15 procent Čechova
Osobní výběr ze světového tisku
Rozhovorů s ruskými spisovateli se teď v západních médiích najde dost, ale až příliš často jsou uváděny větou, že dotyčný po invazi na Ukrajinu opustil Rusko. Tak je tomu i u obsáhlého rozhovoru Viktora Jerofejeva pro list Die Welt.
Pro pořádek. Jerofejev (* 1947) je syn sovětského diplomata a část dětství strávil ve Francii. Sám říká, že má dvě duše: jednu ruskou, divokou a nekultivovanou, a druhou francouzskou, něžnou a kultivovanou. A i když v letech 1979–1988 nesměl doma publikovat, pro emigraci se rozhodl až teď, a sice do Německa. Jako zkušený autor německým novinářům zdůrazňuje, že ho zaujala Jaspersova Otázka viny a že chystá knihu s názvem Ruská vina. Ale zajímavější jsou jeho postřehy o tom, co Západ vnímá špatně na Rusku, na jeho společnosti či kultuře.
„Vy zde na Západě, kteří milujete kulturu, si pořád myslíte, že Rusko – to je Gogol, Čechov a Dostojevskij,“říká Jerofejev. „Ale ve skutečnosti je to jinak: Rusko – to je stále Ivan Hrozný a Mikuláš I.“(autoritářský car v letech 1825–1855, jenž potlačil děkabristy a nedovolil zrušit nevolnictví).
Pak to upřesní. „Říkají mi pořád: Rusko, to je Čechov. A já na to: Rusko, to je z 85 procent Mikuláš I. a z 15 procent Čechov.“Princip, který zosobňuje ten první, vždy převážil princip, který zosobňuje ten druhý. Vynecháme-li měsíce od února do října 1917, byla jen jediná doba skutečné svobody. A to za Gorbačova, nanejvýš po roky 1988–1989. „Tehdy zavládl silný pocit: neuvěřitelné – všechno je možné!“
***
Tady trochu odbočíme. Mediální ohlédnutí třeba jen o pár let mívají svůj význam. Ukazuje ho Klaus Kadir na webu Osa dobra (Achgut.com) v rubrice Kdo to řekl? (Uvede nějaký výrok, pak řadu možných autorů a čtenáři mají hádat.)
Konkrétně: „Neexistuje závislost Německa na Rusku, a už vůbec ne v energetice.“Kdopak to řekl?
Správná odpověď zní Heiko Maas, ministr zahraničí kancléřky Merkelové. Dokládá to citace v listu Berliner Tageszeitung z 26. září 2018. Ale ten článek má kouzlo nechtěného. Maas tehdy odpovídal na slova amerického prezidenta Trumpa, že „nezmění-li Německo kurz, dostane se do energetické závislosti na Rusku“. A média Maase chválila, jak to tomu populistovi nandal. Upřímně, nevypadá to z pohledu roku 2022 jinak? Neměl Trump se svou výstrahou pravdu?
***
Ještě k Jerofejevovi. Německé novináře zaujal titul jeho chystaného románu Velký gopnik. Co si pod tím představit? Je to malý chuligán z městského dvorku, odpovídá spisovatel a upřesňuje: je to román o dvou lidech – Putinovi a mně.
Gopnika vysvětluje na příkladu. „Osloví přítomnou ženu a řekne jí: Zítra přijdeš znovu, budeš mít minisukni, ale ne kalhotky. A budeš-li mít kalhotky, oddělám tě. Ona fakt přijde, má kalhotky a on ji oddělá. Tak funguje morálka gopnika: buď mě poslechneš, nebo tě oddělám. V tomto smyslu se Putin nezměnil. Býval bossem na městském dvorku. Teď je pánem světa.“
Ovšem pro Putina není zásadní násilí, nýbrž vítězství. To je pro něj nejdůležitější slovo. Proto tak pěstuje oslavy vítězství ve druhé světové válce. Jerofejev opět upřesňuje: „Nejde o to, že by Putin tak uctíval právě toto vítězství, ale že uctívá každé vítězství. Libovolné vítězství.“
„Vy na Západě, kteří milujete kulturu, si pořád myslíte, že Rusko, to je Gogol a Čechov. Ale ve skutečnosti je to jinak: Rusko – to je stále Ivan Hrozný a Mikuláš I.“
***
Hledáte-li naopak kritika západního tažení proti všemu ruskému, nabízí se profesor slavistiky Gary Morson z Northwestern University v USA na webu First Things. Vadí mu například, že v Nizozemí bylo vandalizováno ruské hokynářství (přitom majitel, Armén, říká, že nabízí potraviny slovanské, ale to prý by zákazníkům nic neřeklo – jsou zvyklí na „ruské“). A vzpomíná na Polsko 70. let, kde slyšel hrdá slova: „Nenávidím i ruské stromy.“– „Máte něco proti břízám?“odpověděl Morson.
***
Teď naposledy k Jerofejevovi. Za chybu Západu považuje přesvědčení, že sankce ovlivní lidi: „Ještě jednou, Rusko, to není hlavně Čechov, ale žena, která v životě neviděla dolary či eura, pěstuje brambory, mléko má od své krávy, a když žádnou nemá, kupuje ho od sousedky.“
Nejde tu o životní úroveň, ale o vztah k životu vůbec. „Pro tuto ženu je cena lidského života zároveň vysoká i nízká,“říká Jerofejev. „Vysoká je, má-li syna a on zemře. Ale položí-li ten syn život za stát, znamená to pro ni, že stát měl právo si život jejího syna vyžádat.“