Měli bychom vědět, jaký chceme konec války
Když se obávají ruského jaderného útoku Němci, leckdo to může bagatelizovat, u našich severozápadních sousedů jsou vyděšeni ze všeho jaderného. Ruskou jadernou hrozbu považuje ale za nesmírně vážnou i poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost Jake Sullivan.
Také Gideon Rachman, zahraničněpolitický komentátor Financial Times, varuje před ignorováním Putinových hrozeb. Dostali jsme se podle něj do bodu, ve který západní politici doufali a kterého se zároveň děsili. Když se Američané rozhodli zásobovat Ukrajinu střelami, které změnily průběh války, byli si vědomi, že z povahy věci vyplývá, že čím více se Ukrajincům bude dařit na bojišti, o to více bude situace nebezpečnější.
Okamžik lepších příležitostí a zvýšeného nebezpečí právě nastává. Po sérii porážek povolal Putin více vojáků a opět vystupňoval jaderné hrozby. To, že to v Bílém domě berou vážně, je dobře, protože opak by mohl způsobit jaderný armagedon.
Putin je v koutě. Je nemravný a bezohledný. Použití jaderné zbraně určitě není jeho první volba. Ale může to být jeho poslední vržená kostka, pokud bude alternativou ponížení a porážka.
Může také věřit, že použití jaderné zbraně způsobí takový šok, že si vynutí jednání a ústupky. Je to koneckonců součástí ruské vojenské doktríny, kde se mluví o tom, že eskalací je možné se dobrat k deeskalaci. Joe Biden varoval Rusko, že použití jaderné zbraně by pro ně mělo „katastrofální důsledky“. Ale stejně jako si na Západě leckdo myslí, že Putin blafuje, tak si zase v Rusku myslí, že blafují v USA.
I ti západní politici, kteří berou ruskou jadernou hrozbu vážně, zdůrazňují, že se nesmíme nechat vydírat a s pomocí Ukrajině polevit. To znamená chůzi po provaze. Pomáhat dost na to, aby
Ukrajina vítězila bez toho, že vyprovokujeme Kreml k jadernému útoku.
Tím se dostáváme k otázce, jak vlastně chceme, aby válka skončila. Málokdo si asi myslí, že bude Rusko bezpodmínečně kapitulovat. Pak zbývá jen vyjednání míru s Putinem nebo nějakým jeho nástupcem.
Ruské oficiální ambice se slibně zmenšily. Místo sesazení Zelenského se už žádá jen osvobození Donbasu.
USA a spojenci zdůrazňují, že se Rusko musí stáhnout minimálně na linie, odkud zaútočilo. Ukrajina trvá na tom, že se Rusko musí stáhnout ze všech okupovaných teritorií včetně Krymu.
S ukrajinskými zisky Kyjev k jednacímu stolu nespěchá, prezident Zelenskyj si užívá heroický status, odpor k Rusku je na Ukrajině zakořeněný a žádná západní vláda Kyjev nyní k jednání netlačí.
Sbalí si Putin stan a normálně odejde? Máme příklady mocností, které zažily porážku ve válce bez použití jaderné zbraně. Američané se takto stáhli z Vietnamu v roce 1973 a Sovětský svaz odešel z Afghánistánu v roce 1988. Obě země za sebou ale nechaly spřátelený režim, jakkoli neměl životnost. A ve Washingtonu i v Moskvě nebyly tyto války s hořkým koncem vnímány jako existenciální.
Válka na Ukrajině se vyvíjí pro Rusko
špatně a ruské vyhlídky připomínají spíše rok 1917, kdy vojenská porážka vedla k revoluci. Bolševický převrat, občanská válka a stalinismus naznačují, že vnitřní bouře v Rusku rodí nová nebezpečí.
Lepší neruská paralela je Argentina, kde porážka ve válce o Falklandy natolik zdiskreditovala režim, že junta zkolabovala a uchytila se demokracie. Jenže argentinská junta byla méně robustní než Putinův režim a hlavně neměla jaderné zbraně.
Většina lidí na Západě nicméně doufá v argentinský scénář – Putinovu porážku a novou přijatelnější i poddajnější ruskou vládu. To by bylo báječné. O tom není pochyb. Ale doufání nezvyšuje pravděpodobnost. Všechny další vyhlídky jsou buď temné, nebo přímo katastrofické.
Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost