Na párty s nejbohatším na světě
Vmládí snil, že bude klavíristou. Nestal se jím. Ale v roce 1991 si vzal za manželku profesionální pianistku Helene Mercierovou. I to ilustruje, jaký je Bernard Arnault, nově vůbec nejbohatší člověk planety, majitel impéria LVMH podnikajícího zejména v prodeji luxusního zboží. Dosáhne svého – jakoukoliv cestou a jakýmikoliv způsoby. Moc dobře ví, co chce.
Když jsem se ve Fondation Louis Vuitton, otevřené v roce 2014, ptala Arnaultova osobního poradce pro umění Jeana-Paula Claverieho, jak je možné radit někomu takovému, distingovaně pokrčil rameny: „Pan Arnault má dobrý vkus, to snad víte.“A dal mi najevo, že o svém miliardářském šéfovi už nepronese ani slovo.
Bernard Arnault, poměrně drobný, štíhlý Francouz, který se nosí vzpřímeně jako generál a změří si vás nicneříkajícím pohledem průsvitných očí, položených blízko u sebe, není rozhodně veselá kopa. Spíš působí jako sfinga. Je chladný, odměřený, od bot až po šedé vlasy dokonale vyhlížející. A nebetyčně lhostejný. Alespoň k lidem, které nepotřebuje ke svému byznysu. Nehraje hry, tak oblíbené v módním světě, v němž se pohybuje, na srdečné vztahy. Proč také?
Základní instinkt
Když například potkáte Thierryho Sterna, prezidenta a majitele jedné z nejslavnějších hodinářských značek Patek Philippe s hodnotou kolem deseti miliard dolarů (ano, v porovnání s Arnaultem to jsou drobné), vždy si s vámi potřese rukou, srdečně prohodí zdvořilou poznámku a klidně se s vámi začne bavit o hodinkách na svém zápěstí. Před Bernardem Arnaultem raději instinktivně uhýbáte, abyste se mu z jakéhokoliv důvodu náhodou neznelíbili. Co by udělal?
Prvně jsem Bernarda Arnaulta osobně viděla před deseti lety na otevírání Maison Louis Vuitton (maison se označují vlajkové obchody, kde seženete kompletní produkci značky) v centru Říma. Na velké události nechyběla Catherine Deneuve nebo Cate Blanchett, samozřejmě s kabelkami s logem LV na rameni. Program pro nás novináře byl poměrně jasný a striktně naplánovaný: rozhovory s lidmi z vedení značky a též s hvězdným architektem Peterem Marinem, který navrhuje nejen obchody Louis Vuitton, ale třeba též Dior.
Vše probíhalo, jak mělo, až do chvíle, kdy novináři z celého světa byli slušně, ale nekompromisně požádáni, aby obchod opustili. Právě totiž k němu přijížděla limuzína s Bernardem Arnaultem, jenž je známý tím, že rád navštěvuje obchody svých značek, zkontroluje vystavené zboží, potřese si rukou s personálem – a hlavně se podívá do statistik, jak si butik stojí v prodejích. K Arnaultovi se připojilo vedení značky a nejbohatší Francouz s výrazem, který v sobě nesl stopy spokojenosti, zmizel v útrobách mnohapatrového obchodu.
Bernard Arnault má dokonale vyvinutý instinkt pro to, co v danou chvíli zapůsobí na širokou veřejnost. Ať už to bylo angažmá mladého Johna Galliana do značky Dior (1996), či Marca Jacobse do Louis Vuitton (1997), kreativních mužů, kterým dal, jak sám rád říká, „carte blanche“. Platila tak dlouho, dokud návrháři přicházeli s kolekcemi, jimž se klaněl módní tisk, a hlavně s doplňky, které se výborně prodávaly. Byl to ostatně Arnault, kdo odhadl, že právě kabelky a další drobné zboží, znamená nové (a třeba i méně movité) zákaznice, jež budou pro jeho byznys generovat další peníze.
Já se však chci zmínit o jiné události. Tenkrát se psal začátek prosince 2015 a Paříž působila jako město duchů. Výklady luxusních obchodů na Champs Elysées byly zakryté, jindy rušná rue Saint-Honoré zela prázdnotou. Paříž a Francouzi se vzpamatovávali z páteční noci 13. listopadu, kdy došlo k teroristickým útokům, včetně vražd ve známém klubu Bataclan. Bernard Arnault se nezalekl a přes všechna varování a samozřejmě za dodržení přísných bezpečnostních opatření se rozhodl pozvat novináře na otevření velkolepé retrospektivní výstavy o značce Louis Vuitton Volez, Voguez, Voyagez v pařížském Grand Palais.
Tentokrát se ani novináři, ani hosté, včetně Karla Lagerfelda z konkurenčního Chanelu nebo Albera Elbaze z Lanvin, nemuseli pakovat na čerstvý vzduch, když Arnault v doprovodu členů francouzské vlády vkročil do Grand Palais, aby ukázal, že ani on, ani nikdo jiný z jeho impéria strach z teroristů nemá. A že ani jeho slavná značka s historií, byť se zrovna týkala zavazadel z voskovaného plátna, hlavy neskloní.
Kdo si počkal, ten se dočkal
A co víc, po skončení vernisáže dokonce zavítal na společenskou večeři pro tisk. Ale pozor. Nebyl by to Arnault, kdyby splynul s davem. Usazení hosté u stolů s několika řadami stříbrných příborů a s květinovou výzdobou, jež připomínala svou opulentností doby Ludvíka XIV., čekali na majitele skupiny LVMH hodinu a půl. Bernard Arnault zná svou cenu. A ta není nízká. Je dokonce nejvyšší na světě. Francouz s majetkem 171 miliard dolarů (3,9 bilionu korun) je od minulé středy teprve pátým člověkem, který kdy byl v čele v indexu bohatství agentury Bloomberg od jeho zavedení v roce 2012.