Kdo pracuje pro Kreml, riskuje sankce
Několik bývalých evropských politiků je stále ještě ve službách ruských státních firem. Mezi nimi i někdejší šéfka rakouské diplomacie
Již od samého začátku ruské vojenské invaze na Ukrajinu si chtěli poslanci Evropského parlamentu posvítit na bývalé evropské politiky působící ve vedení ruských státních společností. Cílem bylo přimět je, aby se vzdali svých míst, v opačném případě by se mohli ocitnout na unijním sankčním seznamu.
Jeho složení prošlo několika aktualizacemi. Na samém počátku na něm byla například uvedena jména bývalých premiérů Finska a Francie, Esko Aha a Françoise Fillona či někdejšího rakouského kancléře Wolfganga Schüssela. Ti se ale mezitím svých dobře dotovaných míst vzdali.
Poslední verze sankcí, která se nedávno objevila v kuloárach Evropského parlamentu, obsahovala jména dvou politiků: bývalého kancléře za německé sociální demokraty Gerharda Schrödera a někdejší šéfky rakouské diplomacie Karin Kneisslové.
Oba působí v dozorčí radě ropné společnosti Rosněft, Schröder dokonce jako předseda. Původně měl navíc v červnu převzít i vedení dozorčí rady plynárenského koncernu Gazprom.
Včera ovšem Schröder oznámil, že společnost Rosněft opustí. Odůvodnil to tím, že nemůže svůj mandát dál vykonávat. Mohla to být reakce na rozhodnutí rozpočtového výboru německého parlamentu z předchozího dne, že už nebude dál financovat Schröderovu kancelář, na niž měl nárok.
S Rakouskem se Kneisslová nadobro rozešla
Naproti tomu Kneisslová, jež byla rakouskou ministryní zahraničních věcí v letech 2017 až 2019 v první vládě kancléře Sebastiana Kurze, ve vedení Rosněfti zůstává. Někdejší šéfka diplomacie proslula tím, že v roce 2018 pozvala ruského prezidenta Vladimira Putina na svou svatbu. Šéf Kremlu do vesničky na jihu Rakouska skutečně dorazil, a s nevěstou si dokonce i zatancoval. Již během svého působení ve vládě projevila Kneisslová postoje blízké Rusku. To ale mohlo souviset i s tím, že ji do vlády nominovali pravicoví rakouští Svobodní (FPÖ), kteří mají stále ještě platnou smlouvu o spolupráci s prokremelskou vládní stranou Jednotné Rusko.
Když po neúspěšném atentátu na bývalého ruského agenta Sergeje Skripala v britském Salisbury z roku 2018 vyhostila většina států Evropské unie ruské diplomaty, rakouská diplomacie vedená Kneisslovou se tehdy nepřidala.
Poté, co v květnu 2019 padla Kurzova vláda, začala odvolaná ministryně nejprve pravidelně komentovat světové události pro ruskou zpravodajskou televizi Russia Today (RT). Následně dostala angažmá na známém Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), jež bývá považován za líheň ruských diplomatů. Loni pak dosáhl její vzestup v rámci prokremelských struktur svého vrcholu, když byla povolána za členku dozorčí rady firmy Rosněft.
Zároveň se dál vyjadřovala k aktuálnímu dění a podávala ho z ruského úhlu pohledu. Několik dní před vpádem na Ukrajinu označila pro RT skutečnost, že Putin uznal samozvané „lidové republiky“na východě Ukrajiny, Doněckou a Luhanskou za něco, co „je z hlediska mezinárodního práva naprosto normální“.
Na Rakousko, kde je kritizována kvůli napojení na Kreml, Kneisslová v mezičase zanevřela. Před dvěma lety se pak rozpadlo i její manželství s podnikatelem Wolfgangem Meilingerem, jehož počátek kdysi Putin poctil návštěvou. Bývalá ministryně se natrvalo usadila ve francouzské Provence. Zde žije na malé farmě, kam si nechala dovézt veškeré zvířectvo, jež už předtím chovala v Rakousku včetně kachen a poníků.
Rozhovory Kneisslová téměř neposkytuje. Jednu z mála výjimek učinila v březnu pro německou televizní stanici RTL. „Musela jsem utéct, neodešla jsem dobrovolně,“uvedl tehdy s tím, že prý doma čelila rostoucí nevraživosti a de facto nemohla sehnat práci.
„Můj život je už zničený,“postěžovala si. Zároveň ovšem nepřímo obhajovala postup ruské armády na Ukrajině, když argumenotovala, že „i útoky amerických dronů v Iráku a Afghánistánu způsobily utrpení“.