Opravy tanků pro Ukrajinu neběží

ČR nabídla Kyjevu opravy obrněnců. Zbrojaři čekají na rozhodnutí Ukrajinců a vysvětlují, jak obtížné je jen dostat vozy z fronty

Již před dvěma měsíci zazněla česká nabídka na opravy poškozené ukrajinské bojové techniky, především tanků. Podle informací LN se však v opravárenských závodech žádné ukrajinské zbraně zatím neobnovují.

Prezident Asociace českého obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek to LN potvrdil s tím, že svoji roli hrají především rozhodovací procesy na ukrajinské straně a také rozmanitost bojové techniky používané ukrajinskou armádou.

„Kyjev zvažuje různé nabídky, jejich užitečnost, výhodnost, velkou roli hraje finanční hledisko. Není to tak, že lusknete prstem a nakoupí se nebo opraví stovky kusů. A my jsme schopni dávat dohromady především techniku Varšavské smlouvy, kterou užívala česká armáda. U té, která tady nebyla, to jde jen velmi obtížně,“ sdělil LN Hynek. To se týká především tanku T-64, jehož opravy se měly dělat právě v Česku a který je páteří ukrajinských tankových vojsk. Naše armáda tento typ ve výzbroji nikdy neměla a dílny na jeho opravy nejsou vybaveny, o nedostatku náhradních dílů ani nemluvě.

Nejsou lidi

Potíže způsobuje ovšem i to, že před napadením Ukrajiny nebyly v Česku opravy těžké techniky starších typů časté. Proto nyní chybí vyškolení specialisté a sehnat je chvíli trvá.

A samozřejmě dostat poškozený tank či bojové vozidlo pěchoty ze vzdálenosti třeba i dva tisíce kilometrů do opravárenského závodu není nic jednoduchého. „Je komplikované, když se ještě bojuje, poškozený stroj vyprostit a přesunout do klidných míst. Navíc jak Ukrajinci ztrácejí území, tak technika zůstává na teritoriu, které agresoři kontrolují. Oni zřejmě také stále dostávají poměrně hodně techniky nové, takže není až tak urgentní potřeba oprav. V budoucnu ale určitě potřeba budou, to je zřejmé,“sdělil LN bývalý náčelník generálního štábu Armády České republiky Jiří Šedivý s tím, že ukrajinská armáda zřejmě stále má určitou kapacitu pro opravy, již využívá. „Každý tankový prapor má svoji opravárenskou četu, která spravuje běžné věci, to jsou schopni udělat. Na úrovni brigády, nebo dříve divize, jsou pak opravárenské kapacity větší. Tam už se dělají náročnější opravy,“upřesnil politický geograf Jan Kofroň. Podle něj je otázkou, kolik poškozené techniky dokážou

Ukrajinci z fronty přepravit do západní části země přes řeku Dněpr. Potýkají se prý přitom s nedostatkem pohonných hmot a musí se rozhodovat, kterou techniku stojí za to zachránit a kterou je potřeba na místě zničit. „Protože se může ukázat, že poškození třeba pancíře je strukturální a není možné ho opravit. Některé probití je totiž možné opravit a některé ne. Takže je možné, že tanky shromažďují a potom je sem pošlou naráz. Tedy ty, které nejsou schopni opravit sami,“upřesnil. Jak také deklaroval Jiří Hynek, český obranný průmysl stále o opravy ukrajinské techniky stojí. „Kdybychom si mysleli, že to nedopadne, ani se o to nepokoušíme. Vždy se pokoušíte o variantu, o které jsme přesvědčeni, že vyjde,“řekl.

Logistické problémy způsobuje rozmanitost typů nejen u tanků, ale i u momentálně rozhodující zbraně na východním bojišti, dělostřelectva. Toho v řadách ukrajinské armády bojuje minimálně deset druhů různých ráží, přičemž každá armáda na světě má snahu přesně opačnou. Tedy co největší unifikaci.

Kanibalizace

„Aby jí všichni rozuměli a byli schopni s ní bojovat. A aby se v opravárenském řetězci mohli zaměřit na konkrétní segment, a ne aby to bylo stylem co technika, to jiná potřeba,“podotkl Šedivý.

Obecně platí čím více různých systémů a v malých počtech, což je momentálně přesný případ ukrajinské armády, tím složitější je udržet celek logisticky i opravárensky v chodu. Postavení dělostřelectva se totiž kvůli ruské protibaterijní palbě často mění a není možné s sebou vozit všechny náhradní díly. Často se také přistupuje k tzv. kanibalizaci, tedy vymontovávání součástek ze stejných typů zbraní.