Válku pořád vyhrává pěšák
Stále platí, že vítězí ten, kdo dojde na kopec a vztyčí tam vlajku. Technologie ve válce jen zjednodušily rozhodování velitelů, říká Šedivý.
LN Předznamenali Ukrajinci budoucí podobu válčení například propracovaným použitím dronů nebo tím, čemu se říká dělostřelecký Uber, tedy interaktivitou mezi informacemi z dronů a moderním dělostřelectvem?
Nové technologie ovlivňují válčení, ale není to nutně něco zcela nového. Samozřejmě že použití bezpilotních prostředků a bezosádkových prostředků, protože se to týká i pozemní techniky, má výrazný vliv na použití vojsk. Ale my to známe například z našeho působení Afghánistánu, kde jsme také měli bezpilotní prostředky, byť je pravda, že ta válka nebyla takto intenzivní.
Tady se to již týká jejich masivního nasazení, protože jsou již k dispozici. Vždy jsme říkali, že rozhodování v reálném čase je obrovskou výhodou. To znamená, že získáte informaci, ta jde okamžitě do nějaké centra, provede se její analýza, odesílá se na velitelství toho daného prostředku, například dělostřelectva, a tam ten operátor na obrazovce vidí, jaký cíl má zničit, potvrdí ho, dostane prvky, které již odesílá na ten konkrétní prostředek. Je to skutečně nová technologie, vše se zrychluje a dostává blízko reálnému času. Samo o sobě to nic nového není, ale v kontextu této války a její intenzity to nové opravdu je.
LN Dal se ve 21. století očekávat takto masivní souboj dělostřelectva? Je to i tou sovětskou, potažmo ruskou doktrínou o silném dělostřelectvu?
Je potřeba vidět, že jsou některé tradiční zbraně, které se občas překonají, ale pak se zase vrací. Typickým příkladem bylo rozhodování v 50. a 60. letech, kdy se dělostřelectvo stahovalo jako neperspektivní zbraň a nahrazovalo se raketami. Ale najednou se zjistilo, že dělostřelectvo je v tomto případě nenahraditelné. A my tankisté jsme se učili takzvanou střelbu ze zakrytých palebných postavení z tanku T-55, kdy jsme nahrazovali dělostřelectvo. A vše se vracelo zpátky.
Co se mění, je způsob použití těch zbraní a jejich vysoká efektivnost na bojišti. Typické to je třeba u amerických houfnic M777, francouzských Caesarů a u salvových raketometů HIMARS a MLRS. To jsou zbraně, které jsou schopny reagovat na palbu v čase blízkém reálnému. Rozhodování tam je velmi rychlé. V analýze, jaké zbraně použít a jaké eliminovat, již funguje i umělá inteligence.
Také se používá munice, která je ve finální fázi velmi často naváděná systémem GPS. Tam jsou rozptyly pouhých několika metrů a to je dnes nové. Vy dnes nepotřebujete mít deset houfnic, protože vám stačí pouze tři a daný cíl splní.
Ale že by se odešlo od tradičních zbraní, jako je dělostřelectvo, letectvo, tanky, to se nestane. Vidíte, že to, co přichází ze Západu, to je naopak dělostřelectvo nové generace, které ukazuje, že bez něj se nedá v boji fungovat. Když se vrátíte zpět do první či druhé války v Perském zálivu, významnou roli hrálo dělostřelectvo. A Islámský stát dělostřelectvem vyhrával úvodní fází války v Sýrii.
Ano, někteří „revoluční“stratégové už houfnice a raketomety poslali do dějin, ale není to pravda. Co se mění, je kvalita zbraní, způsob jejich použití, ale neznamená to, že by dělostřelectvo skončilo. A to že jsme svědky toho, jak intenzivně se dělostřelectvo používá jednou i druhou stranou, to je výsledek toho, že jsme nezažili tak intenzivní válku od roku 1945.
Stejné to je u tanků. Dříve jsme potřebovali deset tanků čili jednu rotu, abychom zničili jednu četu, která je proti nim zakopaná. Bezpilotní prostředky a průzkum, pozorovací zařízení, přesné navádění zbraní, laserové dálkoměry, počítače, to všechno dnes z tanku dělá sofistikovanou zbraň, součást pozemního clusteru, která ale úměrně tomu musí být i chráněna. To ale Rusové nepochopili, jak se ukázalo na frontě.
LN Nutně se tedy musíme zeptat na letectvo, protože to zase tak velkou roli zatím nehrálo...
Ano i ne. Rusové prokázali, že mají sice na leteckých přehlídkách docela zajímavé létající aparáty, tedy například různé verze letadel Suchoj, například Su-57 a podobně, ale na bojišti je nemají k dispozici. Nedostali jsme se do situace, kdyby tu bylo technologicky vyspělé letectvo, tedy nejnovější verze stíhačů F-16, F-35, možná dokonce F-22, možná i gripeny, takže nemáme přesné srovnání. Ale určitě letectvo při technologiích, které má k dispozici, by sehrávalo velmi významnou roli.
To ale neznamená, že se bude útočit na pozemní vojska, podobně jako to dělaly šturmoviky Il-2. Zase jsme už někde dál. Dnes tuto roli přebírají bitevní vrtulníky. Rusové ovšem nepochopili, že proti obraně, která má moderní rakety krátkého dosahu MANPAD, nemohou letět. Musí vycházet z toho, co bylo kdysi, ze zajištěných prostor. Moderní vrtulníky, například AH-1 střílí na pět či sedm kilometrů, kdy operátor cíl ani pořádně nevidí, jen jeho odraz na zařízení.
Tedy letectvu se trochu mění role, ale nemyslím, že by ztrácelo na významu. Právě naopak.
LN Takže je dobře, že chceme koupit letadla F-35?
Samozřejmě, ale třeba si uvědomit, že F-35 už není F-16 nebo gripen, je to zase úplně jiná technologie a úroveň. Pilot je v něm v podstatě jen letící platforma. Není to o tom, že uvidí nepřátelské letadlo nebo pozemní cíl. To mu vše zařizuje ta technologie kolem něj.
Když jsme se bavili o rozhodování v reálném čase a předávání informací. Průzkumník, který je třeba patnáct kilometrů v hloubce nepřátelské sestavy, najde cíl, změří laserem dálku, zobrazí se mu to na přenosném počítači, on si zkontroluje správnost, odešle, běží to do vesmíru, tam se to odrazí od družice, přiletí to veliteli který je 50 km od něj, ten to vyhodnotí, že se cíl musí zničit a že jediným prostředkem je ta F-35. Odešle jí tu informaci a tomu pilotovi – aniž by znal podrobnosti – se zobrazí informace, že má provést úder tímto prostředkem, třeba raketou, na tento cíl v této vzdálenosti.
LN Ještě bych zmínil jeden druh vojsk, a to jsou speciální síly. O jejich činnosti zase tolik nevíme, ale dá se říci, že svoji roli na bojišti potvrdily?
Já jsem starý voják. A vždy říkám, že válku vyhrává to vševojskové jádro armády. A všichni z nás, co tam jsme, od generálů, přes štáby, piloty v letadlech, tankisty v tancích, dělostřelce, všichni musíme pracovat na toho často podceňovaného, posmívaného pěšáka, který je unavený, zničený, zablácený, ale který dojde na ten kopec a tam vztyčí vlajku. Všechno ostatní musí pracovat na tohoto člověka. Je to pochopitelně zjednodušení, ale pokud někdo vytrhne určitý segment z bojové sestavy, tak vytváří ne úplně optimální situaci.
Speciální síly jsou tedy důležité a mají se jako speciální síly používat. A i ony mají vytvořit podmínky pro to, aby bylo dosaženo hlavního cíle, provedení konkrétní operace. U nich jsou to zpravidla informace. Nejsou od toho, aby bojovali muž proti muži. Ano, musí být výborně připraveni, protože plní úkoly v obrovsky složitých podmínkách.
Jsou to strašně drazí vojáci, výcvikem i vybavením a je jich málo. Nemůžete jimi tedy plýtvat. Mimochodem to nejsou jen operátoři bojových jednotek, ale třeba i spojaři. My speciální síly často vidíme podle toho, co známe z Afghánistánu. Ale to není jejich typické použití. Ukrajinských vojáků speciálních sil jsme moc neviděli. Ale tu a tam něco bouchlo, jinde se něco stalo. To všechno je jejich práce. Nebo navádějí právě letecké údery.
Nepřeceňuji je ani nepodceňuji, vždy jsem měl vojáky speciálních sil rád. Ale když z nich někdo dělal supermany a myslel si, že vyhrají válku, tak to je omyl.
LN Opravte mě, pokud se mýlím, ale není přesně toto jeden z ruských omylů, kdy měli za to, že stačí vysadit pár lidí z vrtulníků, oni obsadí důležité objekty a bude hotovo?
Tam v Hostomelu (letiště u Kyjeva, které se Rusové neúspěšně pokusili ovládnout na začátku invaze – pozn. red.) bylo těch omylů víc. Oni použili výsadkáře, což je de facto voják na padáku, řekněme elitní síla, dobře připravená. Ale selhala součinnost. Poslali tam asi 200 vojáků ve vrtulnících, což byl omyl. Když budeme mít silné speciální síly nebo výsadkové vojsko, tak ono má potenciál překvapivého úderu, ale dlouho nevydrží. Ne proto, že by byli špatní bojovníci, ale proto, že mají lehké zbraně a málo munice. Proto tam musí být stoprocentní součinnost s dalšími útvary.
Rusové je tam vysadili, ale vojska pozemních sil, která musí být součinnostně připravena, přišla naštěstí pozdě a Ukrajinci byli schopni proti tomu výsadku provést úspěšnou operaci.
Rusové tedy nejen přecenili síly výsadkářů. Kdyby to ovšem dobře spočítali a provedli, tak by byl problém. Naštěstí to ale udělali špatně.
generál Jiří
LN Již jste zmínil, že ruské velení nebylo dobře připraveno. Dá se mluvit o překvapení a o částečné nekompetentnosti lidí na nejvyšších postech ruské armády?
My jsme skutečně měli o Rusech špatné informace. A nejen my, ale třeba i Američané. Obecně panoval v NATO dojem, že Rusové jsou mnohem lépe vyzbrojeni a jejich technika má mnohem vyšší úroveň.
V tomto případě se jako nejzásadnější ukázaly dvě věci. Za prvé špatná příprava ruského velitelského sboru a za druhé velmi nízká úroveň technologií.
Jako příklad uvedu tank Armata. Po zkušenostech s tanky T-72, o kterých jsme již začátkem 90. let věděli, že jejich koncept je špatný, Rusové jako odezvu na válku na východní Ukrajině v roce 2014 vyvinuli tank Armata.
Ten měl být hlavním tankem 1. gardové tankové armády v počtu několika tisíc. Už dnes měl být na bojišti standardním tankem. Teď se ale odhaduje, že jde ve skutečnosti jen o několik kusů a že pravděpodobně celá řada technických záležitostí zůstává nedořešena.
Tedy naštěstí jde o nějaký posun pouze na papíře.