Matematické trable v Iráku

Válka v Iráku (2003–2019) se stala dějištěm jedné z největších kontroverzí týkající se sčítání mrtvých. Jak uvádí historik Jay Aronson, v říjnu 2004 zveřejnil britský lékařský časopis The Lancet článek, podle něhož invaze a okupace Iráku způsobily během prvních 17,8 měsíců 98 000 civilních úmrtí nad běžný průměr. Výzkumníci použili vzorek malé, ale pečlivě vybrané skupiny populace. O dva roky později týž časopis zveřejnil studii lékaře a odborníka na krizovou lékařskou péči Gilberta Burnhama, epidemiologů Lese Robertse a Riyadha Lafty a výzkumnice v oblasti zdravotnictví Shannon Doocyové. Podle nich došlo od března 2003 do července 2006 k 654 965 nadměrným úmrtím Iráčanů, přičemž nejčastější příčinou násilné smrti měla být střelba.

Číslo vyvolalo velký ohlas a přispělo ke zpochybnění účelnosti americké invaze. O jejím dopadu svědčí i to, že její důvěryhodnost v říjnu 2006 výslovně zpochybnil i prezident George W. Bush. Problémem ale bylo, že jiná instituce, Iraq

Body Count (IBC), stanovila počet úmrtí iráckých civilistů v důsledku násilí v období od března 2003 do června 2006 na 48 400 a k 2. lednu 2013 počet obětí odhadla maximálně na 121 227. K tomuto číslu se přiblížil i průzkum skupiny Iraq Family Health Survey Study (IFHS) z roku 2008 s odhadem 151 000 násilných úmrtí iráckých vojáků i civilistů. A podle dalších odborníků Khorram-Maneshe, Burkleho, Goniewicze a Robinsona počet obětí války v Iráku dosáhl maximálně čísla 308 212, z čehož z 67 % šlo o civilisty.

Jak mohla vzniknout tak rozdílná čísla? Burnham a jeho kolegové provedli podle svých slov v období od května do července 2006 celostátní průřezové výběrové šetření úmrtnosti v Iráku a z 16 oblastí si náhodně vybrali 50 klastrů po 40 domácnostech. Jak ale dodává odborník na mezinárodní vztahy Adam Roberts, v únoru 2009 Americká asociace pro výzkum veřejného mínění oznámila, že Burnham a jeho kolegové při svém průzkumu v Iráku v roce 2006 porušili kodex profesní etiky a praxe asociace, zejména tím, že odmítli odpovědět na základní otázky týkající se způsobu provedení průzkumu; následně se ozvali i další kritici zvolené metodiky i interpretace závěrů.

Jak dodává Aronson, IBC naproti tomu evidoval a sčítal počet zaznamenaných násilných úmrtí a údaje získával především z veřejně dostupných zpráv, dokumentů nevládních organizací a z oficiálních zdrojů jako například nemocnic či márnic. Metodika IBC ale například podle Aronsona nezapočítala přibližně 15 000 úmrtí civilistů, kteří zahynuli od ledna 2004 do prosince 2009 většinou při malých, mediálně nezaznamenaných incidentech, které se týkaly jedné či dvou osob...

Sčítat mrtvé ve válce není vždycky jednoduché. Asi největší zmatky s neexistujícími čísly provázely válku v Iráku, když v rámci operace Trvalá svoboda USA svrhly tamního diktátora Saddáma Husajna.

Burnham a jeho kolegové porušili kodex profesní etiky a praxe asociace, zejména tím, že odmítli odpovědět na základní otázky o provedení průzkumu