Valčík Zbyňka Stanjury

Na začátek trochu citací od konkurence. Respektive konkurence, která svou mohutnou averzi vůči Andreji Babišovi nikdy netajila a jejíž sympatie byly posledních osm let jednoznačně na straně dnešních vládních partají.

„... se Česko stává asociálním ostrovem uprostřed sociální Evropy.“(Petr Honzejk, Hospodářské noviny). „Neschopnost kabinetu včas pomoci s raketově rostoucími cenami energií začíná být silně nebezpečná.“(David Klimeš, Aktuálně.cz). „Pozorovat ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku (KDU-ČSL) a ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkelu (za STAN), jak prezentují své vize pomoci lidem s vysokými cenami energií, je příjemné asi jako vrtání zubů bez umrtvení.“(Julie Hrstková, Hospodářské noviny). Jinak řečeno: konkurence nakládá vládě hůř, než by se kdy odvážil Chlívek a jemu podobní. Jen vláda stále tančí svůj spokojený valčík.

Některým lidem – pozor, opravdu některým, zdaleka ne všem – začíná být ouzko. Skokové nárůsty cen zejména energií a bydlení je dostávají do těžko řešitelných situací. Podle průzkumu společnosti PAQ Research pro Český rozhlas se počet lidí ohrožených chudobou zvedl na takřka dvojnásobek: z devíti na šestnáct procent!

Nedosti na tom: pětina domácností dává přes čtyřicet procent svého příjmu na bydlení a jedenácti procentům zbyde po zaplacení bydlení méně než stokoruna na osobu a den na všechno ostatní (od léků přes jídlo až po opravu pračky). Takřka všichni, od neziskovek po „provládní“média, připomínají, že vládní „deštník proti drahotě“je děravý. A co udělá ministr financí Zbyněk Stanjura? Začne prověřovat, zda listopadová a prosincová pomoc v podobě jednorázového odpuštění DPH nebyla v rozporu s pravidly EU.

Aby bylo jasno: samo ministerstvo říká, že EU za celou dobu nevznesla žádný dotaz nebo námitku. Že podobná opatření ponechala bez reakce i v jiných zemích. Sám Stanjura uznává, že by tu daň nemohl zpětně po nikom vymáhat. Přesto „začne vyšetřovat“...

Můžeme připomenout úsloví o střelbě do vlastního kolene (Stanjura všem připomněl, že Babišův kabinet „něco“dělal, zatímco ten Fialův nedělá v tomto punktu nic), ale Chlívek nejvíce zajímá: proč se tak vláda chová?

Chlívek neví. Chlívek může jen spekulovat o tom, že vláda je stále v zajetí ideologického myšlení a co nejnižší deficit rozpočtu je pro ni zlatým teletem, na jehož oltář obětuje cokoli. Nebo žije skutečně v zavřeném pražském ghettu, kde, jak píše jeden magazín, „snídaňová bistra se zabydlují na gastromapě Česka a přitahují stále více lidí, aby k nim zašli na první jídlo dne a zaplatili třeba i tolik co za večeři.“

Bohatým a bohatším, mezi něž politici a jejich poradci rozhodně patří, se špatně nežije. Skokový nárůst cen jim jen sebere několikatisícové benefity, které získali loňským zrušením superhrubé mzdy. Jenže leckde jsou na tom jinak. Chudým daňová reforma přidala doslova pár korun a zdražení jim žere celý disponibilní příjem – viz ona čísla z PAQ Research.

A pak je tu ještě třetí, nejcyničtější vysvětlení, jemuž se však Chlívek zdráhá uvěřit: vláda to všechno ví. Vláda to ví, ale předpokládá, že ti nejchudší ji stejně volit nebudou. A podle toho koná.

PETR KAMBERSKÝ komentátor LN

Jedenácti procentům zbyde po zaplacení bydlení méně než stokoruna na osobu na den na všechno ostatní. Takřka všichni připomínají, že vládní „deštník proti drahotě“je děravý.