Rozšíření NATO jako bazar
„Nemůžeme říci ano vstupu teroristických organizací do Severoatlantické aliance,“zopakoval ve svém tradičním projevu po pátečních modlitbách v Alího mešitě v istanbulské čtvrti Üsküdar turecký prezident Recep Tayyip Erdogan.
Ankara oznámila, že bude vetovat vstup Finska a Švédska do NATO kvůli tomu, že obě země podporují kurdské skupiny, které Turecko považuje za teroristické. Podle západních politiků a analytiků tím však Erdogan sleduje jiné cíle – hodlá si vymoci materiální i formální výhody a zvýšit svou prestiž doma i ve světě.
„Mentalita trhovců“
Finský prezident Sauli Niinistö byl podle svých slov tureckým vetem zaskočen. Ještě před několika týdny ho totiž Erdogan ujišťoval, že přihlášku Finska podpoří. Turecké stížnosti na evropský postoj vůči Kurdům existují již desítky let, tato kritika však zatím nebyla překážkou spolupráce, konstatoval Niinistö. I to posiluje domněnky, že Turecko nakonec ke vstupu obou zemí do Aliance svolí, bude za to ale něco chtít. Lucemburský ministr zahraničí Jean Asselborn v této souvislosti hovoří o „bazarové mentalitě“.
Ostatně Erdogan má s vymáháním ústupků od Aliance zkušenosti. Například v roce 2009 ještě v roli premiéra vystupoval proti jmenování Anderse Rasmussena generálním tajemníkem. Ustoupil poté, co pro Turecko „za odměnu“získal funkci Rasmussenova náměstka, připomněl exšéf NATO Jaap de Hoop Scheffer. „Cenu v tuto chvíli neznáme, ale je jasné, že nějaká bude,“citoval ho bruselský server Politico. Podle analytičky z think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy Asli Aydintașbașové chce být Erdogan „přemlouván,
přesvědčován a nakonec odměněn za spolupráci“.
Jedním z pravděpodobných scénářů by mohl být požadavek na americké stíhačky. Turci jednají s Američany už řadu měsíců o dodávce letounů F-16, zájem ale mají také o modernější verze F-35. Ty jim Washington nechce prodat kvůli tomu, že Ankara v minulosti nakoupila systémy protivzdušné obrany S-400 od Rusů.
Jak si naklonit voliče
Erdogan chce však také zapůsobit na domácí voliče, jejichž podporu v posledních měsících ztrácí. Podle nejnovějších průzkumů by prezidentské volby, které se uskuteční příští rok, prohrál s kterýmkoli z potenciálních kandidátů, s nímž by se v druhém kole utkal.
Zahraničněpolitický spor, v němž může Turecko zdůraznit svůj mezinárodní význam jakožto mocnosti s právem veta, mu může přinést kýžené body. Navíc otázka kurdského terorismu je v turecké společnosti vždy velkým mobilizačním prvkem, jenž dokáže sjednotit lidi napříč politickým i názorovým spektrem. „Nemám ho rád. Ale je hezké najít se svým prezidentem alespoň jednou za dvacet let trochu společnou řeč,“řekl LN pod podmínkou anonymity jeden z voličů turecké opozice.
Istanbulský deník Sabah zveřejnil nástřel desetibodového manifestu, který údajně unikl na veřejnost ze zdrojů blízkých Erdoganově Straně spravedlnosti a rozvoje (AKP). Seznam obsahuje požadavky jako uznání kurdských milicí YPG a PYD teroristickými organizacemi, urychlení vydávání osob navázaných na tyto organizace do Turecka, zablokování jejich bankovních kont, ale také třeba bránění „dezinformačním aktivitám“stoupenců Fethullaha Gülena, kteří údajně stojí za neúspěšným pokusem o puč z roku 2016.
Mnohé z těchto požadavků však odporují Evropské úmluvě o lidských právech i judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, všímá si turecká nezávislá agentura Bianet. Pokud by se tedy uniklý dokument měl přetavit ve skutečnost, Turecko by fakticky žádalo nejen Švédsko a Finsko, ale i stávající členské země NATO, aby šly proti těmto normám, konstatuje server.
Většina západních států považuje za teroristickou organizaci pouze Stranu kurdských pracujících (PKK), nikoli už ale kurdské milice YPG a PYD. Těm některé země včetně Švédska, Finska, ale i Spojených států dodávají zbraně pro boj s Islámským státem. Podle Ankary však mají obě organizace na PKK úzké vazby a zbraně používají k zabíjení Turků v severní Sýrii i ve východních regionech Turecka.
Turecký prezident Erdogan přivřel Švédsku a Finsku dveře do Severoatlantické aliance. Co tím chce získat? Ve hře jsou americké stíhačky F-35 i politické body na domácí scéně. tvrdý tón