Smrtihlav přichází

Reinhard Heydrich nelení. Sotva přistane v Praze, začíná zatýkat a rozjíždí kolotoč poprav

Vsobotu 27. září 1941 byl v Praze běžný středoevropský podzimní den – bez srážek, nejvyšší denní teplota na kbelském letišti dosahovala 17,2 °C. V kinech se lidé snažili zapomenout na stále horší zásobování, dvojjazyčné nápisy i všudypřítomný stín německého gestapa při veselohrách Přednosta stanice, Roztomilý člověk či nedávno do kin uvedené taškařici Hotel Modrá hvězda. Na fakt, že v Evropě probíhá válka, se však při povinném nočním zatemnění a u lístečku na knoflíku rozhlasového přístroje – jehož text vyhrožoval smrtí za poslech zahraničního rozhlasu – rozhodně nedalo zapomenout.

Vždy však může být ještě hůře. Toho dne totiž v letounu Junkers 52 na již zmiňované kbelské letiště v Praze přistává nový pán nad životem a smrtí v českých zemích – SS-Obergruppenführer a generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA) a Bezpečnostní služby (SD) a prezident Interpolu Reinhard Tristan Eugen Heydrich!

Kovaný nacista, jehož se v Berlíně bojí většina dalších nacistů, se zde okamžitě ujme funkce „zastupujícího říšského protektora“. Češi teprve teď budou mít možnost naplno okusit krvavé německé pojetí slova protektor, jehož původ kdysi v latině znamenal ochránce.

První zatčený

Dosavadní říšský protektor v Čechách a na Moravě Konstantin von Neurath odchází na „zdravotní dovolenou“, protože zdržování dosavadních germanizačních opatření ze strany Čechů i odboj a sabotáže v průmyslu nenechávají Berlín v klidu. V zájmu úspěšného pokračování války je totiž třeba zachovat český prostor jako významnou základnu válečného průmyslu v poslušném až zmrtvělém klidu. To je také úkol pro nového říšského protektora a nikoho nesmí mást slovo „zastupující“před jeho titulem!

V sedm večer oznámí pražský rozhlas, že Neurath onemocněl a po dobu nemoci jej bude zastupovat Heydrich. Ten už ale dávno nekompromisně „zastupuje“: okamžitě po příletu do Prahy rozhodl neztrácet ani minutu. Již v půl čtvrté je po vstupu do Černínského paláce zatčen protektorátní předseda vlády Alois Eliáš. O bývalém legionáři a diviznímu generálovi, který všemi možnými kličkami brzdil tempo germanizačního úsilí okupantů, gestapo již delší dobu vědělo, že je ve

Oporou Reinharda Heydricha, nového pána českých zemí, bylo především sídlo pražského gestapa v dnešní ulici Politických vězňů

spojení s odbojem i exilovým prezidentem Edvardem Benešem, proto jej německý „lidový soud“o tři dny později šmahem odsoudí k trestu smrti.

Stanné právo

Heydrich také již druhý den vyhlásí stanné právo neboli „výjimečný stav“, což znamená, že německé úřady mohou prostřednictvím

stanných soudů velmi rychle a přísně „trestat činy narušující veřejný pořádek, bezpečnost a také hospodářský život.“Proti rozsudkům stanných soudů není odvolání. Ty mají navíc jen dvě varianty – zastřelení nebo oběšení.

Heydrichův výnos o výjimečném stavu zakazoval shromažďování v uzavřených místnostech i na veřejných prostranstvích. Zakázány byly také veškeré slavnostní akce a byla stanovena tzv. policejní hodina, kdy hospody, divadla, kina a další podniky musely zavírat v deset večer.

Tisk zaplnily zprávy o popravených, mezi nimiž dominovali generálové, politici a další představitelé českých elit. Jen do konce listopadu bylo odsouzeno k smrti 404 lidí.

Vedle popravených odbojářů, kteří byli zatčeni ještě před stanným právem, což bylo de facto v rozporu i s říšskoněmeckými zákony, byli popravováni populisticky k „uspokojení“hloupější části české populace i keťasové a šmelináři, tedy lidé, kteří na černém trhu obchodovali s nedostatkovými potravinami.

Teror volá po pomstě

Pět dní po příchodu do Prahy, 2. října 1941 přednese Reinhard Heydrich v Černínském paláci projev k vedoucím představitelům okupační moci, kdy zcela zřetelně prezentuje své plány, které plně charakterizuje věta v jeho projevu: „Tento prostor se jednou musí stát německým a Čech tady nemá už koneckonců co pohledávat...“

Svůj úkol udělat v českých zemích pořádek dělí na dvě časové etapy. Ta první je na zajištění zbrojní výroby pro potřeby války, kdy český dělník musí doslova dostat nažrat, aby pokojně plnil své úkoly.

Heydrich ovšem měl již i plán konečného řešení svého úkolu plně germanizovat srdce Evropy: „K rozhodnutí, kdo se hodí k poněmčení, potřebuji rasovou inventuru. Můžeme se pokusit některé z nich přesídlit do Říše, do čistě německého prostředí, tam je poněmčit a převychovat. Když to nepůjde, musíme je postavit ke zdi…“

Reakce však vyvolává protireakci. Smějící se bestie, jak někteří nacisté říkají Čechům, záhy začnou uvažovat o Heydrichově likvidaci. Touha po odvetě sílí doma i v zahraničí.

Jeden z československých letců v Anglii, rozhořčený pilot 310. čs. stíhací peruti Flying Officer Bohuslav Kimlička si servítky nebere:10. října 1941 do svého deníku bez obalu napíše: „Po výměně svobodného pána Neuratha pochybně normálním panem Heydrichem bylo až dodnes popraveno na 200 českých vlastenců. Ještě jsem nikdy v deníku neužil sprostého slova, ale dnes vám vy pacholci němečtí zaprznění přeji, aby vám národ doma všem vyřezal koule, hajzlové mizerní. A dočkáte se toho, parchanti…“

Autor je historikem VHÚ