Zbraně, které zaskočily Putina
Britské raketomety, turecké drony, připojení Elona Muska. Díky tomu mohou Ukrajinci vzdorovat mnohem silnějšímu nepříteli
Už druhý den po nočním překročení hranic měla ruská vojska triumfálně projíždět centrem Kyjeva, ovšem místo toho i po čtyřech měsících vězí v zákopové válce na východní Ukrajině. Plán ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho generálů totiž ještě v únoru nepočítal s tím, že jejich protivník má po ruce několik pro ně nepříjemných překvapení. A že v dalších fázích vleklého konfliktu přijde s hi-tech novinkami, jež překonají i ty nejdivočejší fantazie válečných stratégů. Zde vám představujeme průvodce zbraněmi, které ukrajinská armáda používá a které se výrazně podepisují na charakteru největšího konfliktu v Evropě od 2. světové války.
Faktem ale samozřejmě je, že inovativní postupy ukrajinské armády i Ruskem nečekané moderní zbraně mohou jen částečně kompenzovat ohromující ruskou převahu ve všech měřitelných segmentech.
I. raketomet od královny
Po asfaltové silnici se směrem ke Kyjevu valí ruská pancéřová kolona. Vepředu tanky T-72, za nimi bojová vozidla pěchoty, takzvaná bévépéčka. Vypadá to na bezproblémový „výlet“– země duní pod tíhou obrněnců a široko daleko nikdo, kdo by se jim postavil. Respekt, který vzbuzují, je ohromující.
Zničehonic ale z aleje stromů u silnice vyletí bleskový projektil. „Odkud to šlo?“Tankistům se na první dobrou nepodaří střelce najít – to už je ale první „tésedmdesátdvojka“v plamenech. Záhadný střelec vypálil nad tank a smrtící střela posádce explodovala nad hlavou. Teď už to jde ráz na ráz. Velitel kolony zavelí ostře doleva – pryč ze smrtící zóny, říká se tomu ve vojenské terminologii – a tanky s transportéry manévrují napříč silnicí. Vojáci vyskakují z bévépéček a chystají se k boji. Poslední tankisté se snaží dostat z hořícího tanku, moc šancí ale nemají. Vtom je zasažen další tank…
Píše se 10. březen a právě selhal další ruský pokus o dobytí Kyjeva. Válka už trvá čtrnáct dní a invazní síly jsou přesto na hony vzdálené původnímu cíli „speciální operace“. Vždyť hlavní město mělo podle ruského generálního štábu padnout během 48 hodin.
Ukrajinci si od začátku byli vědomi, že na čelní střet s početně silnějším nepřítelem nemají lidi ani prostředky. Na přepady pomocí malých diverzních jednotek jsou ale skvěle připraveni – dobře znají terén a mají supermoderní vybavení. Britové jim totiž s předstihem dodali protitankové raketomety NLAW (neboli lehkou protitankovou zbraň nové generace). Ty pálí naváděné projektily pro posádku bojového vozidla těžko postřehnutelnou rychlostí 708 km/h.
Na rozdíl od jiných nejnovějších zbraní jsou Ukrajinci raketomety NLAW vybaveni skutečně kvalitně. Již v první dávce, která jim z Londýna přišla v lednu, jich byly téměř dva tisíce a následně se tohle číslo více než zdvojnásobilo, což Ukrajině zajistilo jednu z rozhodujících výhod pro odražení nepřítele.
Ve Washingtonu se vypráví jedna politická anekdota: američtí senátoři byli zrovna na návštěvě Kyjeva, když přiletěla první britská letadla s vojenskou pomocí. I zastyděli se američtí senátoři a rozhodli se, že obrátí dosud platnou politiku Bidenova Bílého domu a Ukrajině začnou zbraně posílat také. Od té doby je všechno v pořádku a Spojené státy opět stojí v čele boje za svobodu a demokracii...
Ta anekdota má pravdivé jádro. V lednu 2022 do Kyjeva skutečně přiletěla nadstranická delegace vedená senátory Jeanne Shaheenovou za demokraty a Robem Portmanem za republikány. A ve stejných dnech do ukrajinské metropole dorazily také první dva britské Boeingy C-17 s dvěma tisíci protitankových raketometů NLAW na palubě. Oficiálním postojem Bílého domu řízeného demokraty – jakož i drtivé většiny evropských vlád – tehdy skutečně bylo Ukrajině zbraně nedodávat. Jako důvod byly citovány obavy z vyprovokování Ruska k akci.
