Dva národy, jedna generace
Cirku La Putyka má v sobě vzácnou energii vzájemnosti, sdílení a vřelé lidskosti, která může být účinnou obranou proti nesmyslné agresi všeho druhu. Projekt vznikl v režii Rosti Nováka mladšího a ve spolupráci mladých českých performerů a studentů kyjevské cirkusové akademie. Již v létě slavil úspěch na edinburském festivalu Fringe.
Inscenace navazuje na projekt, který vznikl vzápětí po napadení Ukrajiny Ruskem, kdy se Cirku La Putyka podařilo mladé ukrajinské akrobaty přivézt do Prahy do bezpečí. Boom 1 se začal zkoušet již předtím se skupinou Young Blood a Ukrajinci se posléze přidali. Jak také autor koncepce a režisér Rosťa Novák ml. před představením vysvětlil, šlo o to zachytit, jaké životní priority a hodnoty vyznává generace Z, tedy mladých lidí narozených od poloviny devadesátých let do prvního decenia nového tisíciletí. Čím tato generace žije, o čem sní a nakolik je otevřená a empatická. Zda v konfrontaci s tragédií dokáže být soucitná a přehodnotit své postoje.
Podařilo se stvořit sympatické poselství plné pozitivních citů, které uhrane svou bezprostředností, nasazením, i když občas některé žánrové přechody nejsou plynulé a vznikají hluchá místa. Třeba příliš nevyšla živá komunikace s diváky, vtípek s vařením v zákulisí, které mělo publikum sledovat během představení na mobilech, se poněkud zadrhnul. Ovšem inscenace výtečně graduje a zejména pak simultánní rozvíjení akcí v druhé části funguje velmi dobře.
Scénografie není složitá, jejím základem je abstraktní obraz Jasona Carigheda. Je to šedá stěna s barevnými i černými cákanci a fragmenty středověké kresby s postavami, které po sobě házejí sněhové koule. Hashtag zimní koulovačka ostatně zůstává celou dobu na stěně jako připomínka dětských her, které bude třeba opustit. V pozadí jeviště po celou dobu stojí hráč na klávesy, živá hudba výborně vyjadřuje nálady a zlomy.
Úvodem se představuje česká část souboru ponořená do svého virtuálního světa. Nikdy neodkládá mobily a její život se odehrává na Facebooku. Všichni mají nasazené velké průhledné hlavy, které je izolují od skutečného světa. Na stěně se v rychlém sledu míhají různé hashtagy, selfíčka a všichni v divokém rytmu jedou své mobilové šílenství. Kombinace pohybového divadla a akrobatických výstupů se odehrává v ostrém rytmu a je přesvědčivou výpovědí o světě bez starostí a také nejspíš bez myšlenek.
Do tohoto světa nečekaně vstoupí skupinka mladých Ukrajinců prchajících před válkou. Jsou oblečeni v neforemných prošívaných kabátech, připomínají beztvaré stíny a opatrně a zvolna ohledávají terén. A začne se vyprávět společný příběh vzájemného poznávání, pochopení, soucitu a hledání společného jazyka i kořenů. A to včetně vítání chlebem a solí, upomínek na podobné folklorní zvyky. Emoce se tu sdělují pomocí nejrůznějších cirkusových technik od závěsné a pozemní akrobacie přes žonglování a salta na tyči až po cyr wheel. Ukrajinci jsou mimořádně fyzicky disponovaní, je vidět, že akrobatické a cirkusové umění má v jejich zemi tradici, ale ani Češi v této perfekci nezaostávají. Režie i choreografie sleduje jakýsi model dvojic, které se utvářejí z obou skupin. Nejprve se performeři představují u mikrofonů, mluví o sobě a jejich osudy se vzájemně odrážejí, což se opět vyjadřuje akrobacií a pohybem. Pak vždy společně spočinou v objetí jako přátelé, kteří se chápou a pomáhají si. Tvůrci nezapomínají ani komediální prvky, komické výstupy obstarává popletený klaun Boris v kostkovaném oblečku a rozčepýřenými červenými vlasy nad ušima, ovšem je to i zdatný akrobat, který zahraje na housle nápěv Marseillaisy, přičemž stojí na ramenou svého kolegy.
Situace, kdy se zapojují všichni a na jevišti vzniká jakési společné balábile, kdy se novocirkusové disciplíny střídají s tancem a zpěvem i mluveným slovem, mají náboj. V posledních deseti minutách se na velkou nafukovací žíněnku opřenou o stěnu promítají zpovědi vybraných aktérů, kteří publiku říkají, co pro ně znamená svoboda. Jsou autentičtí a někdy až dojemní a přesvědčiví. Mluví o možnosti volby, ale i zodpovědnosti. A kupodivu si uvědomují i to, že žít ve svobodě znamená, že si ji neuvědomujeme a vlastně si jí ani nevážíme, ale tak to v normální společnosti má fungovat. Nakonec se všichni mohou vrátit k dětským hrám, házejí po sobě sněhové koule a jsou znovu bezstarostní.
Boom 2 tvůrčím způsobem spojuje prostředky nového cirkusu, jeho poetiku s tématem, které se dnes dotýká všech. Inscenace vyvolává silné emoce, překypuje energií a i přes pár neobratností diváka vtáhne a dá mu pocítit velkou sounáležitost.
Boom 2
Koncept, režie: Scénografie: Choreografie: Hudba:
Rostislav Novák Pavla Kamanová
Thomas Steyaert Igor Ochepovsky
Jatka 78, 30. 9. – 5. 10.