Thermopyly v Resslově ulici

„Češi se nevzdávají!“Sedm odvážných vojáků podstoupilo bez váhání předem ztracený boj

Když se po dvaceti dnech marného pátrání po útočnících, kteří zabili Heydricha, rotný Karel Čurda přihlásil v sídle pražského gestapa a udal své kamarády, nevěděl sice, kde se ukrývají, ale prozradil řadu jmen rodin jejich podporovatelů – Svatošovy, Krupkovy, Moravcovy…

Gestapo hned rozjelo velkou zatýkací akci, která ho přivedla ke kýženému cíli. Zatímco Hana Krupková věděla jen, že se parašutisté ukrývají v Praze „někde v podzemí“, brutální výslech mladičkého Vlastimila Moravce, otřeseného navíc smrtí matky, která se otrávila, byl již finální! Úkryt parašutistů je v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici…

Ve čtvrtek 18. června 1942 v 02.00 hod. vydává K. H. Frank rozkaz, aby se jednotky SS připravily k okamžitému zásahu. Nacisté neponechávají nic náhodě, což potvrzuje i poválečný výslech komisaře gestapa Heinze Jantura: „V pozdních večerních hodinách 17. 6. 1942 byl učiněn pokus zjistit ze starých map města i dotazováním u odborníků, zda existují pod kostelem nějaké podzemní chodby. Tato pátrání proběhla bezvýsledně.“Akce probíhá dvojkolejně. Vojenské části velí SS-Brigadeführer Karl Fischer von Treuenfeld a bezpečnostní, která má dopadnout „atentátníky“pokud možno živé, komisař gestapa Heinz Pannwitz. To logicky vyvolá různé kompetenční spory během akce i při její dokumentaci.

Neprodyšná uzávěra

Prostor kostela obklíčil dvojitý kordon esesáků ze standarty SS „Deutschland“a strážního praporu „Prag“. Celkem nacisté nasadili 17 důstojníků a 740 mužů Waffen SS, kteří měli do 4.15 zcela uzavřít oba kordony a na domech naproti kostelu instalovat kulomety.

Tím měl být uzavřen vnitřní i vnější okruh okolo kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Vnější okruh sahal od Vltavy po Karlovo náměstí. Esesáci obsazují rychle domy kolem kostela, ale svůj celkový úkol splnili s desetiminutovým zpožděním. Gestapo však podle plánu vpadlo do kostela načas přes byt kostelníka. Komisař Heinz Pannwitz před sebou jako živý štít strkal spoutaného kaplana Vladimíra Petřka.

Začala prohlídka kostela, ve kterém se v té chvíli ukrývalo sedm mužů s pouhými deseti pistolemi a omezenou dávkou střeliva! Až filmaři jim později v zájmu

Samopaly měli parašutisté bohužel jen ve filmech (na snímku vlevo nahoře z filmu Atentát Ladislav Mrkvička v roli Josefa Gabčíka). Vlevo dole symbolický pohled na okénko krypty chrámu sv. Cyrila a Metoděje, uprostřed rozstřílená okna chrámu po palbě z okolních budov. Na velké fotce vpravo vidíme ověřování totožnosti mrtvých parašutistů. Zády K. H. Frank, čtvrtý zleva Karel Čurda.

akčnosti „přidělí“samopaly, bednu granátů, či dokonce lehký kulomet…

Bojuje se v kostele...

Prohledání chrámové lodi nacistům zabralo asi pět minut. Zjistili, že v kostele musí být krypta. Gestapo chtělo zkontrolovat i chrámový kůr a emporu. Zde však drželi stráž nadporučík Adolf Opálka, rotmistr Jan Kubiš a četař aspirant Josef Bublík. Ve chvíli, kdy úředníci začali stoupat po schodech, parašutisté zahájili střelbu z pistolí. Příslušníci Waffen-SS začali do oken kostela střílet z budovy protější školy. Obránci se museli krýt, ale nevzdávali se. Jako první utrpěl střelná poranění kriminální asistent Kurt Kahlo.

V půl páté ráno do kostela vtrhne úderné komando SS a strhne se téměř dvouhodinový boj: pistole proti samopalům a granátům! Parašutisté musí navíc šetřit s každým nábojem. Nerovný boj skončil poté, co těžce raněný nadporučík Opálka spolkl jed a ukončil svůj život ranou do spánku. Také těžce raněný četař aspirant

Bublík se pokusil zabít ranou z pistole, do rukou gestapa však padl ještě živý. Zemřel ale již během převozu do nemocnice. Zranění rotmistra Kubiše je takového rázu, že se nemohl sám zastřelit, ale zemře k bezmezné zlosti nacistů ještě týž den dopoledne v lazaretu SS v Podolí.

... a také v kryptě

V půl sedmé esesáci vynášejí z kostela mrtvého Adolfa Opálku. Nacisté již vědí, že v kryptě jsou další parašutisté, kteří dosud bezmocně poslouchali boj svých kamarádů. Jsou povoláni hasiči (viz článek dole) a malé okénko vedoucí do krypty z Resslovy ulice se stává terčem kulometné palby. Poté, zhruba v sedm hodin, se gestapáci pokusí pro ně dosud neznámý počet mužů v kryptě přemluvit ke kapitulaci. Parašutisté jsou třikrát vyzváni, ať se vzdají a vyjdou ven. Poprvé i podruhé odpovědí: „Nikdy!“a potřetí zvolají: „Češi se nevzdávají!“Ke kapitulaci nepomáhají granáty, slzný plyn, reflektory hasičů ani voda z čerpadel. V té chvíli jsou hlavním trumfem nacistů paradoxně čeští hasiči, ale ani to zatím nevede k úspěchu. Pokus spustit se do krypty malým otvorem, kudy sem parašutisté vstupovali, odnesou esesáci třemi raněnými.

Až těsně po půl jedenácté je odstřelena kamenná deska do krypty, kdy může po schodech zaútočit úderné komando SS. Čtyři parašutisté – Josef Gabčík, Josef Valčík, Jaroslav Švarc a Jan Hrubý si v boji nechají poslední náboj pro sebe. Jejich těla vynesou esesáci před kostel a naskládají je jak ulovenou zvěř na chodníku v protější Václavské ulici, kam přivezou i těla Kubiše a Bublíka. Boj skončil…

Sedm statečných vojáků odolávalo dlouhých sedm hodin neuvěřitelné přesile. Jejich kamarád Čestmír Šikola z paraskupiny Clay, který přežije válku, ale pozná komunistické kriminály, o nich řekne: „Bitva našich parašutistů měla srovnatelný morální význam jako bitva Řeků s Peršany u Thermopyl.“

Autor je historikem VHÚ