Rezignovaný a nedopečený
Při pohledu na návrh státního rozpočtu je jasné, že vládu škrtací verva opustila
Po dlouhém jednání v pondělí večer se vláda Petra Fialy dohodla na konečné podobě svého návrhu státního rozpočtu pro Českou republiku na rok 2023. Rozpočtový deficit by podle této předlohy měl činit 295 miliard korun. Částka těsně pod třemi sty miliardami korun působí skoro až baťovsky, ale podstatnější je, co se za touto cifrou skrývá.
Jakousi kostrou návrhu je samozřejmě makroekonomický výhled, který pro tento účel sestavili (stejně jako každý rok koncem léta) experti ministerstva financí. Mluví o reálném růstu ekonomiky příští rok chabým tempem 1,1 procenta a o inflaci spotřebitelských cen na pořád velmi vysoké úrovni 8,8 procenta.
Vedle makroprognózy je druhým východiskem každého vládního návrhu na státní rozpočet pro příští rok soupis priorit, tedy na co se vláda chce zaměřit. Čerstvý návrh pro rok 2023 uvádí dvě priority: zachování stability v sociální oblasti (v návrhu tak najdeme například valorizaci sociálních dávek včetně nového výchovného) a rozvoj obranyschopnosti (navýšení výdajů na obranu z letošních 1,3 na 1,5 procenta HDP).
Posun Fialovy vlády
Už z tohoto krátkého seznamu priorit je zřejmé, jak velký posun Fialova vláda během letoška prodělala. Návrh letošního státního rozpočtu, předložený vládou – za cenu tří měsíců rozpočtového provizoria – v únoru, totiž jako klíčové priority uváděl „zodpovědné protiinflační vládnutí“a „úspory na straně provozu státu“.
Důraz na boj s inflací a přehnaným veřejným utrácením se tedy z priorit vytratil. A vytratil se i z rozpočtu. Když totiž srovnáme objemy výdajů navržené pro příští rok s těmi letošními, zjistíme v téměř všech oblastech nárůst.
Abychom byli spravedliví: v návrhu rozpočtu se dají najít úspory. Jsou ale jen velmi malé. A mnohé z nich jsou buď jaksi samozřejmé, nebo naopak s otazníkem.
K těm samozřejmým úsporám patří snížení objemu platů kvůli úbytku určitých agend: Česko už nebude předsednickou zemí EU, skončí řada prací spojená s loňským sčítáním lidu, finanční úřady už nebudou řešit silniční daň a daň z nabytí nemovitých věcí.
K úsporám s otazníkem patří například plánovaný úbytek úřednických míst (ovšem konkrétně v rámci ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva pro místní rozvoj ještě jednání o počtu míst nebyla uzavřena). Plánované škrtnutí sedmi set míst asi automaticky udělá radost všem těm z nás, kteří si pojem „úředník“překládají automaticky jako „příživník“. Jsou-li ale mezi těmito bijci byrokracie i kritikové pomalé reakce státu na pandemii v uplynulých dvou letech, radost jim může trochu kalit skutečnost, že více než stovka z rušených míst je na hygienických stanicích. Jasně, ideální by bylo zefektivnit práci hygieniků větší digitalizací, ale co když přijde další pandemie dřív, než se digitalizace podaří?
Z mého pohledu nepochopitelně se sníží finance také na platy zaměstnanců úřadů práce. Návrh rozpočtu vysvětluje tuto úsporu jako výsledek poklesu nákladů na agendu náhradního výživného. Na druhé straně ale právě nyní raketově roste význam posílení kapacit úřadů práce v zájmu hladkého vyřizování žádostí o příspěvek na bydlení a další sociální dávky. A pokud vláda dostane rozum a přejde od plošného dotování energetických nákladů domácností k adresné podpoře jen těch domácností, které jsou na tom skutečně hodně špatně, v procesu vybírání oprávněných příjemců dávek můžou úřady práce hrát zcela klíčovou roli.
Válečná nejistota
Celkový obrázek je takový, že návrh státního rozpočtu na jakékoli výraznější výdajové škrty rezignoval. Nad to je ale tento návrh také nedopečený – v tom smyslu, že ohledně některých jeho významných součástí panuje prozatím značná nejistota.
Nevyhnutelná, a tedy zcela pochopitelná, je nejistota spojená s dalším vývojem ruské agrese na Ukrajině, a tedy nejistota u nákladů spojených s dodávkami vojenského materiálu pro Ukrajinu, s pobytem ukrajinských běženců v Česku, s vývojem cen energií a podobně.
Vedle toho jsou tu ale i výrazné nejistoty čistě domácího původu. Stačí si vzpomenout na to, jaké veletoče se v poslední době objevily v komunikaci vládních představitelů na téma přesné podoby – a tedy i očekávané nákladnosti – cenových stropů a dotovaného tarifu.
Jasno zatím není ani o rozsahu, v jakém budou navýšeny platové tarify mnoha skupin státních zaměstnanců. Návrh spoléhá taky na výběr mnoha desítek miliard korun skrze mimořádnou daň ze zisku vybraných odvětví – ačkoli jde o porcování medvěda, který ještě běhá po lese, a není vůbec jasné, kolik daňového „masa“z něj vláda fakticky nakonec získá.
Nedopečenost vládního návrhu rozpočtu, který teď putuje na stoly poslanců, dává naději, že nakonec schválený rozpočet bude vypadat jinak. Změny směrem k výraznějším úsporám ale asi pravděpodobné nejsou.
V případě desítek miliard korun skrze mimořádnou daň ze zisku vybraných odvětví jde o porcování medvěda, který ještě běhá po lese