druhý má na starosti mnohobuněčné parazity typu různých hlístic či jiných červů. Pseudomonas aeruginosa kupodivu spouští druhý typ reakce.