Vznešenost zavazuje
Knížecí vyprávění má v sobě obrovský šmrnc a nadhled, je nesmírně přirozené. A velmi detailní, svědčící o velmi dobré paměti muže v pokročilém věku. Je otázka, kolik faktů například z mimoběžně zmiňované genealogie nejen Schwarzenbergů, ale i dalších šlechtických rodů bylo při dodatečných úpravách knihy dolaďováno, ale to není podstatné. Působí tak, že je Karel Schwarzenberg na místě sype z rukávu – a on je s největší pravděpodobností doopravdy sype, neboť tyto znalosti k jeho stavu a původu prostě patří.
Stejně tak je v knize podstatné množství informací a osobních protagonistových pohledů na zákulisí světové, ale zejména české politiky, a to zvláště posledních řekněme padesáti let. Tedy z doby, kdy začal Karel Schwarzenberg jako zásadní podporovatel československého disentu v zahraničí, ale i při občasných návštěvách staré vlasti napomáhat politickým změnám – přes jeho službu zemi v týmu kolem prezidenta Václava Havla až po vstup do stranické politiky v barvách TOP 09, jejímž je dodnes čestným předsedou (bez zajímavosti rozhodně není například vývoj jeho vztahu s Miroslavem Kalouskem) a neúspěšný pokus usednout do prezidentského křesla.
Nejlepší na knize i na Karlu Schwarzenbergovi samotném ovšem je, že přestože po celý život sleduje ducha ideje „noblesse oblige“, tedy vznešenost zavazuje, ze sebe vůbec nic nedělá. Přiznává
své chyby a slabosti, politické i lidské. Vypráví s úsměvem o svém nedostatečném formálním vzdělání i o bujarých večírcích za svého vídeňského mládí, o vztahu k ženám, nejde daleko k drsnějšímu výrazivu, které ale kouzelně střídá s knižní a archaickou mluvou. A vším, co říká, dokazuje, že být šlechticem je především stav ducha. Nikoli jen barva krve.
Renata Kalenská: Připraven sloužit – Rozhovor s Karlem Schwarzenbergem; Edice N 2021