Secese v Hybernské
Jednou z prvních secesních staveb v české metropoli je Ohmannův hotel Central
Dnes si prohlédneme jednu z prvních čistě secesních staveb v Praze. Tou je hotel Central v Hybernské ulici v katastru Nového Města, který vznikl podle návrhu významného architekta Friedricha Ohmanna (1858–1927). Tento lvovský rodák a absolvent vídeňské umělecké akademie působil od roku 1889 v Praze jako profesor Uměleckoprůmyslové školy, kde vedl ateliér architektury. Byl představitelem pozdního historismu a právě v tomto stylu navrhl v naší metropoli řadu staveb, jako byla například Plodinová burza na Senovážném náměstí, Storchův dům na Staroměstském náměstí, dům U České orlice na Ovocném trhu nebo třeba budova pojišťovny Assicurazioni generali na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice.
Ohmann byl však také považován za znalce české barokní architektury, na toto téma napsal knihu a rovněž restauroval některé barokní památky, třeba chrámy ve Zlonicích a Přešticích. Na sklonku století ho však zaujal i nový styl, který v té době dorazil z Bruselu do Vídně. Byla to secese.
Okouzleni secesí
Friedrich Ohmann však nebyl novým směrem okouzlený sám. Secese uhranula i vídeňskému profesorovi tamní akademie, významnému architektovi Ottu Wagnerovi, a s ním i jeho žákům, kteří v letech 1896–1898 přinesli tento styl k nám. Byli to kupříkladu František Krásný, Hubert Gessner, Ottokar Böhm či Jan Kotěra. Ti všichni ale tvořili mimo Prahu. Kouzlu secese podlehl i zkušený Osvald Polívka nebo Ohmannův žák z Umprum Jiří Justich, kteří v tomto stylu navrhli některé pavilony na Výstavě architektury a inženýrství, konané v roce 1898 v areálu u Královské obory v Bubenči.
Primát první secesní stavby v Praze však drží sám Ohmann. Byl jí palác Corso v ulici Na Příkopě, navržený v letech 1897–1898. Měl bohužel jepičí život, secese vyšla za první republiky z módy a palác byl zbourán. Zmizela také dřevěná divadelní arena Uránie, navržená Polívkou pro výše zmíněnou výstavu a později přenesená do Holešovic – vyhořela po druhé světové válce. A tak je dnes nejstarší dosud stojící pražskou secesní stavbou hned dvojice budov: Peterkův dům Jana Kotěry na Václavském náměstí z let 1899–1900 a Ohmannův hotel Central v Hybernské ulici (1899–1901).
Průčelí hotelu ukončené segmentovým štítem pokrývá krásná štuková dekorace s přírodními motivy a jména architekta i investora a stavitele budovy Quida Bělského najdeme ve štítě. Pýchou hotelu byl zejména velký, bohatě dekorovaný sál vestavěný do dvora, který zdobily fresky Alfonse Muchy a Karla Špillara. V sále se konaly různé společenské akce a později zde působil známý kabaret Červená sedma. Následně byl sál upraven na biograf.
Různá využití
V roce 1929 ovšem došlo k zásadní adaptaci budovy, po níž se z hotelu stala administrativní budova a velký sál byl radikálně přestavěn na divadlo. Autorem těchto úprav byl architekt Petr Kropáček, sám rovněž divadelník. Ten rovněž zasáhl do secesního průčelí, jehož spodní část nechal obložit kamennými deskami. Zanikl tak krásný portál se skleněnou markýzou. Následující léta zde sídlilo Komorní divadlo, někdejší součást Městských divadel pražských (spolu s divadly ABC a Komedie).
I divadlo však nakonec zchátralou budovu opustilo a zdálo se, že Praha ztratí další cennou stavbu. Naštěstí se to nestalo. V průběhu osmdesátých let byl odstraněn kamenný obklad parteru, na tom měla tehdy zásluhu historička umění Věra Müllerová. Zjistilo se, že pod obkladem je neporušený původní mramorový secesní portál. Obnovena byla poškozená dekorace průčelí i markýza nad vstupem. K zásadní rekonstrukci však došlo až o dvacet let později. Tehdy byly repasovány některé původní prvky interiéru, které se zachovaly – zábradlí schodiště, klec výtahu, vitráže a lampy. Zčásti byl též obnoven velký sál, kde je dnes restaurace hotelu. Stavbě se tedy po letech vrátila i původní funkce. Na ochozu velkého sálu je umístěno několik panelů s reprodukcemi původních plánů stavby i fotografiemi někdejších interiérů.
Na přelomu 19. a 20. století, v období označovaném jako fin de siécle, se objevil nový stavební sloh. Secese. Období jejího rozmachu sice netrvalo dlouho, nechala nám tu ale zajímavá díla.
Pýchou hotelu byl velký, bohatě dekorovaný sál vestavěný do dvora, který zdobily fresky Alfonse Muchy a Karla Špillara. Později zde působil známý kabaret Červená sedma.
Pohled do Čech
A jaké byly další osudy autora budovy? Byl povolán do Vídně, kde se stal architektem Hofburgu a později i profesorem vídeňské akademie. Jeho pražské stavby včetně Centralu tak na přelomu století dokončili jeho žáci Bedřich Bendelmayer a Alois Dryák, tedy osobnosti, jež jsem v našem seriálu letos také připomněl. Friedrich Ohmann však s českými zeměmi neztratil kontakt, projektoval například Zámeckou kolonádu v Karlových Varech a také jednu stavbu v Praze – vilu politika Karla Kramáře na hradčanských baštách.