I zoufalství může vést k úspěchu
Mobilizace nemůže vyřešit všechny problémy ruské armády, ale není radno ji podceňovat
Od vyhlášení ruské mobilizace uběhl více než týden. Ještě ani přesně nevíme, jak bude probíhat. Přesto má mnoho západních komentátorů již jasno. Mobilizaci hodnotí jako zoufalý krok, který nikam nepovede. Na taková tvrzení je opravdu příliš brzy.
Ruská mobilizace je samozřejmě přiznáním, že věci nejdou podle kremelských plánů. Nakonec ony podle nich nejdou už od prvních dnů invaze. Možná je i krokem zoufalým. Ale i zoufalý krok může být logický a může vést k vítězství.
Jedním z klíčových problémů ruské armády je totiž chybějící „živá síla“. Díky tomu mohla ukrajinská ofenziva u Charkova uspět. Frontu bránily jednotky často jen na dvaceti procentech stavů.
Rusko v únoru udeřilo bez plánu a logistiky a utrpělo obrovské ztráty. Naopak Ukrajina mobilizovala a její síla narostla. Podle odhadů má Kyjev na frontě 250–350 tisíc vojáků. Moskva po ztrátách nějakých 100–150 tisíc.
Na ruské straně sice zůstává velká početní převaha v těžké technice, ale nemůže ji efektivně využít. Jen na řádné nasazení deseti tisíc bojových vozidel pěchoty, která má Rusko k dispozici, by potřebovalo 100 tisíc vojáků. Takže skoro všechny, co má. Což nejde, a tak část techniky téměř jistě stojí nebo je používána neefektivně.
Jak ucpat díry
Mobilizace by měla tento problém vyřešit. Kdy a jak, to ovšem bude záležet na provedení. Existuje malá šance, že se celý systém zhroutí a zhruba stejně malá, že se ji Moskvě podaří provést bezchybně. Bezchybná mobilizace má potenciál situaci na frontě obrátit v ruský prospěch. Zcela zpackaná povede k jejímu rozpadu.
Nicméně tady se již nachází tenký led spekulací. Není jasné, kolik mužů bude povoláno a co se s nimi stane. Ministr obrany Šojgu mluvil o postupném povolání 300 tisíc mužů s vojenskou zkušeností, údajný únik textu příslušného nařízení ovšem mluví o milionu.
Pokud dokáže ruský generální štáb rezervisty efektivně využít, má reálnou šanci ucpat díry, které v ruské frontě způsobila veleúspěšná ukrajinská ofenziva. Po rusko-gruzínské válce Rusko zrušilo klasickou mobilizační armádu a pokusilo se postavit menší moderní armádu západního střihu. Tato transformace nicméně neproběhla úplně. Jedním ze symptomů je i zachování povinné vojenské služby, ke které nastupuje každý rok zhruba 250 tisíc mladých Rusů.
To dává Rusku k dispozici jednak aktivní jednotky záklaďáků, kteří nastoupili na podzim loňského a na jaře letošního roku, a dále pak nezanedbatelné množství lidí s nevelkou, ale nezanedbatelnou vojenskou zkušeností. Třeba záklaďáci, kteří odešli na jaře do civilu, nejspíš nebudou o moc hůře vycvičení než průměrné ruské profesionální jednotky. Nakonec ruští „kontraktnici“se rekrutují primárně ze záklaďáků.
Pokud Rusko dokáže do armády vrátit nejprve muže s nedávnou vojenskou zkušeností, případně ty, kteří v civilu získali schopnosti, které se hodí v armádě, bude to pro ruské ozbrojené síly na frontě významná vzpruha. Ruský generální štáb bude moci doplnit prořídlé jednotky na plné stavy, alespoň část jednotek rotovat a nechat odpočinout v zázemí.
Efektivní využití mobilizovaných by nicméně vyžadovalo vysoké organizační schopnosti ruských vojenských správ. Ty by musely mít přehled o tom, kdo má jaké schopnosti a posílat povolávací rozkazy primárně těm, kteří nedávno opustili armádu. Pokud budou jen plnit kvóty, bude výsledek pochybný. Zdá se totiž, že minimálně první várka povolaných dostane jen dvoutýdenní rychlotrénink. To může stačit někomu, kdo na jaře odešel do civilu, ale ne tomu, kdo byl na vojně před deseti lety.
Nejpravděpodobnější výsledek je, že velká část mobilizovaných bude hlavně potrava pro děla. Přesto je ruský generální štáb může použít prostě k tomu, aby Ukrajincům „překáželi v postupu“, zatímco o skutečný boj se postará dělostřelectvo. Část mobilizovaných rychle zemře, zatímco část se rychle naučí přežít. To může stačit na zastavení ukrajinského postupu, byť je nepravděpodobné, že to umožní Rusům přejít do ofenzivy.
I to však může Rusku mobilizace umožnit, pokud bude politické vedení trpělivé a nezhroutí se domácí fronta. Pokud Rusko skutečně dokáže mobilizovat milion mužů, může první várka mobilizovaných zaplácnout díry na frontě, zatímco další již projde přes zimu řádným výcvikem. Opět by se ovšem jednalo o obří organizační úkol vyžadující nejspíš stažení části veteránů z boje a jejich využití jako instruktorů. A stahování veteránů zase může vyžadovat ústup na exponovaných úsecích fronty, což může být v Kremlu politicky nepřijatelné.
Příliš mnoho neznámých
Výše uvedené je trochu nuda plná podmiňovacích způsobů a nejistot, ale tak to prostě je. Mobilizace nemůže vyřešit všechny problémy ruské armády, ale je racionálním krokem, který může vyřešit ten, bez jehož řešení Rusko s jistotou prohraje.
V rovnici je přitom příliš mnoho neznámých. Rusko nemobilizovalo od druhé světové války, necvičilo mobilizaci minimálně od konce studené války a výsledek je nejistý. Ruská armáda od února prokázala pozoruhodnou schopnost dopouštět se až neuvěřitelných chyb. Ale také schopnost se pomalu, ale přece učit.
Dvoutýdenní rychlotrénink může stačit někomu, kdo na jaře odešel do civilu, ale ne tomu, kdo byl na vojně před deseti lety