Bezhlavý britský hazard?
Premiérka Trussová musí uklidnit mezinárodní trhy i svou Konzervativní stranu
Ičtvrtý den konference britské Konzervativní strany v Birminghamu zatím ukázal jediné – strana je nesmiřitelně rozdělená, možná jako nikdy za posledních dvanáct let u vlády. Otázkou je, zda konference, která je pro Liz Trussovou první za dobu jejího šéfování straně, nebude také i její poslední. Plánovaný vládní rozpočet je v troskách a straně, která je v chaosu, jen velmi slabá pozice samotné premiérky nepomáhá.
Liz Trussové se podařilo za přesně měsíc ve funkci vyvolat se svým minirozpočtem paniku na finančních trzích, která si vyžádala nouzovou intervenci britské centrální banky a pohrození prstem od Mezinárodního měnového fondu. Výsledkem byl až 33procentní náskok levicové Labour Party před konzervativci v průzkumu preferencí.
Situace připomíná brexitové roky, kdy si politici mysleli, že zkrátka stačí ignorovat politickou a ekonomickou realitu, protože nápady, se kterými přicházejí, jsou naprosto unikátní a revoluční. Británie je uprostřed nejen jakési dokonalé bouře, ale hlavně čelí krizi kredibility. Bez znovunabyté důvěryhodnosti to ale bude rychlá cesta z kopce dolů bez měkkého dojezdu, natož cesty zpět.
Nelíbivý obrázek
Ztráta politické kredibility nicméně škodí nejen Konzervativní straně. Daleko nebezpečnější je pro zemi jako takovou. Dolů s sebou nese totiž i důvěryhodnost ekonomickou. Minirozpočtové fiasko teď nutí mezinárodní trhy dívat se Británii pod pokličku. A obrázek není příliš líbivý.
Nová vláda, byť nechtěně, dokázala za několik málo dní to, co se nepodařilo vládám za desítky let. Největší fiskální intervence za polovinu století měla ozdravit britskou ekonomiku. Reaganovská šoková terapie daňových škrtů, dluhu a deregulace měla rychle nastolit růst. Revoluce Margaret Thatcherové by tak byla dokonána. Namísto toho ale Británii čekal pád libry, dražší hypotéky a panika v londýnské City.
Je těžké říct, nakolik politická autorita premiérky Liz Trussové a jejího ministra financí Kwasiho Kwartenga utrpěla a jak rychle, s ohledem na politická rozhodnutí, která nejen Konzervativní strana, ale ani veřejnost nečekaly.
Speciálně daňové škrty pro bohatší občany, které by se bývaly platily z kapes těch nejchudších Britů a které byly s velkou pompou v pondělí zrušeny, nelibě nesli i ti, kdo by z nich bývali profitovali. Platily by se totiž z vypůjčených peněz, o kterých se stále neví, jak by se zaplatily.
Vláda teď musí seriózně odpovědět. A premiérka již také ukázala jistou dávku pokory. A abychom byli k Liz Trussové fér, vláda by si bývala zasloužila několik týdnů či měsíců bez paniky na to, aby se ukázalo, zda by jí plánované reformy mohly fungovat. Názory na ně se totiž liší, nejen v samotné Konzervativní straně, ale i mezi ekonomy a britskými občany.
Moudré vládnutí vyžaduje riskování a zpochybňování statu quo. V první řadě ale hlavně vyžaduje dobrou komunikaci, vysvětlování a motivaci lidí. Speciálně ve chvíli, kdy benefit není jednoznačně viditelný. Vládní ministři mají pravdu v tom, že jedinou cestou ze současné šlamastyky je ekonomický růst. Ten ale bude po událostech minulého týdne daleko hůře proveditelný. A to nejen ekonomicky, ale hlavně politicky.
A vládě teď možná nepomůže ani obrat o 180 stupňů, po krizi, kterou si na sebe sama upekla. Není totiž jasné, jaká část nebo části zmiňovaného minirozpočtu investory nejvíce vystrašily. Mezinárodní měnový fond přivítal obrat v otázce daňových škrtů pro bohatší Brity. Problém ale je, že právě tento krok uspoří jen zhruba dvě miliardy liber. A možná tak bude v celkovém ekonomickém kontextu téměř neznatelný.
Třicet dní je málo
Premiérka teď musí změnit krok. Začít být více pragmatická a přizpůsobit své plány. Dobrým začátkem je urychlení zveřejnění fiskálního plánu, který by měl pomoci minirozpočet zaplatit. To by mohlo přispět k uklidnění reakce a situace na mezinárodních trzích. Británii by to také mohlo navrátit reputaci země, která chce být fiskálně odpovědná.
Klid a jistotu je ale nutné nastolit i v samotné Konzervativní straně. I tady musí kritici premiérky změnit krok a pokusy vlády o záchranu situace a celé země začít podporovat a přestat proti Liz Trussové kout pikle. Pátého předsedu za posledních šest let by nejen strana, ale hlavně země jednoduše neustály.
Konzervativci musí právě tento týden na své konferenci ukázat Britům, ale i světovým finančním trhům, že jsou stranou, která umí zemi z krize vyvést. Znovu zopakujme: z krize, kterou strana částečně způsobila sama.
George Canning, britský premiér, který vládl nejkratší dobu v historii země, strávil v Downing Street 119 dní. Liz Trussová má dnes na kontě den třicátý. Pro dobro všech, a speciálně Británie, teď jen doufejme, že jich odslouží ještě celou řadu. Na znovunastolení ekonomické kredibility a důvěry v britskou politiku jich bude potřebovat mnohem mnohem více než zmiňovaných 119.
Situace připomíná brexitové roky, kdy si politici mysleli, že zkrátka stačí ignorovat realitu, protože jejich nápady jsou naprosto unikátní a revoluční