Normálně, v tísni

Když polovinu času trávíme ve stavu nouze

Fakt, že ve čtvrtek sněmovna prodloužila stav nouze, nepřekvapí. Je pro něj důvod. Důsledky války na Ukrajině poznamenávají celou Evropu. Přesto nelze nevidět, že za poslední dva roky si na stav nouze zvykáme jako na cosi běžného. Bez ohledu na to, čí vláda je právě u moci.

ČTK k tomu přinesla užitečný informační souhrn. První epidemický stav nouze platil od 12. března do 17. května 2020, další v zimě od října do dubna a třetí od listopadu do prosince 2021. Když už to vypadalo, že je po všem, dorazili běženci z Ukrajiny a další stav nouze, teď prodloužený do 30. června. Úhrnem. Od 12. března 2020 do 30. června 2022 uplyne 840 dnů, z nichž 402 strávíme ve stavu nouze. Tedy 48 procent té doby, téměř polovinu. To společnost nemůže nepoznamenat. Chtě nechtě se kultivuje atmosféra, že stav nouze je cosi běžného, co k fungování společnosti v tísni patří.

Tím není řečeno, že vlády vyhlašují stav nouze svévolně, ba cíleně, aby nás držely pod kontrolou. Ale při této četnosti vyhlašování nemůže stav nouze nepodléhat inflaci. Stačí se podívat, čím je zdůvodňován. Třeba tím, že stát potřebuje zajistit ubytovací kapacity. Či tím, že stát musí naplnit zásobníky plynu. Jsou to opravdu neprůstřelné důvody pro stav nouze? Pokud ano, s nadsázkou si můžeme představit i důvody další. Nepřiměl by stav nouze děti chodit řádně do školy? (Když už je předchozí stav nouze ze škol vyštípal.) Nezařídil by stav nouze, aby se nekradlo? Aby řidiči dodržovali předpisy?

Jak už bylo řečeno, toto je nadsázka. Ale jistou neblahou atmosféru stálé šermování stavem nouze skutečně kultivuje. Třeba když stát tlačil – bez soudního verdiktu – na zablokování řady nepříjemných webů. Není to výsledek stavu nouze, ale je to krok, který do té atmosféry zapadá. Americký politolog Robert Kagan napsal: kdo má v ruce kladivo, vidí všechny problémy jako hřebíky. U nás by se dalo říci: kdo jednou přičichl k vládnutí usnadněnému stavem nouze, vidí všechny problémy jako řešitelné pouze stavem nouze.