Básník v uniformě
Během 2. světové války se do boje za osvobození okupované vlasti jak v řadách domácího, tak i zahraničního odboje zapojili mnozí čeští umělci a literáti. Jedním z nich byl i básník, spisovatel, překladatel a literární kritik Ivan Jelínek.
Narodil se 6. června 1909 v Kyjově. Vyrůstal však v moravské metropoli. Po maturitě na gymnáziu, kterou složil v roce 1928, se zapsal ke studiu práv na Masarykově univerzitě v Brně. Roku 1932 školu úspěšně dokončil a začal pracovat, stejně tak jako jeho otec, v soudních službách. Brzy je však opustil a v létě
KALENDÁŘ HRDINŮ 1935 se stal členem redakce Lidových novin. Již jako student měl umělecké ambice a byl považován za nadějného literáta. Nedlouho před Mnichovem začal působit v Československém rozhlase, kde jej zastihla okupace zbytku českých zemí 15. března 1939.
Krátce nato se mu podařilo ještě legálně odjet do Jugoslávie a odtud do Francie, kde se zapojil do zahraničního odboje. Zprvu působil v rozhlasovém vysílání, avšak počátkem května 1940 dobrovolně narukoval do čs. zahraniční armády. Sloužil jako obyčejný vojín u dělostřeleckého pluku.
Po příjezdu do Velké Británie byl z vojenské služby uvolněn pro československé vysílání britského rozhlasu. V říjnu 1941 se však z BBC vrátil dobrovolně ke své jednotce vzhledem k tomu, že měl pocit, že čs. exilová vláda příliš zasahuje do obsahu rozhlasových relací. Kriticky se během války také stavěl k politice prezidenta Beneše, kterou považoval za příliš vstřícnou vůči totalitnímu Sovětskému svazu.
Až do léta 1944 působil v redakci Našich novin, deníku vydávaného u československé brigády. Mezitím také absolvoval záložní důstojnickou školu.
Na přelomu let 1944–1945 odjel do Sovětského svazu, respektive na osvobozené území republiky a působil jako frontový zpravodaj u tisku vydávaného u 1. čs. armádního sboru. Válku zakončil coby podporučík a v září 1945 formálně demobilizoval.
Po válce pracoval na ministerstvu informací, kde měl na starosti kulturní styky s Velkou Británií. Alespoň symbolicky se vrátil i do rodného kraje, kde se mu u Dolních Věstonic podařilo získat vinohrad, který pak spolu s dalším literátem s minulostí západního vojáka, Jiřím Muchou, na dálku provozoval.
Vývojem tzv. třetí republiky, v níž měli stále silnější slovo komunisté, byl ale zklamán. V létě 1947 odjel zpět na Britské ostrovy s úmyslem začít tam nový život. Po dvou letech se přestěhoval do Kanady a pak do USA.
V roce 1956 se vrátil do Evropy a definitivně se usadil v Londýně. Začátky v exilu byly těžké, aby se uživil, pracoval i v manuálních profesích. Později spolupracoval s českými redakcemi rozhlasových stanic Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a BBC.
Stále byl literárně činný a především po odchodu na odpočinek koncem 60. let vydal v exilu řadu básnických sbírek. Zemřel 27. září 2002 v Londýně.
obdržel 28. října 1998 od prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy