Chrániče jsou povinné od 85 decibelů

LN Kdy nám může hluk v pracovním prostředí začít škodit?

Záleží především na jeho intenzitě a délce působení. Ke každému případu musíme navíc přistupovat velmi individuálně. O možném poškození zdraví můžeme ale začít uvažovat tehdy, pokud zaměstnanec každodenně pracuje v prostředí, kde je hladina hluku dlouhodobě vyšší než 80 decibelů.

LN Jaké poškození mu hrozí?

Především jde o chronické, anebo akutní poškození sluchu.

V prvním případě může dlouhodobý nadměrný hluk způsobit poškození vláskových buněk takzvaného Cortiho aparátu, které je nevratné. Akutní poruchu pak často vyvolává náhlý třaskavý zvuk, například výstřel na střelnici. V podobném případě může dojít k poškození bubínku, které vyžaduje okamžité ošetření. Hlučnému pracovnímu prostředí by se pak určitě měli vyhýbat lidé s převodní poruchou sluchu, tedy například s postiženými kůstkami, které zprostředkovávají přenos zvuku do vnitřního ucha.

LN Způsobuje hluk ještě něco?

Specificky může hluk působit na sluchový orgán, někdy mívá ale i nespecifické následky. I velmi mírný hluk, jako je třeba tikot hodin, dokáže totiž některé lidi neurotizovat. Vliv může mít ale také na zvyšování krevního tlaku. V hlučném prostředí by proto rozhodně neměli pracovat lidé s nedostatečně kompenzovanou hypertenzí.

LN U jakých profesí bývají rizika spojená s hlukem nejvyšší?

Problémy s hlukem mohou mít například dělníci v kovovýrobě, brusiči anebo pracovníci v dřevozpracujícím průmyslu či ve stavebnictví. Moderní výrobní linky je však možné odhlučnit, a tím preventivně hluk snížit. Pokud se to zcela nepodaří, měl by člověk používat osobní ochranné pracovní prostředky, tedy schválené sluchové chrániče a případně i helmu.

LN Jak jsou chrániče účinné?

Moderní prostředky dokážou utlumit hluk o patnáct až dvacet decibelů. Navíc nebrání vzájemné domluvě například v gastronomických provozech. Zaměstnavatel by měl tyto chrániče sluchu svým lidem nabídnout vždy, když hluk na pracovišti přesahuje hodnotu 80 decibelů. Od 85 decibelů je povinen tyto ochranné pracovní prostředky nejen zajistit, ale i kontrolovat jejich nošení.

LN Jsou namístě častější prohlídky?

Frekvenci pracovnělékařských prohlídek stanovuje v současnosti vyhláška. Lidé pracující v prostředí s mírným hlukovým zatížením by tyto prohlídky měli absolvovat jednou za dva až šest let, záleží na míře rizika. V takovém případě stačí provést zkoušku šepotem a hlasitou řečí.

Tam, kde je však riziko hluku vysoké, musí lidé jednou za dva roky absolvovat nejen tuto zkoušku, ale i takzvanou subjektivní tónovou audiometrii. Jde o specifické vyšetření, při němž testovaný člověk rozlišuje zvukové signály o určité frekvenci a intenzitě. Díky těmto preventivním prohlídkám je možné poruchu sluchu včas odhalit a začít řešit. V současné době se ovšem připravuje úprava vyhlášky o pracovnělékařských službách.

LN V čem by měla spočívat?

Ministerstvo zdravotnictví navrhuje zrušit povinnost preventivních pracovnělékařských prohlídek u lidí, kteří po celou směnu pracují v prostředí s hlukovou expozicí od 70 do 85 decibelů. Zaměstnavatel či zaměstnanec se pak budou moci rozhodnout, zda je pro ně tato prohlídka nezbytná. Ke ztrátě sluchu přitom dochází nejen působením hluku v pracovním, ale i životním prostředí. A také v souvislosti s věkem. U některých citlivých osob sluchová ztráta probíhá rychleji než u jiných. Pokud se zachytí včas, je možné člověka přeřadit na jiné pracoviště. V opačném případě pak může ohrozit nejen sebe, ale někdy i své okolí.

„Kvalita sluchu souvisí s věkem, ale i s hlukem v pracovním a životním prostředí,“říká přednosta Ústavu hygieny a epidemiologie a předseda Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP, profesor Milan Tuček.

LN Jak se vliv pracovního prostředí ověřuje?

Pokud má ošetřující lékař důvodné podezření, že pacientova porucha sluchu může souviset s vysokou hlukovou zátěží na pracovišti, je povinen to ohlásit některému ze středisek pro posuzování nemocí z povolání. Zdejší specialisté stanoví pečlivě diagnózu a požádají pracovníky hygienické služby, aby prověřili pracovní podmínky. A na základě toho je pak možné stanovit, zda jde skutečně o nemoc z povolání nebo ohrožení touto nemocí.

Problémy mohou mít například dělníci v kovovýrobě, brusiči nebo pracovníci v dřevozpracujícím průmyslu či ve stavebnictví