Zbytek je historie. K Britům se brzy přidali Američané se svými stingery a javeliny a brzy téměř všechny ostatní západní vlády. Zejména v prvních dnech invaze to bylo pravděpodobně rozhodující. Společně s neochvějnou odvahou Ukrajinců, bránících svoji vlast, totiž právě zbraně jako NLAW umožnily početně slabším jednotkám držet v šachu často celé brigády ruských tanků. Díky tomu naprosto ztroskotal původní ruský plán dobýt Kyjev v řádu dní.
Ruské kolony pro útoky NLAW představovaly ideální terč. Na začátku války projížděly nepřátelským územím bez
KRESBA LELA GEISLEROVÁ kvalitního průzkumu a vzdušné podpory. Trochu připomínaly pěchotu 19. století, které chybí kavalerie. Být slepý na bojišti, říkalo se tomu tehdy. Stačilo přesunout se na místo přepadení, ukrýt se, zamířit a vypálit. Britské „raketomety od královny“každý ze zmíněných kroků výrazně usnadnily.
Kdo předpokládal, že mnohem početnější ruská armáda tu ukrajinskou snadno smete, obsadí Kyjev a začne se lačně rozhlížet po dalších evropských zemích, spletl se. Ukrajinci přesile odvážně a také úspěšně vzdorují. Jak je to možné?
Ukrajinci si byli vědomi, že na čelní střet s početně silnějším nepřítelem nemají prostředky. Dobře ale znají terén a hlavně mají supermoderní vybavení.
Guerillová válka
Z pohledu Ukrajinců byla počáteční fáze ruské invaze vlastně guerillová válka, střet partyzánů s okupační mocností. Ukrajinský voják, který ještě před několika týdny seděl v kanceláři nebo stál za kasou v místní samoobsluze, hodí NLAW na zadní sedačku a vyjíždí vstříc ruským tankům. Zbraň v případě potřeby obslouží úplně sám. Rodí se tak případy hrdinů jako z éry druhé světové války. Jeden ukrajinský voják z horské divize například za pomoci NLAW a amerického javelinu údajně zneškodnil šest ruských obrněnců za den „Bojí se (nás) jako moru a ten strach je paralyzuje,“řekl o ruských vojácích.
„Javelin je ničivější a má větší dostřel, ale NLAW je lehčí a snazší na obsluhu. Naučíte se s ním doslova za pár hodin. Ukrajinci ho tak mohli rozdávat i domobraně, zatímco javelin byl vyhrazen pro armádu,“popisuje rozhodující výhodu britského systému bezpečnostní analytik Lukáš Visingr. Připomíná, že díky svým přednostem se NLAW výborně hodí i k boji ve městě, což bylo na začátku invaze klíčové.
NLAW je velmi chytrá zbraň. Používá netradiční systém navádění PLOS (předpokládaná dráha spatření), který umí odhadnout, kde se bude v momentu dopadu nacházet pochybující se vozidlo. Stačí mu na to pouze dvě až tři sekundy, takže voják obsluhující zbraň může pálit takřka ihned. Pokud je v jeho zaměřovači tank, jenž mívá nejslabší pancéřování ve stropu věže, NLAW stačí přepnout do režimu OTA (útoku shora) a on vystřelí nad něj, načež střela exploduje přímo nad hlavou posádky. Pokud je v zaměřovači auto nebo obrněný transportér, „raketomet od královny“udeří napřímo.
Není proto náhoda, že si Ukrajinci raketometu NLAW tak považují. Množí se zprávy z bojiště o tom, že na znamení díků zní v jejich řadách britská hymna God Save The Queen! (Bůh ochraňuj královnu). Panovnice Alžběta II., jež nedávno oslavila platinové jubileum neboli 70 let na trůnu, se u nich vůbec těší značné popularitě. „Zasáhli jsme tento tank díky darům Jejího Veličenstva královny,“svěřil se jeden ukrajinský voják britskému deníku The Daily Telegraph. Nad hlavou držel – jak jinak – NLAW.
II. Duch z Hadího ostrova
Kolem prťavého ostrova v Černém moři krouží ruská hlídková loď. Vlny jiskří v prvních paprscích slunce, hladinu čechrá lehký vítr. Přichází jaro, a i když je válka, v tomhle černomořském Pearl Harboru, na hony také zdánlivě vzdáleném nejbližší ostré palbě, se dá mluvit téměř o idylce. Vždyť posledního Ukrajince tu viděli v první den invaze a teď se píše 2. května.
Zničehonic však zazní ohlušující exploze. Ruská loď včetně tří námořníků se vypařila. Není tu nikdo, kdo by pátral po příčině. Hadí ostrov – tak se ten kus skály totiž jmenuje – je pustý.
Kdo by chtěl znát pravou příčinu tohoto „zázraku na moři“, musel by obrátit oči k nebi. Na první pohled je prázdné, s trochou štěstí a námahy by ale mohl spatřit sotva šest metrů dlouhý a 12 metrů široký turecký dron Bayraktar TB2. Vznáší se v sedmikilometrové výšce a díky malému motoru není vůbec slyšet.
Tahle turecká hračka, na niž jsou Ukrajinci tak opatrní, klame zjevem. Vypadá jako přerostlý modýlek, ale ve výzbroji má čtyři laserem naváděné střely MAM (v překladu chytrá miniaturní munice), které si dokážou poradit nejen s ruskou hlídkovou lodí, ale i s bojovým vozidlem pěchoty, helikoptérou či neopevněnou budovou.
Smrt přichází odnikud
Hlavní je však psychologický efekt. Smrt přichází ze zdánlivě čisté oblohy. Po právu se dronu přezdívá „duch z Hadího ostrova“. Vzduchem klouže rychlostí závodního auta, přes 200 kilometrů v hodině, bez přistání vydrží číhat na nepřítele celý den a může být kdekoli.
„Tento strach mimo jiné způsobil, že Rusko prakticky denně informuje o zničení jednoho či několika kusů bayraktarů,“popisuje bezpečnostní expert Dušan Rovenský. „Za celou dobu trvání konfliktu Rusové deklarují sestřelení už několika stovek těchto bezpilotních letounů, což je zjevné přehánění, aby pozvedli morálku vlastních vojsk a předvedli před svým obyvatelstvem ‚vojenské úspěchy‘.“
Jedna z velkých výhod, jež tak zaujala experty, je schopnost bayraktaru pronikat ruskou protiletadlovou obranou. Dron sice neobsahuje žádné stealth prvky, které by cíleně mátly radarové systémy, i tak je pro ně ale obtížným soupeřem. Létá totiž oproti stíhacím letounům poměrně nízko – většina stíhačů se pohybuje ve víc než dvojnásobné výšce, zhruba 15 kilometrů –, a je tak radarem obtížně odhalitelný. Během operací zpravidla nezrychluje až na maximální rychlost, létá zhruba poloviční rychlostí. Ve vojenské terminologii je tudíž low slow flyer (LSF), tedy nízko a pomalu letícím zařízením, které bývá největším postrachem radiolokátorů.
A aby toho nebylo málo, bayraktar se umí učit. Nemá samozřejmě mozek, ale díky propracovaným algoritmům se zlepšuje s každou válečnou operací. Zjišťuje, co mu vyšlo a co ne. Plánuje pak, jak to napříště zlepšit. Ačkoli pro složitější manévry stále potřebuje povely člověka vybaveného řídicí jednotkou, která se vejde do jednoho náklaďáku, všechny základní úkony, jako je start, let a přistání, už zvládá sám.
Ukrajinci dostali v podobě bayraktarů hodně muziky za málo peněz. Jeden TB2 totiž stojí zhruba 5,4 milionu dolarů (v přepočtu 124 milionů korun), přibližně šestkrát méně, než kolik si za kvalitní armádní dron Reaper účtuje americký výrobce. I přesto není dodnes známo, kolika bayraktary Ukrajinci disponují – toto číslo se i přes ztráty nejspíš stále pohybuje v řádu několika desítek.
Za vstřícností Istanbulu je třeba hledat poměrně nadstandardní vztahy, jež se mezi Tureckem a Ukrajinou v posledních letech utvořily. Země na Bosporu má totiž s ruským medvědem vlastní problémy v oblasti černomořských úžin – tradičního směru ruské expanze – a dlouhodobě dává najevo, že si to nedá jen tak líbit. Kvůli tomu Turecko poměrně úzce spolupracuje s dalšími protiruskými jestřáby Ukrajinou a Polskem.
Za pozornost stojí i rodinné pozadí bayraktaru. Inženýr Selçuk Bayraktar, po němž je dron pojmenovaný, totiž vedle toho, že šéfuje technologické firmě Baykar, je také zetěm tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Díky tomu je velmi protežován tureckými médii a v tamní společnosti hraje roli „zlatého syna Bosporu“. Bude si však muset dávat pozor na to, aby neskončil stejně jako Erdoganův druhý zeť Berat Albayrak. Ten totiž o tchánovu podporu před dvěma lety přišel stejně rychle, jako ji předtím nabyl, když si dovolil přes Twitter rezignovat na post ministra financí.
Dron s vlastní mytologií
S přibývajícími zprávami o úspěšných ruských sestřelech bayraktarů začali být Ukrajinci opatrní a přesměrovali je především nad moře, kde se účastnily například operací v okolí zmíněného Hadího ostrova, jež měly na počátku května zhatit plánované ruské vylodění u Oděsy. Traduje se, že klíčovou roli měl dron sehrát i při útoku na vlajkovou loď Moskva, někdejší pýchu ruského námořnictva, jež šla ke dnu 14. května 2022. Podle nepotvrzených informací měl bayraktar odlákat pozornost směrového radaru křižníku, zatímco jeho odvrácený bok zasáhly dvě protilodní střely Neptun.
Tady už se ale dotýkáme mýtu a kultu, který kolem bayraktarů v poslední době vznikl. Turecký dron získal obrovské množství fanoušků mezi vojáky i civilisty. Jen málo výrobců zbraní se může pochlubit tím, že by se na internetové platformě E-bay prodávaly plyšové verze jejich hraček, a už vůbec ne tím, že by o nich nazpíval globální hit ukrajinský rapový folkový soubor.
Bayraktar přitom není jen účinná zbraň, ale především klíčový nástroj pro monitoring situace na zemi. „Pětadevadesát procent významu těchto dronů je, že poskytují nepřetržitý dohled nad bojištěm. Jakákoli výzbroj je proto spíš příjemný bonus,“popisuje bezpečnostní analytik Visingr. „Úplně to změnilo proces rozhodování na bojišti. Když máte neustále absolutní informace, je to něco jiného, než když se k vám dostanou se zpožděním. Kdykoli vidíte záběr z bayraktaru a něco na něm vybuchne, ani to nemusí znamenat, že ho zasáhl dron. Pravděpodobněji spíš dron na cíl navedl dělostřelectvo.“
III. „Muskovo“bombardování
Nebe se zatáhlo clonou kouře a dýmu. Podél řeky hoří les a ruské dýmovnice přimíchávají do černého kouře bílé odstíny. Pod touto rouškou dává ruský velitel pokyn do akce. Všechno, co má kola a pásy, začíná překračovat řeku Severní Doněc na východě Ukrajiny. Mezi nimi a posledními ukrajinskými silami, které se zuby nehty drží u vesnice Bilohorivka, leží jediný pontonový most.
Všechno probíhá zdánlivě hladce. Ruský batalion čítá 50 tanků a bojových vozidel pěchoty a téměř 1000 vojáků. Pohodlně překročí most a teď už mu nic nestojí v cestě. Když odříznou Bilohorivku, uzavřou donbaskou kapsu a celá ukrajinská obrana na levém břehu Dněpru se může definitivně zhroutit. Vtom se ale spustí peklo, jeden výbuch za druhým – možná dokonce z českých granátů, protože právě dělostřelecké munice jsme totiž na Ukrajinu poslali po tunách.
Jako první se bortí pontonový most. Rusové na jižním břehu zůstanou odříznuti. Z pokusu o získání strategické výhody je náhle nevýhoda. Volání o pomoc i výkřiky do vysílačky jsou zbytečné, ruské letectvo nevládne nad bojištěm – a i kdyby vládlo, Rusové sami zapálili okolní les, aby kouř zastřel jejich pohyb. Helikoptéry jsou v takové situaci nepoužitelné.
Za úspěšnou léčku vděčí Ukrajinci technologii, která možná nadobro změnila podobu moderních válečných konfliktů budoucnosti – pro systém s poněkud fádním názvem GIS Arta (GIS znamená geografický informační systém) se v médiích i mezi ukrajinskými vývojáři, kteří jej vytvořili, vžil termín dělostřelecký Uber. Odkazuje na rychlost a jednoduchost objednávky útoku, jež si v ničem nezadá se známou alternativní taxislužbou.
