Ústavním soudcem jen jednou
Ústavní soud by měl být vrcholem kariéry, myslí si soudce Josef Baxa. Nelovilo by se pak mezi čtyřicátníky
„Když ústavní soudce ví, že se mu blíží konec funkčního období a chce pokračovat i v tom druhém, může ho to ovlivňovat. Může brát v potaz to, kdo o něm bude rozhodovat a jak je na co kdo – prezident i Senát – citlivý,“vysvětluje zkušený soudce a bývalý šéf Nejvyššího správního soudu. A pokračuje: „Může proto podvědomě přemýšlet, jak rozhodovat, aby měl větší šance být znovu jmenován.“Právě proto by byl pro pouze jediné funkční období ústavních soudců.
Kdyby prezident Miloš Zeman jmenoval nástupce Pavla Rychetského do čela Ústavního soudu takzvaně „do foroty“, narušil by dle Baxy ústavní princip o časově omezené vládě. Spor by mohl skončit u správního soudu.
Josef Baxa,
LN Zastánci možného záměru prezidenta Miloše Zemana jmenovat šéfa Ústavního soudu se odvolávají na předčasné jmenování guvernéra ČNB Aleše Michla. Jak se na takový argument díváte?
Samozřejmě když prezident během svého funkčního období ví, že například v červenci bude uvolněné místo guvernéra České národní banky, a vybere, byť s krátkým předstihem v dubnu nebo květnu, jeho nástupce, tak se tomu nebude nikdo divit. Tady je to ale jinak. Prezident chce použít kompetenci podle článku 62 ústavy ve chvíli, kdy to nepřichází v úvahu. Nemusí přeci jmenovat nového předsedu Ústavního soudu. Tady na rozdíl od některých jiných situací v minulosti není ve výkonu své pravomoci nečinný. Ústavní soud svého předsedu má. Principem demokracie je časově omezená vláda. Mohu rozhodovat jen ve vymezeném časovém období, kdy mám svěřenou pravomoc, a ne ji uplatňovat s předstihem, „do zásoby“.
LN Co by to podle vás ovlivnilo, kdyby se prezident rozhodl takto postupovat?
Nezávislost justice, jejích představitelů a udržení jednoho ze znaků dělby moci, totiž systému vzájemných brzd a protivah. Jednou z jejich garancí je pevné funkční období, které je u představitelů různých mocí rozdílné, aby se nepřekrývalo a nedocházelo na základě momentálního výsledku politické soutěže z vůle jejího vítěze ke střídání celých garnitur ve všech ústavních a dalších státních orgánech. Ústavní soudci, ale například také předsedové nejvyšších soudů mají desetiletý mandát. Mimo jiné je tomu tak proto, aby nevznikla jakákoli potenciální vděčnost či zavázanost prezidentovi, který je jmenoval. I když je prezident jmenuje, přežijí ho ve funkci, třebaže by ji vykonával dvakrát po sobě deset let. Předseda Ústavního soudu tak zůstane ve funkci i přes teoreticky dvě volební období prezidenta, který ho jmenoval. To je významná institucionální ochrana nezávislosti označovaná jako teorie nevděku.
LN Kdo by posuzoval spor, který by vznikl v případě, že by prezident Miloš Zeman přeci jen jmenoval nového předsedu Ústavního soudu?
To je tak bizarní věc, že na to nejsou připravené recepty. Úvahy, co by bylo kdyby, jsou v praxi nevyzkoušené. Základem by bylo asi posouzení, zda nebylo zasáhnuto do kompetence někoho jiného. Nový prezident by mohl prohlásit, že sice má nominační pravomoc vůči předsedovi Ústavního soudu, jsou důvody ji uplatnit a předsedu jmenovat, protože dosavadní předseda končí, ale nelze to učinit, protože o tom protiústavně rozhodl již dříve někdo jiný. Ten, kdo již aktuálně pravomoc nemá, protože jednoduše není prezidentem, a v době, kdy ji uplatnil, ji uplatnit nemohl, protože by porušoval princip časově omezené vlády. Je to primárně kompetenční spor. Nechtějte ale ode mne přesný návod. Nejsou k tomu odstavce v renomovaných učebnicích ani v komentářích k ústavnímu právu.
Josef Baxa stál v čele Nejvyššího správního soudu v letech 2003 až 2018.
LN Je možné, že by se takovým rozhodnutím nemusel řídit nový prezident?
Jako by asi nikdo nezabránil nyní prezidentovi, aby to neudělal, tak by ani nikdo nezabránil příštímu prezidentovi, aby původní jmenování ignoroval a jmenoval nového předsedu Ústavního soudu. Vznikla by bizarní situace se dvěma předsedy Ústavního soudu.
LN Kdo by tento spor rozsoudil?
Už jsme měli dva policejní prezidenty, dva krajské státní zástupce a dva generální ředitele vězeňské služby. Tyto spory probíhaly před správními soudy. Není to ale jednoduchá otázka. Hlavní je podobným situacím předejít. Prezident nemůže tuto věc udělat bez interakce s nějakým nominantem. Proto pevně doufám, že soudci Ústavního soudu si uvědomují problematičnost takového případného kroku prezidenta a nikdo z nich by nominaci nepřijal.
LN Není jasné ani to, zda by to byla otázka pro správní soud, či pro Ústavní soud?
Není to jasné nikomu. Jde o novou situaci. Opravdu doufám, že ani nenastane a všichni aktéři si uvědomí, že by to byl velmi problematický krok a vznikla by nová krize kromě těch všech, kterým čelíme už dnes. Nemluvě o tom, že bychom se i zesměšnili v mezinárodním měřítku. Myslím, že o proslulost ve světě bychom měli usilovat jinými skutky.
