Dvě vraždy, které otřásly Sicílií
Tři dekády po zavraždění soudců/prokurátorů Giovanni Falconeho a Paola Borsellina panuje shoda, že jejich smrt změnila Sicílii a přispěla k oslabení mafie. Paradoxně ale při včerejších komunálních volbách v Palermu kandidoval politik, o němž se tvrdí, že má vazby na mafii.
„Šampaňské se rozlévalo takovým tempem, jako by to byla pouhá voda. Toto Riina byl rozjařený, jak jsem ho ještě nikdy neviděl (...) Měl jsem ale někde vzadu v povědomí nepříjemný pocit, že nás tahle akce dovede někam, kam nechceme.“Těmito slovy popsal do policejních protokolů sicilský mafián Salvatore Cancemi divokou pitku, kterou zorganizoval tehdejší šéf sicilské mafie Salvatore „Toto“Riina poté, co se mu podařil spektakulární kousek: 23. května 1992 nastražená nálož několika set tun trhaviny vybuchla pod dálnicí u Palerma právě v momentě, kdy tudy projížděla kolona aut se soudcem Giovannim Falconem, hlavním lovcem mafiánů své doby.
Atentát si vyžádal pět mrtvých včetně Falconeho.
„Lidi už toho měli dost“
Zda Cancemi popsal 30 let staré scény v Riinově sídle po Falconeho vraždě autenticky, není sice možné ověřit, nicméně „nepříjemné pocity“se brzy potvrdily. Nesmírná brutalita, s níž byl Falcone zavražděn (vedle něj při akci zahynuli ještě další čtyři lidé), totiž proti sicilským mafiánům brzy obrátila i mnohé z těch, kdo s tehdy všemocnou podzemní organizací buď přímo spolupracovali, nebo ji alespoň tolerovali.
Poslední kapkou byla další vražda spáchaná o necelé dva měsíce později: 19. července 1992 přišel o život v důsledku mafiány nastražené nálože pod autem Paolo Borsellino, Falconeho profesní kolega a blízký přítel.
To už italská policie rozjížděla sérii nebývalých zátahů, mnohé mafiosi pochytala a někteří z nich po určité době porušili posvátnou zásadu mlčení a začali, často pod příslibem nižších trestů, vypovídat proti svým bývalým bossům. Mezi těmito „zrádci“, pro něž se v mafiánské mluvě vžil výraz pentito, byl právě i Cancemi.
Zejména informace od těchto lidí přispěly k tomu, že po několika měsících spadla policejní klec i na bosse všech bossů Riinu.
„Zkus si to představit: jedeš po dálnici a najednou pod tebou vybuchne 200 metrů asfaltu,“říká mi Antonio, který na Sicílii podniká se spediční společností, a máchne rukou směrem ke dvěma štíhlým pylonům z růžového kamene, jež stojí u dálnice nedaleko Palerma v místech, kde došlo k atentátu na Falconeho. Ty dnes slouží jako památník.
„Tehdy mnoho běžných lidí pochopilo, že tak už to prostě dál nejde. Že mafiáni, pokud proti nim nepůjdeme společně, se nezastaví před ničím,“říká vitální šedesátník, který dobu kolem zavraždění Falconeho dobře pamatuje. „Falcone a Borsellino si nezaslouží nic než obdiv. Šli do boje za dobrou věc a přitom dobře věděli, že za lov mafiánů nejspíš zaplatí životem. Jestli se někdo opravdu zasloužil o lepší Sicílii, jsou to oni,“dodává.
Mafie bílých límečků
Sicílie se dnes potýká s výrazně nižší násilnou kriminalitou než v posledních dekádách 20. století, z ekonomického hlediska však stále jde v rámci Itálie o zaostávající region. Infrastruktura je místy na úrovni rozvojové země, a když člověk vyrazí do chudších čtvrtí Palerma nebo Katánie, sevře se mu nad tou mizérií srdce.
Antonio připouští, že některé mafiánské praktiky přetrvávají, jen už nejsou tolik vidět. „Koukej, dnešní mafián může vypadat klidně takhle,“říká Antonio a ukazuje na solidně oblečeného čtyřicátníka v kravatě, který kolem nás v centru Palerma kráčí. „Drogy či prostituce, v tom už oni dneska nepodnikají. Žádné násilí jako dřív. Přeorientovali se na vysávání evropských dotací, pořád se snaží uplácet úředníky a politiky aby jim šli na ruku, nahrála jim i koronavirová krize,“popisuje.
I proto budily značnou pozornost včerejší volby nového starosty Palerma. Po populárním bojovníkovi proti mafii Leolucovi Orlandovi, který už nemohl opět kandidovat, usiloval o zvolení do čela radnice pravicový kandidát Roberto Lagalla. Tomu bylo v kampani vyčítáno, že se obklopil lidmi s vazbami právě na mafii.