Nad tabákem

Osobní výběr ze světového tisku

Končí fotbalové mistrovství světa v Kataru, poprvé v muslimském i arabském světě. Co má k tomu vybrat člověk fotbalem nepolíbený? Inu, jukne třeba na web Memri (Middle East Media Research Institute), což je parta překládající často opomíjené texty, vystoupení i projevy z „exotických“jazyků do angličtiny. Na ukázku.

Dr. Háfiz al-Karmí šéfuje Palestinskému fóru v Británii. Na adresu evropských zemí, jež na šampionátu podpořily hnutí LGBTQ+, v britské televizi Al-Hiwar řekl: když německá ministryně vnitra Nancy Faeserová vyzvala fotbalisty, aby nosili duhové pásky v zemi, kde to zákon zapovídá, tak vyjádřila „koloniální, povýšeneckou a arogantní mentalitu“.

Očima muslimského světa na tom dost je. Něco na tom je ale i očima západních progresivistů. Jejich předchůdci v 19. století šířili liberální hodnoty jako volný obchod. Proto vnucovali Číně dovoz tam zakázaného opia. Vedlo to k opiovým válkám, což se dnes hodnotí jako „koloniální, povýšenecká a arogantní mentalita“. Nemůže to být s podporou LGBTQ+ v muslimském světě podobné?

***

Teď se vraťme o osm let zpět. Roku 2014 jsem na této straně citoval z článku Davida Brookse (The New York Times). Uvažoval v něm, jaké profese – včetně žurnalistů – mohou časem nahradit počítače či umělá inteligence. Svůj text jsem s nadsázkou uzavřel větou: „Jednou si přečtete, že autorem této rubriky je třeba procesor Intel Core i3-4130.“

Uběhlo osm let a je to tu. Přesněji řečeno, je tu jazykový model ChatGPT, volně dostupný k testům. Ve sloupku pro LN ho použil Tomáš Baldýnský a na webu Der Spiegel rozsáhleji Sascha Lobo (novinář zaměřený na IT, občas ho tu citujeme). Obsáhlý text podepsal „ChatGPT a Sascha Lobo“. Přečtete-li si první polovinu formulovanou přímo strojem, zřizovány celé informační krajiny od blogů přes webová fóra až po zpravodajské stránky a sociální média.“

Leckdo namítne, že tak je tomu už teď. Ano, jenže v tak špatné kvalitě, že rozdíl rychle pozná i laik. „Po dekády byla umělá inteligence sloganem, který se pro každodennost většiny lidí jevil jako irelevantní,“uzavírá svou část textu – tu lidskou, ale můžeme si tím být úplně jistí? – Sascha Lobo. „Tato fáze právě teď, v závěru roku 2022, skončila.“

***

A protože příští sobotu jsou Vánoce a na Silvestra rubriku sepíše někdo jiný, její dnešní autor se s rokem 2022 loučí tak, jak to dělal i dříve. Sáhne do ukázek dlouho odkládaných. Jsou z listu Die Welt.

První je z října, když byla italskou premiérkou jmenována Giorgia Meloniová a schytávala ze všech stran, že je fašistka. Na to se ozvala Anna Schneiderová, rakouská novinářka působící v Německu a do německých klišé se ráda obouvající. K mentálnímu rozpoložení, které za přijatelné politiky pokládá jen levicové či zelené, napsala: „Pro něj jsou druhým největším nebezpečím, hned po změně klimatu, lidé, kteří si nenechají od Němců vysvětlit, koho mají volit.“

Druhá je už z března, kdy se zvažovaly šance pro vyjednávání ve válce. Komentátor Jacques Schuster připomněl kancléře Bismarcka. Na Berlínském kongresu (1878), který stabilizoval poměry po rusko-turecké válce, vedl Bismarck rozhovory over tobacco, jak tomu říkal. Byl přesvědčen o mírnícím vlivu kouření – zvláště v prudké fázi jednání – a sám k tomu prý vedl monolog, ze kterého Schuster citoval: „Držet v ruce doutník brání bouřlivým gestům, kouření uklidňuje, aniž by zatemňovalo ducha.“

Na tom něco skutečně je. Ale zkuste to hájit dnes, kdy se přísahá na neurotizující digitální konektivitu, ale kouření platí za společenský zločin.