LN Prezident ale v neděli připustil, že mu ústava dává právo vybrat příštího předsedu Ústavního soudu. Jak by se k tomu měli postavit současní soudci Ústavního soudu? Měli by například veřejně odmítnout takovou případnou nominaci?
Někdo to již řekl veřejně. Někdo by to mohl říci na plénu soudu před kolegy. Od jiného by to mohlo být zřejmé z jeho chování. To je v zásadě jedno. Je to na každém soudci. Nositelem a ochráncem nezávislosti instituce je každý jednotlivec, který je její součástí. Stejně tak však i její slabinou.
LN Příští rok končí mandát hned osmi soudcům Ústavního soudu. Pamatujete tak výraznou obměnu?
Není to neobvyklé. Prezident Zeman během svého mandátu jmenoval všechny současné ústavní soudce. Kdybyste se podíval zpátky ještě do období prezidenta Klause, tak byste viděl, že je bohužel pravidlem, že se Ústavní soud vyprazdňuje spíše hromadně. Obměňování nebývá plynulé. Jinak je tomu naopak například v Senátu, kde se každé dva roky obmění třetina senátorů.
Před časem se mluvilo o tom, že by bylo vhodné kvůli kontinuitě něco podobného zavést i u Ústavního soudu, aby se instituce nevyprázdnila najednou. S tím souvisí i to, zda má být mandát ústavního soudce opakovatelný. Ústava ani zákony to nezakazují. Odborníci se však shodují, že by to mělo být jednou a dost. Mohlo by ale být například prodlouženo funkční období ústavních soudců na dvanáct let. Důvodem změny je, aby byla zajištěna nezávislost rozhodujících soudců po celé funkční období. V minulosti někteří soudci, kteří chtěli být soudci ve druhém volebním období, neprošli Senátem. Bylo to kvůli tomu, jak rozhodovali v určitých situacích. Když soudce ví, že se mu blíží konec funkčního období a chce pokračovat i v dalším, tak ho to prostě může ovlivňovat. Může brát v potaz to, kdo o něm bude rozhodovat a jak je na co kdo – prezident i Senát – citlivý. Může proto podvědomě přemýšlet, jak rozhodovat, aby měl větší šance být znovu jmenován.
LN Přikláníte se tedy ke změně ústavy, aby mohli být ústavní soudci ve funkci jen jednou?
Určitě by mělo být jen jedno funkční období. Třeba by mohlo být delší. Kultivovalo by to i výběr kandidátů z hlediska věku a délky profesního působení. Nelovilo by se tolik mezi čtyřicátníky. Byl by to vrchol právnické kariéry. Když by soudce z Ústavního soudu odešel, věnoval by se už jen psaní pamětí nebo by přednášel na univerzitě.
LN Než prezident oznámil, že navrhne na ústavního soudce po
Kateřině Šimáčkové bývalého děkana Jana Svatoně, spekulovalo se i o advokátce Janě Tlapák Navrátilové a předsedovi středočeského krajského soudu Ljubomíru Drápalovi. Jak důležitá je pestrost právnických profesí ve skladbě ústavních soudců?
Pestrost by měla být základní metodou skládání Ústavního soudu. Mají tam mít své místo všechny právní profese. Mají tam být soudci, akademici, advokáti. Podle mne se to dlouhodobě daří. Nejsou tam soudci jedné barvy či soudcovské filozofie.
LN Měli by podle vás prezidentští kandidáti říci, koho budou nominovat na členy Ústavního soudu, dopředu?
To by byl maximalistický požadavek. V České republice je dostatek kvalitních osobností, které by se mohly stát soudci Ústavního soudu. Spíš by bylo dobré, aby kandidáti na prezidenta řekli metodu, jak budou postupovat, než aby uvedli konkrétní jména. Měli by popsat, jak budou soudce Ústavního soudu vybírat. S kým se o tom budou například radit, jak moc to bude transparentní a jak v tom bude přítomna odborná diskuse, aby to nepřipomínalo vytahování králíků z klobouku na poslední chvíli.
LN Měl by být způsob výběru kandidátů na ústavní soudce někde podrobněji popsán?
Neinstitucionalizoval bych to, ale měla by to být zvyklost. Aby když jde o tak významnou nominaci, tak tomu veřejnost rozuměla a mohla ověřit kompetentnost a integritu kandidátů. Zkrátka nominace by měla být provázaná postupy, aby bylo nesporné, že kandidát na Ústavní soud patří, nebo naopak ne.
LN Jak vnímáte debatu o jmenování předsedy Ústavního soudu? Jde o osobní spor Miloše Zemana s Pavlem Rychetským?
To bych nechtěl komentovat. Předseda Ústavního soudu v srpnu příštího roku končí. Jde podle mne mimo něj, kdo bude nástupcem. Je také jasné, že se budou navrhovat noví kandidáti na ústavní soudce. Než nastane léto, jistě se ještě odehraje mnoho událostí.
LN Co zdědí příští předseda Ústavního soudu?
Vstoupí do podstatně obměněné instituce. Ústavní soud činí klíčová rozhodnutí v plénu, tedy v sestavě patnácti soudců. Je proto důležité, aby soudci vytvořili pomyslný orchestr, v němž spolu budou komunikovat se vzájemným respektem a kde bude probíhat kultivovaná diskuse. I když nebude mít předseda poradní hlas při výběru kandidátů na členy Ústavního soudu, bude jeho primárním úkolem staronově sestavený sbor soudců co nejrychleji sladit.
Základní metodou skládání Ústavního soudu by měla být vždy pestrost. Mají tam mít své místo soudci, akademici i advokáti.