Kimči je v ohrožení. Kvůli počasí
Korejcům se možná brzy zhroutí celý svět – jejich národní hrdost, pochoutka jménem kimči, je v ohrožení. Kimči, více či méně pálivé kvašené čínské zelí s česnekem a zázvorem, je pokrmem, který to v jiho- i severokorejské podobě nedávno dotáhl na seznam světového dědictví UNESCO. Jenže jeho hlavní přísada – čínské zelí – se v Jižní Koreji pomalu stává obětí klimatických změn. A za 70 let tam podle vědců už nemusí růst vůbec.
Chladnou horskou provincii Kangwon na východě země, jež je korejskou Mekkou pěstování čínského zelí, totiž letos sužovala nezvykle dlouho úmorná vedra, a aby toho nebylo málo, následovaly přívalové deště. Co nenapáchaly teploty, dokonala voda. Podle odhadu úřadů je letošní výnos z polí ve městě Tchebek na dvou třetinách běžné úrody.
ORBIS UNUS
Jenže podle místního farmáře, který se svěřil reportérce deníku The Washington Post, nejde o náhodný výkyv. Snižující se výnosy pozorují už deset let, a je tak dost dobře možné, že za nějakou dobu zde nebude možné zelí pěstovat vůbec. Už nyní se farmáři přizpůsobují a někteří z nich přešli na pěstování jablek, jež dříve měla své místo jen v nižších, teplejších polohách.
A nedostatek čínského zelí už se projevuje i v obchodech. Kus stojí dvakrát tolik co dříve, v přepočtu asi 200 korun. Hotové kimči pak v prodejnách podle mluvčího předního výrobce, společnosti Daesang, podraží od října o deset procent. V e-shopu firmy už není dostupné asi měsíc. To je pro Jihokorejce, kteří jedí kimči denně, minimálně stresující.
Jsou sice zvyklí si kimči vyrábět i doma dle rodinných receptů, bez vlastního zelí se ale nejspíš brzy neobejdou. Korejského je málo a je drahé a importu hotového kimči z Číny, které se na konzumaci v Jižní Koreji podílí ze 40 procent, se lidé brání z kulturních i chuťových důvodů. Čínské zelí z říše středu prý není tak chutné a kvalitní.
Kdo tedy nechce zelí pěstovat, kupovat či se podvolit dovozu, bude se muset spokojit s verzí bez zelí. Jejím základem jsou okurky, ředkve, zelená cibulka či jiná zelenina.