GIS Arta by se nemohl obejít hned bez několika moderních technologií – začněme od už výše zmíněných dronů Bayraktar, které celodenně visí nad bojištěm. Získaná data o poloze nepřítele posílá do aplikace GIS Arta. Ta by v současných válečných podmínkách nemohla fungovat bez pomoci miliardáře Elona Muska, který na začátku války poskytl Ukrajině poměrně nový systém připojení k internetu přes družice vlastní společnosti Starlink.
Když si jsou operátoři systému jisti, že mají přesnou informaci o pozici nepřítele, pošlou ji ukrajinským dělostřelcům. GIS Arta najde nejbližší houfnici nebo jiný palebný systém podobným způsobem, jako když Uber hledá nejbližšího volného řidiče. Efekt je smrtící.
„To kombo, které Ukrajinci vytvořili, nemá v dějinách vojenství obdoby. O tomhle se jednou bude učit na akademiích,“popisuje bezpečnostní expert Lukáš Visingr. „Propojení Starlinku, informací z bayraktaru a moderního dělostřelectva je neuvěřitelně efektivní. A to se na Ukrajinu ještě nedostaly raketomety Himars,“doplňuje.
V současnosti jsou hlavní zbraní ukrajinského dělostřelectva houfnice – domácí, západní i ty české. Brzo se však tento arzenál rozšíří o zmíněné supermoderní americké salvové raketomety Himars s automatizovaným systémem řízení palby a dostřelem až 80 kilometrů. Prezident Joe Biden s jejich dodáním zpočátku váhal, poněvadž by Ukrajincům teoreticky umožnily zasáhnout ruské území, nakonec však jejich zaslání odsouhlasil. Podle posledních zpráv již na Ukrajinu dorazily. Experti si od tohoto kroku slibují změnu v poměru sil na bojišti.
Vojenští analytici používají pojem kill chain (volně přeloženo jako řetězec zabití). Popisuje dobu, která uplyne od nalezení cíle přes mobilizaci vhodných jednotek až po zneškodnění nepřítele. Nejlepší světové armády, jako je ta americká, jej jsou schopny stáhnout na deset minut – dobu, jež stále dává protivníkovi dostatek času přesunout se do bezpečí. Ukrajincům se podařilo snížit čas od zpozorování tanku do odpalu dělostřeleckého granátu na několik minut, v některých případech dokonce pod minutu. Pak není úniku.
„Dá se říct, že Ukrajinci mají v současnosti nejefektivnější dělostřelectvo na světě. Je to z nouze ctnost – naučili se to, protože museli, a západní armády v budoucnu podobný systém asi pozvednou na vyšší, sofistikovanější úroveň. I přesto se ale jedná o jedinečný průlom v dějinách vojenství,“soudí Visingr.
Ukrajinci zabudovávají aplikace přímo do houfnic a raketometů. Dělostřelecký Uber by se tím obešel bez obsluhy – kanony by mířily a střílely na vybrané cíle automaticky.
Česká stopa
Na východní Ukrajině, kde ve velkém operují zmíněné těžké zbraně, se výrazně otiskla i česká stopa. Nejen díky množství dělostřelecké munice staršího typu, již jsme na Ukrajinu poslali, ale i samotnému dělostřelectvu. Ukrajinci totiž prokazatelně používají samohybnou houfnici DANA československé výroby.
Začátkem června navíc poprvé použili salvový raketomet Burevij. Ten jezdí na podvozku Tatra a kabina je také české provenience. Systém řízení palby je digitální, tudíž posádka nemusí vše ovládat ručně, jako je tomu u starších sovětských typů. „Dá se říct, že než dorazí americký salvový raketomet Himars, burevij je to nejlepší, co na bojišti je,“připomíná Visingr.
A aby toho nebylo málo, zdá se, že Ukrajinci mají v rozvoji dělostřeleckého Uberu ještě jeden trumf. Podle dosud neověřených informací totiž v současnosti pracují na zabudování aplikace přímo do houfnic a raketometů (podle německého bundeswehru se jim to dokonce již podařilo). Dělostřelecký Uber by se tím pádem obešel bez obsluhy – kanony by mířily a střílely na vybrané cíle plně automaticky.
„Jestli se jim to povede, bůh pomáhej Rusům – protože nikdo jiný už jim nepomůže,“uzavírá Visingr.