Lepší Slovensko v nedohlednu
Igor Matovič promarnil mandát, který mu voliči před bezmála třemi lety dali
Když bylo během letošního léta Slovensko paralyzováno vládní krizí, nikdo nemohl tušit, že hlavní dějství dlouho se táhnoucího dramatu se odehraje až těsně před Vánoci. A že na jeho konci bude podruhé v dějinách země vyslovení nedůvěry vládě.
Na straně druhé, ne že by byl konec vlády premiéra Eduarda Hegera velkým překvapením. Když v březnu 2020 koalice vznikala, bylo dost skeptických hlasů varujících, že by se nemusela dožít dalších voleb. Důvodem byl toxický mix, kdy se za jedním stolem ocitli tři dominantní politici, kteří byli předtím zvyklí dělat všechno naplno, bez ohledu na ztráty: protikorupční aktivista Igor Matovič z hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO), liberál Richard Sulík, zakladatel strany Sloboda a solidarita (SaS), a nakonec podnikatel Boris Kollár se svým populistickým hnutím Sme rodina. Mezi nimi panovalo značné pnutí, které skýtalo velký konfliktní potenciál. Přesto se časem začaly hlavní spory odehrávat mezi Matovičem a Sulíkem. Voda na mlýn Ficovi a spol. Matovič, který koalici vytvořil a zpočátku vedl jako premiér, byl sám o sobě zdrojem kontroverzí. Dlouho se zdálo, že nedokázal pochopit, že už není lídrem opozice, který si může říkat prakticky, co chce, aniž by to mělo nějaké negativní důsledky, ale že je předsedou vlády, od něhož se čeká státotvorné vystupování. On ale zůstal chaotikem a impulzivním člověkem, a dost tím komplikoval fungování vlády. Byl neústupný a umíněný, neschopný vést dialog. Pokračovalo to i poté, co musel na jaře 2021 pod tlakem Sulíka opustit úřad premiéra a jako náhradu dostal post ministra financí. Když řekl Matovič A, odpověděl Sulík zaručeně B. Tak to bylo během covidu, kdy Slovensko hledalo vhodnou strategii, jak reagovat na pandemii a zároveň nezničit vlastní ekonomiku. Opakovalo se to i s opatřeními proti drahotě, kterou vyvolala válka na Ukrajině.
Celé to pak vyvrcholilo v září, když liberálové odešli z vlády a ona tím ztratila většinu v parlamentu. Bylo otázkou času, kdy menšinový kabinet umírněného premiéra Eduarda Hegera narazí na větší problém a vztahy mezi politickými subjekty se ještě víc vyhrotí. Ten problém přišel před několika dny s návrhem SaS na vyslovení nedůvěry vládě. Kabinet nenašel podporu v parlamentu a 78 zástupců z celkového počtu 150 poslanců jej poslalo do minulosti.
Vláda padla a Slovensko zřejmě čekají předčasné volby. Teď půjde o to, jak se na jejich výsledku podepíše současná frustrace a nespokojenost občanů z neustále rostoucích životních nákladů. Ty pravděpodobně jen tak neklesnou, takže čím déle potrvá, než volby proběhnou, tím větší bude hněv voličů.
To by mohlo být vodou na mlýn straně Smer expremiéra Roberta Fica, který dlouhodobě vydělával na politických chybách současné vlády. Poté, co se ocitl v opoziční parlamentní lavici, rozhodl se Fico pro politickou otočku, vsadil na příklon k Rusku a populismus. Jeho možný triumf při příštích volbách by byl další ranou pro Matoviče. Nevymezoval se právě on kdysi nejhlasitěji vůči Smeru a Ficovi osobně? Nesliboval rozkrytí a potrestání jejich podivných vazeb na byznys a podsvětí?
I když Matovič ještě jako premiér zdůrazňoval svoje odhodlání bojovat s korupcí v zemi, nakonec to právě v případě Fica vůbec nedopadlo. Z obvinění, že založil zločineckou skupinu, ho osvobodila generální prokuratura. Fico nyní udělá všechno pro to, aby chytil v politice druhý dech a aby ve volbách uspěl. To je pro něj jediný způsob, jak si zachránit jméno v politice a možná i vlastní krk před zákonem. Tím, kdo stranické preference dlouhodobě vede, je ale Ficův dřívější pobočník Peter Pellegrini, který se od něj odštěpil a založil novou stranu Hlas. Osobní i ideologickou blízkost Smer ani Hlas nepopírají, a tak je po předčasných volbách velmi reálné, že zasednou ve společné vládě.
Po euforii zklamání
Současná situace může nahrát i novým politickým subjektům, o kterých se mluví. Bývají spojovány se jmény bývalého premiéra Mikuláše Dzurindy anebo bývalého diplomata a ministra zahraničních věcí Ivana Korčoka. Byly by nabídkou pro umírněné pravicové voliče, kteří musejí být z rozkladného chování dosavadních vládních stran zoufalí. Výhodou nových hnutí by bylo, že by šlo o politické subjekty bez minulosti. Na straně druhé ale víme, jak neslavně skončilo uskupení, které po odchodu z prezidentského úřadu založil Andrej Kiska. I ono bylo mimochodem součástí dosavadní koalice, jenže prošlo tolika štěpeními, že už ho dnes nikdo jako samostatný a životaschopný subjekt nevnímá.
Když přebíral Igor Matovič v březnu 2020 vládu, sliboval, že udělá Slovensko lepším. Svou příležitost měl, ale bohužel ji promarnil. O co větší byla euforie po vítězství v parlamentních volbách, o to větší je nyní zklamání z toho, jak s důvěrou získanou od voličů naložil.
Nové subjekty, o nichž se mluví, by byly nabídkou pro umírněné pravicové voliče, kteří musejí být z rozkladného chování dosavadních vládních stran zoufalí