Plečnikova hradní nádvoří
Slovinec dal novou podobu venkovním prostorám Pražského hradu
Dnes budeme pokračovat v našem volném cyklu věnovaném slovinskému architektovi Jože Plečnikovi, jehož 150. výročí narození jsme si letos připomněli. Po článku o jeho uměleckých začátcích ve Vídni (Orientace 22. 1.), pražské tvorbě v letech 1911–1921, kdy byl profesorem na Umprum (12. 2.) a konečně projektu Jižních zahrad Pražského hradu po roce 1920, kdy se tento Slovinec stal zodpovědným za jeho přestavbu (16. 4.), se dostáváme k Plečnikovým úpravám hradních nádvoří.
Ta jsou celkem čtyři a Slovinec se v letech 1921–1933 věnoval třem z nich (vynechal jen to druhé). Co se týče prvního hradního nádvoří, kterému se někdy také říká čestné, navrhl jeho úpravu. Toto nádvoří navazuje na prostor Hradčanského náměstí a nachází se mezi oplocením s pozdně barokními plastikami Ignáce Platzera a západním křídlem Nového královského paláce, jehož součástí je starší raně barokní konstrukce – Matyášova brána. Plečnik zde navrhl novou žulovou dlažbu, lampy na pilířích plotu a dvojici mohutných vlajkových stožárů po stranách Matyášovy brány, již původně tvořily kmeny moravských jedlí, a také ho propojil se čtvrtým nádvoří průjezdem (dnes uzavřeným). Též navrhl naproti v jižním výběžku paláce malou kašnu a lampu.
Sloupová síň i balustráda
Na sever od Matyášovy brány pak architekt prorazil vstupy do monumentálního prostoru Sloupové síně, dnes již zazděné. Tento sál, vzniklý vybouráním horizontálních konstrukcí, měl sloužit k přijímání státních návštěv. Zdobí ho tři řady sloupů v dórském a iónském stylu a Plečnikem oblíbený motiv kruhového okna se sloupem v jeho ose na severní zdi. V sedmdesátých letech bylo do síně vestavěno nové schodiště, jež výrazně zasáhlo do plečnikovského konceptu, ale na druhé straně umožnilo přímé propojení se Španělským sálem v severním hradním křídle. Plečnikova sloupová síň je nádherný prostor, nicméně v době vzniku byl jeho autor kritizován památkáři za malý respekt ke starším konstrukcím. Dnes ho však vnímáme především jako noblesní nástup do reprezentačních sálů Pražského hradu.
Komorní čtvrté nádvoří se nachází v severozápadní partii hradního areálu, má oblázkovou dlažbu a vstupuje se do něj tzv. Fragnerovým průchodem ze druhého nádvoří. Na čtvrté nádvoří navazuje malá zahrada Na Baště, na niž vystoupáme Plečnikovým kruhovým schodištěm. Zahrada má dvě části. Tu jižní pokrývá mlat s pravidelným rastrem kuželovitě sestříhaných tisů (dnes zeravů), severní partie je vytvořena ve stylu japonských zahrad. Najdeme v ní pozůstatky bastionu, jenž dal této zahradě jméno a nad nějž navrhl slovinský architekt pergolu. Vytvořil také rampy k vnějšímu vstupu do Vladislavského sálu.
Plečnik také navrhl zeď s kvadratickým dekorem na západní straně, pohodlné lavice, osobitě pojatou balustrádu na terase v severní partii zahrady, dále tzv. kyklopské schody, směřující do Jeleního příkopu a opačným směrem – k východu – pak lávku, kterou propojil zahradu s prostorem před severní Pacassiho branou. Jedna stavba tu však je až pozdějšího data a nemá s Plečnikem nic společného: jedná se o pavilon restaurace Na Baště, který na prahu šedesátých let navrhl – ovšem v plečnikovském módu – žák Jaroslava Fragnera Miroslav Moravec.
Klíčové třetí nádvoří
Zbývá nám ještě třetí nádvoří, ovšem to je v hierarchii hradu prostor nejvýznamnější, protože se na něm nachází katedrála sv. Víta. Tady musel Slovinec respektovat přání archeologů a zpřístupnit vykopávky z jejich průzkumů. Vytvořil tu železobetonový skelet, jehož střechu kryjí žulové desky, dovezené z devíti různých lokalit, jež vytvářejí působivý obrazec, nejlépe patrný z věže katedrály. Byla tak sjednocena niveleta nádvoří. Plečnik tu – v jednom z jeho těžišť – vztyčil monolit z mrákotínské žuly. Pod ním je prostor, kde měl být umístěn hrob neznámého vojína, k tomu ale nedošlo.
Dalším prvkem je bronzový prstenec kolem dioritového podstavce pozdně gotické plastiky sv. Jiří (barokní kašnu, kde stála dříve, dnes najdete na Jiřském náměstí). Dále navrhl přístřešek pro zbytky rotundy a baziliky při jižní zdi katedrály, tzv. Orlí kašnu u vstupu do Starého královského paláce a v jihovýchodním rohu třetí nádvoří impozantní baldachýn se vstupem na Býčí schodiště, jímž kongeniálně propojil nádvoří s Jižními zahradami. Malým mistrovským – ale očím návštěvníka zcela skrytým – technickým dílem je tzv. Plečnikova štola, vedoucí pod nádvořím. Prozrazují ji jen bronzové poklopy šachet.
Plečnikovi se podařilo na Pražském hradě splnit Masarykovo zadání: doplnit jedinečný areál o nadčasové úpravy, které symbolizují étos demokratické republiky. Někdy příště nás čeká návštěva bytu prezidenta v Novém královském paláci.
I když mu někdy vytýkali, že nerespektuje předchozí konstrukce, upravil zevnějšek Pražského hradu tak, jak ho známe dnes. Stopa architekta Jože Plečnika je na hradních nádvořích nepřehlédnutelná.
Malým mistrovským – ale očím návštěvníka zcela skrytým – technickým dílem je tzv. Plečnikova štola, vedoucí pod nádvořím. Prozrazují ji jen bronzové poklopy.