Semmering rozryl prsa přírody
„V údolí hlubočepském soustřeďuje se malebnost krajiny a divák jednak s rozkoší pohříží se v půvabné panorama, jednak nemůže se ubránit dojmu podivení, jež v něm budí podnikavost lidská, ana statně přemáhá odpor přírody, rozrývajíc její prsa a přes nížiny klenouc obrovské mosty.“
Tak byl koncem 19. století opěvován v časopise Světozor Pražský Semmering. Tedy malebná železniční trať s prudkým stoupáním a dvojicí Hlubočepských viaduktů vedoucí ze Smíchova do Jinonic a dál do Hostivice. Postavena byla kvůli dopravě uhlí a dřeva do Prahy. Jediná pražská „horská“dráha zahájila provoz pro nákladní dopravu před 150 lety, 3. července 1872, pro osobní dopravu pak 16. září 1872.
Inspirací k výstavbě pražské trati byla rakouská Semmeringská horská železnice, která v červenci 1854 spojila Dolní Rakousko a Štýrsko přes sedlo Semmering v nadmořské výšce 980 metrů. Jedná se o 41 kilometrů dlouhou trať, která překonává výškový rozdíl 459 metrů stoupáním až 25 promile. Pražský Semmering je dlouhý necelých devět kilometrů a na úseku do Jinonic překonává výškový rozdíl pouhých 93 metrů (v celé délce do Hostivice jde asi o 180 metrů).
Trať ze Smíchova do Hostivice vybudovala v letech 1870–1972 společnost Buštěhradská dráha (BEB) kvůli dovozu dřeva z lánských lesů a později uhlí z Kladna do Prahy. Trať je dlouhá asi 20 kilometrů, Pražský Semmering tvoří její hornatější část z Jinonic na Smíchov.
Prvním stavebním počinem bylo údajně zboření oblíbeného hostince U zlatého jelena na Smíchově,
kde si společnost postavila vlastní nádraží (nyní Praha-Smíchov severní nástupiště) vedle smíchovské stanice České západní dráhy.
Výrazným počinem byla zejména výstavba dvou viaduktů. První, Jihovýchodní viadukt, je dlouhý 115 metrů a má sedm oblouků o výšce až 25 metrů, druhý, Severozápadní viadukt, překonává údolí Dalejského potoka délkou 92 metrů, výškou 20 metrů a má pět klenutých oblouků. Jejich stavba trvala necelých 17 měsíců, od března 1871 do července 1872. Trať vede ze stanice PrahaSmíchov
severní nástupiště jižním směrem do Hlubočep, kde se otáčí o 180 stupňů a překonává Prokopské údolí. Dále trať stoupá po úpatí Dívčích hradů přes Žvahov do Jinonic.
Do roku 1989 byly na trati dvě další stanice, Praha-Hlubočepy a Praha-Konvářka, naopak v roce 1989 byla zřízena nová stanice Praha-Žvahov.
Z Jinonic dráha pokračuje přes košířskou Cibulku, Stodůlky a Zličín do Hostivice. Během rozsáhlé rekonstrukce v roce 2018 byly opraveny oba viadukty přes Prokopské údolí, na zastávkách Praha-Žvahov
a Praha-Stodůlky byly obnoveny výhybny a místo zrušené stanice Praha-Jinonice vznikla stejnojmenná zastávka blíže k metru a nové zástavbě.
Pražský Semmering se stal brzy cílem výletníků, kteří se kochali pohledem na hlavní město z okénka vlaku. Spisovatel Eduard Bass ale na něj v článku v Lidových novinách v roce 1924 pohlížel jako na jakýsi anachronismus. Trať nazval „Ferrocarril Mexicano in Praha“a jízdu popsal slovníkem mexických indiánů z planiny Pueblo. Buštěhradské dráhy byly zestátněny 1. ledna 1924.