Důsledky útoku z hlubin
Udělali to Rusové, nebo Američané? Tato otázka se točí v hlavě politiků EU, když se jako tele na nová vrata dívají na bublající hladinu moře nad místem, kde někdo zřejmě položil bomby a poškodil trubky strategicky významných podmořských plynovodů Nord Stream 1 a 2 vedoucích z Ruska do Německa po dně Baltu. Výsledkem tohoto dobře promyšleného a profesionálně provedeného taktického vojenského úderu ve válce mezi Amerikou a Ruskem je, že EU přišla o nejdůležitější trasu, přes kterou může získat zemní plyn z ruských nalezišť. Dotčené plynovody s celkovou roční kapacitou zhruba 100 miliard metrů krychlových postavily v rámci společného podniku energetické společnosti ze západní Evropy a ruský Gazprom. Investici za více než 20 miliard eur lze prakticky odepsat.
Hodilo se to Rusku, nebo USA?
K atentátu se zatím nikdo nepřihlásil a incident můžeme už teď klidně dopsat na dlouhý seznam, kde lze najít otázky, jako například kdo objednal vraždu prezidenta Kennedyho. Ačkoliv důkladné vyšetřování nakonec může ukázat na možného viníka, veřejnost se pravdu nejspíš nikdy nedozví. V případech, kdy není jasný pachatel, se vždy hledá odpověď na otázku, komu se to hodilo. EU se také ptá, komu se vyplatilo, že systémem Nord Stream v dohledné době nebude proudit zemní plyn? Rusům, nebo Američanům?
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová hovoří o sabotáži a dodala, že poškození evropské energetické infrastruktury vyžaduje co největší protireakci. Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell prohlásil, že Unie odpoví jednotně a razantně. Německý ministr hospodářství Robert Habeck a ministr zahraničí USA Antony Blinken také hovořili o sabotáži, ale nikdo z nich nejmenoval potenciálního pachatele. S jasnou variantou přišel až polský premiér Mateusz Morawiecki. „Je to signál z Ruska,“řekl. Reakce Kremlu byla také jednoznačná. Dmitrij Peskov, mluvčí prezidenta Vladimira Putina, spekulace o ruském zásahu označil za pitomost.
Jenže logickou teorii o ruské sabotáži totálně zbořil další Polák. Bývalý ministr obrany (2005–2007), někdejší šéf resortu zahraničí (2007–2014) a dnes europoslanec Radosław Sikorski na Twitteru s neskrývaným nadšením napsal, že za útokem stojí Washington. „Thank you, USA,“děkoval. Polsko odjakživa patřilo k hlavním odpůrcům systému Nord Stream, na jehož zprovoznění tlačilo hlavně Německo. Sikorski posílil spekulaci o americké lince už i proto, že prezident Joe Biden ještě před zahájením ruské invaze na Ukrajinu řekl, že „pokud ruské jednotky a tanky překročí hranice s Ukrajinou, bude to znamenat konec plynovodu Nord Stream 2“. Stalo se to po jednání s německým kancléřem Olafem Scholzem v Bílém domě. „Podnikne-li Rusko invazi na Ukrajinu, Nord
Stream 2 už nebude. Skoncujeme s ním,“řekl. Když se Bidena zeptala americká novinářka, jak přesně to chtějí udělat, když plynovod je pod kontrolou Německa, odpověděl jen: „Slibuji vám, že to zvládneme“.
Ať útok provedl kdokoliv, skutečnost, že se dva významní a silně proamericky orientovaní polští politici v tak důležité věci vyjadřují naprosto diametrálně, pořádně zamotá hlavu nejen politikům, ale i občanům. Pro příště by bylo dobré, kdyby se v důležitých otázkách polští politici dopředu domluvili.
Trhliny energetické bezpečnosti Možná že místo vytváření teorií na straně vstupu, tedy o tom, kdo to udělal a proč, bychom se měli soustředit na dlouhodobé důsledky. Jako každá nově vzniklá nejistota i násilné vyřazení systému Nord Stream zvýší cenu energií. Zvýší se i pocit energetického ohrožení, protože kdo zaručí, že příště podobný útok nevyřadí z provozu např. plynovod Baltic Pipe vedoucí z Norska do Polska s roční kapacitou deset miliard metrů krychlových, který byl zrovna tento týden slavnostně uveden do provozu?
Ten, kdo poškodil plynovody Nord Stream, vzkázal EU, že energetická bezpečnost, kterou měly zaručit systémy plynovodů, dostala vážné trhliny. Plynovody se stávají snadnou kořistí pro kohokoliv, kdo má schopnosti je zničit, už i proto, že statické trubky nedokáží v případě obranných potřeb posunout se o pár kilometrů. Výsledkem bude další rozdělení už beztak nahlodané jednoty EU a rostoucí panika lidí z obav nedostatku energií, což může mít vážné politické důsledky.