Fraška s TGV

V rádiu říkali, že ta legrace stála milion korun, někde jsem četl, že milion, zkrátka, zadarmo se TGV vlaky nepůjčují. Mohli jsme se na vlak vyjeveně dívat a říkat „jé“jako tenkrát chlapečkové před hotelem Alcron.

Nepodezírejte mě, že něco proti našim železnicím mám. Ani nepamatuju, kdy jsem byl v Brně autem, o Ostravě nemluvě. Vlakem typu TGV jsem jel jenom v Jižní Koreji a v Japonsku, ano, je to jiná třída cestování. Nicméně Korejcům, Japoncům i Západoevropanům nezávidím. Nějak nemám potřebu být v Brně za tři čtvrtě hodiny za cenu, že se republika přetne pásem, který bude neprostupný, jako by to byla nová řeka.

Ale u všech lárů a penátů, proč ta cesta mezi Brnem a Prahou musí trvat tři hodiny? Vzpomínám na svou první popřevratovou cestu vlakem na Západ. Na hlavním nádraží jsem nastoupil do špinavého vlaku, kodrcal se jím až na hranice a za ní se týž vlak rozjel a pokračoval na Norimberk 160kilometrovou rychlostí. Po 30 letech je vlak už únosně čistý a asi taky jede rychleji, ale ne o to rychleji, aby to odpovídalo 30letému úsilí.

Bohužel musím říct, že to, že po 30 letech očumujeme na nádraží jinde zcela banální a běžnou vlakovou soupravu, je selhání všech vlád, co jsme měli. Bohužel nevěřím, že na tom současná a ty budoucí něco změní. Silácké proklamace, že se postaví vysokorychlostní trať nejdřív do Drážďan, jsou na úrovni výkřiků desetiletého Pepy Konopáska, že bude kosmonautem.

Proč to tak je, nevím, jen tuším. Ale divné je, že s tím nehnulo Německo

a s ním ani Evropská unie. Vždyť spojnice hlavních měst Berlín–Praha–Vídeň, dále pak Varšava a dolů na jih, to by přece měla být absolutní priorita, něco na předních místech seznamu naléhavých úkolů. Není tomu tak. K tomu musím s politováním konstatovat, že stejně jako stav železnic mě nevede k důvěře ani úctě vůči našemu státu, mě ke stejné skepsi přivádí postoj k infrastrukturní integraci střední Evropy se západním unijním jádrem. Vydělávají tu peníze, ale jinak o nás moc nestojí, a tak nám jenom pošlou otřískaný vlak na čumendu.