Zločin a chyba
Mocnostem se v agresích nedaří. Toto poučení z historie Putin podcenil
Vladimir Putin není jediný, kdo se s válkou na Ukrajině spletl. Západní zpravodajské agentury sice ruskou agresi správně předpověděly, ale i ony počítaly s tím, že Rusové vyhrají snadno a rychle.
Válka trvá tři měsíce a ruské armádě se nedaří, utrpěla těžké ztráty. Mezinárodní izolace Ruska se zhoršuje a Finsko a Švédsko plánují vstoupit do NATO.
Mluví se o tom, jak je ruská armáda nekompetentní, ale podle zahraničně politického komentátora listu The Financial Times Gideona Rachmana problémy ruské armády vlastně nevyžadují žádné složité vysvětlování. Když v moderní době nějaká velká mocnost uskuteční invazi do menší země, tak to obvykle skončí nezdarem.
Američanům se nepovedl Vietnam, Afghánistán ani Irák, a dokonce se museli poníženě stáhnout i z menších intervencí v Somálsku a Libanonu. Sovětský svaz neuspěl v Afghánistánu a Rusku se nyní nedaří na Ukrajině. Podle indického akademika Pratapa B. Mehty je to dokonce velké mystérium mezinárodní politiky – proč si při této historii výsledků asymetrických válek stále velcí věří, že mohou vyhrát?
Výhoda heroických obránců vlasti Jedna velká země v posledních 40 letech odolala pokušení zahajovat války: Čína. Číňané si v roce 1979 natloukli nos, když se pokusili o invazi do Vietnamu. Od té doby se Peking vcelku moudře válce vyhýbal a raději se soustředil na ekonomický rozvoj. Čína transformovala svou ekonomiku a stala se po USA druhou nejmocnější světovou zemí.
V poslední době se ale Čína tváří, že začíná po bojišti toužit. Pumpuje peníze do armády. Cvičení kolem Tchaj-wanu jsou častější a intenzivnější. Obliba válečných filmů je v Číně na obrovském vzestupu.
Ruská zkušenost na Ukrajině ale Číně naznačuje, že by byla velká chyba podlehnout pokušení provést krátkou a slavnou válku. Jakmile se začne střílet, nic nejde podle plánu. A historik Adam Tooze praví, že „když si odmyslíme války za národní osvobození, tak si člověk od roku 1914 těžko vybaví válku, která skončila úspěchem pro toho, kdo ji zahájí“.
Lidé, kteří hájí své domovy, jsou mnohem více motivováni než invazní armáda. Ruská reputace vojenské mocnosti vznikla v obranných válkách proti Napoleonovi a Hitlerovi. Nyní jsou ale Rusové agresoři a jsou to Ukrajinci, kdo má roli heroických obránců vlasti. Roli, kterou měli Rusové v letech 1812 a 1942.
Ukrajina bojuje o přežití, a tak neměla problém vyhlásit, že všichni dospělí muži musí bojovat. Rusko stále předstírá, že provádí jakousi speciální operaci a nemusí masově mobilizovat.
Čím déle se válka vleče, tím je to pro invazní armádu horší. Když okupujete hlavní město jako Američané v Iráku a v Afghánistánu, pravděpodobně budete čelit vyčerpávajícímu povstaleckému odporu, který budou rádi sponzorovat konkurenční mocnosti.
Války mají také korozivní dopad na domácí politiku. V afghánské a irácké válce zahynulo 15 000 amerických vojáků a civilních kontraktorů a dvakrát tolik jich později spáchalo sebevraždu. Statisíce Američanů bylo zraněno. Dozvuky toho všeho mají dopad na politiku a společnost.
Velké mocnosti prohrávají malé války, ale jsou tu výjimky s jasně a omezeně definovanými cíly. Pokud jde opravdu o „speciální vojenskou operaci“, je úspěch možný. V roce 1991 Američany vedená operace vyhnala Saddáma Husajna z Kuvajtu. Když se Američané v roce 2003 pokusili jít mnohem dál, tak plán nevyšel. Naopak intervence v Kosovu v roce 1999 na záchranu kosovských Albánců založená na leteckých útocích byla úspěšná.
Jsou tu i velké změny ve vojenských technologiích. Informační technologie a drony umožňují získat přehled o pohybech invazních vojsk a lépe navádět přesně řízené střely. Právě tyto technologie způsobily velké ztráty Rusů v bitvách o Kyjev a na Donbasu.
Putin přepadl Ukrajinu, aby Rusku zajistil statut velké mocnosti. Místo toho se Rusko z této války vynoří jako chudší, slabší a menší.
Jak zůstat velkou mocností
Jak Rusko zjišťuje, tak válka proti menšímu a slabšímu sousedovi se může nezdařit. Velké konflikty mohou přivodit další neštěstí. A dokonce i nominální vítězství může společnost a hospodářství zruinovat. Británie patřila v druhé světové válce mezi vítěze, ale statut velmoci už nikdy neobnovila. Historik A. J. P. Taylor tento paradox popsal takto: „Jedním z cílů každé velké mocnosti je být schopen bojovat ve velké válce, ale jediná možnost, jak zůstat velkou mocností, je v té válce nebojovat.“
Tento paradox se nyní v plné síle představuje na Ukrajině. Putin dvě dekády posiloval armádu. Pak přepadl Ukrajinu, aby Rusku zajistil statut velké mocnosti. Místo toho se Rusko z této války vynoří jako chudší, slabší a menší. Putinova válka není jen zločin. Je to také chyba.
Tolik Rachman. Dodejme, že Rusku se nedaří ve válce, ale v sankční válce mezi Západem a Ruskem jsou výsledky méně jasné. Rekordní přebytek obchodní bilance Rusku umožňuje dále financovat armádu, ale chrání i ruskou ekonomiku před kolapsem. A protiruskou koalici drží Západ, ale postoj Indie, Číny a mnoha dalších zemí v Africe, Asii a Latinské Americe je spíše neutrální.