Čtení rozsudků mě uklidňovalo
V pátek měla v Huse na provázku premiéru nová autorská inscenace Jiřího Havelky která se vrací k brněnskému poprasku s inscenací chorvatského režiséra Olivera Frljiče
Inscenace Naše násilí, vaše násilí byla součástí festivalu Divadelní svět a její uvedení doprovodily předem připravené provokace pravicových extremistů, kterým vadila částečná nahota a kontroverzně vyznívající symbolické obrazy. Na uvedení reagovala i církev, kardinál Duka podal posléze na divadlo žalobu. Jiří Havelka se poté rozhodl celou kauzu a dění kolem ní znovu přivést na jeviště.
LN Čím vás zaujala kauza kolem Frljičovy inscenace, vycítil jste v dění kolem ní nějaký dramatický potenciál?
V době, kdy se odehrávala, mě až tak nezaujala, podstatněji jsem ji začal registrovat až ve chvíli, kdy jsem z rozhovorů s lidmi kolem divadla Husa na provázku zjistil, jak moc dochází pořád ke ztotožňování toho skandálu a samotného divadla, které pouze poskytlo prostor pro hostování jiného divadla během festivalu Divadelní svět Brno. Když k tomu připočtete, že žaloby kardinála Duky a advokáta Ronalda Němce směřují přímo na Centrum experimentálního divadla (příspěvková organizace, jež provozuje Husu na provázku a další brněnská divadla – pozn. red.) a zjistíte, kteří lidé museli jít vypovídat k soudu, začne to být ještě zajímavější. A když jsme se pak dostali k rozsudkům, kde se justice a právnický jazyk snaží definovat divadlo, respektive zabývá se semiózou, rozhodli jsme se s Martinem Sládečkem pro zkoušení inscenace Vykouření.
LN Bylo to celé specificky česká záležitost?
Specificky česká, specificky brněnská a zároveň zcela symptomatická pro dnešní dobu. V kombinaci banálnosti i hloubky, ve své umělé kontroverzi i zásadní polarizaci, ve své kauzovitosti a dogmatičnosti i upřímné osobní dotčenosti. A především v tom, kolik názorů, komentářů, vyjádření, článků, rozhovorů, invektiv, výhrůžek, žalob a soudních stání to vyvolalo. Před i po. Z 90 procent na základě jedné fotografie, nikoli osobní zkušenosti.
LN Říkáte, že chcete vykouřit a vyčistit prostor Husy na provázku od všeho balastu, který se divadlem v té souvislosti prohnal. Jak to budete dělat?
No říkáme to proto, protože o něčem musí být anotace, o něčem musí být tisková zpráva, ale musím dodat bohužel – já bych byl raději pro nulový informační rámec kolem divadelní inscenace, ale to není v běžném provozu dosažitelné. To „vykouření“pro nás bylo odrazovým můstkem. Vykouřit divadlo divadlem.
LN Jak vy sám celý ten cirkus se „slušnými lidmi“, Sládkem a modlilkami v hledišti vnímáte, nebyla to jen předem připravená akce před volbami, která sledovala konkrétní politické cíle?
To určitě je jedna z nití propletených v tomhle klubku. Ale jen jedna. Při bližším seznámení se všemi materiály to nelze odbýt jen jako zneužití divadelní události pro politický marketing. Ani se tomu nelze pouze vysmát z morálně nadřazené pozice. To by nás nebavilo zkoušet.
LN Jaký je v souvislosti s Frljičovou
inscenací váš názor na tento typ divadla, který chce hlavně provokovat?
Nevnímám nějaký záměrně provokativní proud divadla. Tady z těch inkriminovaných brněnských Frljičových inscenací jsem viděl jen jednu, Prokletí, a to představení se mnou komunikovalo dost intenzivně, v mnoha ohledech, nejen pozitivně. Ale některé divadelní obrazy mi zůstaly v hlavě dodnes.
LN Jak hodnotíte zamítnutí žaloby kardinála Duky proti divadlu – kdyby se tak nestalo, co by to podle vás znamenalo?
Mě čtení rozsudků od Městského soudu v Brně až po Ústavní soud uklidňovalo. Člověk čte ty legislativní definice a trochu se až stydí, že se tím musí někdo zabývat a takto přesně definovat to, co je běžným rozumem naprosto zřejmé. Ale běžný rozum si samozřejmě také každý vykládá jinak.
Vlastně jsem zažíval až vlasteneckou pýchu, že žiju v právním státě, kde soudce – státní zaměstnanec – aniž kohokoli uráží, tak nějak mezi řádky pojmenovává absurditu celé situace, směšnost afektovanosti na jedné straně a účelovost fanatismu na straně druhé, ale nepřímo vlastně trapnost radikálnosti a hloupost ideologičnosti obecně. Ani si nechci představovat, jak by to vypadalo, kdyby soud rozhodl jinak.