Třikrát na Petřín – Lanovka
Lanová dráha na vrch Petřín v Praze má za sebou není jenom místem milenců a květnových dostaveníček, ale najdeme tam i zajímavé architektonické stavby. A některé z nich si nyní představíme. zajímavou historii, kterou lze rozdělit do tří etap
Čekají nás tři vánoční zastavení na Petříně. Tady totiž dodnes stojí unikátní stavby, které vznikly v rámci velkolepé Jubilejní zemské výstavy, konané v tehdy nově založeném areálu v katastru Bubenče v roce 1891. Byla to Petřínská rozhledna, lanová dráha a konečně pavilonek Klubu českých turistů s diorámou bitvy Pražanů se Švédy, který sice původně stával na Výstavišti, ale již o rok později, v roce 1892, byl rozebrán a znovu vystavěn na Petříně. Naším prvním tématem však bude slavná lanovka.
Usnadnit přístup k novým atrakcím Jubilejní výstavy – právě tak zněl plán organizátorů. Vznikly proto hned dva projekty lanových drah. První – později bohužel zaniklá – lanová dráha vedla od tehdejšího řetězového mostu Františka Josefa I. nahoru na Letnou, kde mohli návštěvníci výstavního areálu přestoupit na Křižíkovu tramvaj, jež je zavezla do Stromovky, odkud pěšky mohli dojít až na Výstaviště.
Druhá lanovka byla vyprojektována v katastru Malé Strany a vedla z Újezdu nahoru na kopec Petřín (a končila zhruba na místě, kde stojí restaurace Nebozízek), odtud museli cestující pokračovat až k rozhledně pěšky.
Vodou i elektřinou
Obě lanovky fungovaly na principu tzv. vodní převahy. To znamenalo, že do nádrže vozu v horní stanici se napustila voda a takto zatížený vůz pak svou vahou vytáhl své dvojče s cestujícími z dolní stanice na kopec. Zdánlivě důmyslný systém však na Petříně trpěl různými neduhy: v létě tu byl často nedostatek vody čerpané z petřínských studní, zásobených prameny, a lanovka pak stála. A provoz byl také značně nákladný. Již po několika letech bylo proto provozovateli, jímž bylo Družstvo rozhledny na Petříně, doporučeno odborníky systém změnit a pohánět vozy pomocí elektromotorů. Jenže než k tomu došlo, uplynulo ještě několik let, a mezitím se v roce 1921 lanovka definitivně zastavila.
Druhá etapa její existence začala až o jedenáct let později. To už lanovku vlastnily Elektrické podniky hl. m. Prahy, které provozovaly městskou hromadnou dopravu v metropoli. Dráha byla prakticky vybudována znovu a prodloužena až na temeno kopce. Měřila teď 510 metrů při sklonu téměř 30 procent a převýšení 130 metrů. Přibyla také zastávka Nebozízek zhruba uprostřed trati.
Pohon už byl samozřejmě elektrický, soutěž na zařízení (z části dodnes zachovalého) vyhrála firma ČKD. Nové vozy vyrobila opět Ringhofferova továrna na Smíchově a designově vycházely z Kotěrovy známé tramvaje, jen byly opatřeny tmavozeleným nátěrem.
Mimochodem, stávající vozy dodnes používají jejich podvozky. Tyto vozy si já pamatuji ze svého dětství; proti těm dnešním působily robustněji a jaksi bezpečněji.
Třetí život lanovky
Pro trať měly také vzniknout nové koncové objekty stanic. U té dolní by to však znamenalo odstranění cenného barokního domu. Ten byl nakonec zachován a stanice k němu přistavěna. Zcela novou horní budovu lanovky navrhl pražský architekt František Šrámek (1884–1952), někdejší žák profesora Friedricha Ohmanna z vídeňské umělecké akademie.
Šrámek byl autorem řady staveb v neoklasicistním stylu, školních areálů, domů pražských knihtiskařů nebo zastupitelských úřadů Československé republiky (Varšava, Bělehrad, Ankara; spolupráce Alois Mezera a Rudolf Vichra). Stanici ale Šrámek navrhl již v konstruktivistickém módu, zajímavým motivem je stupňovitá střecha. Lanovka v této podobě sloužila až do roku 1965, kdy její činnost bohužel opět na dlouhá léta ukončily sesuvy petřínského svahu.
A konečně třetí etapa petřínské lanové dráhy startuje až v roce 1985, kdy bylo podloží trati zpevněno a byly vyrobeny nové skříně vozů, jež byly osazeny na starší podvozky (takže se staré vozy bohužel nedochovaly). Dnešní vozy mají cca 75 míst ke stání a 25 k sezení a vyrobila je Vagonka Studénka.
Lanovku provozuje Dopravní podnik hl. m. Prahy a platí tu jízdenky MHD. Dvakrát ročně – na jaře a na podzim – dochází ke krátkodobé odstávce, kdy celý systém prochází důkladnou kontrolou. V dohledné době se však lanovka znovu na několik měsíců zastaví: trasu je třeba znovu upravit, vybudovat bezbariérové vstupy a vyměnit stávající vozy za nové. Na jejich design byla vypsána soutěž, jejíž vítězkou se stala architektka Anna Marešová, která je rovněž autorkou ceněné úpravy salonního vozu ikonické tramvaje T3 z 60. let. Z jejího návrhu plyne, že kabiny budou v maximální možné míře prosvětlené, aby byl výhled na panoráma Prahy co nejlepší. Máme se tedy na co těšit.
Příště se vypravíme na další petřínskou atrakci – populární rozhlednu.
Pražský Petřín
Vznikly hned dva projekty lanových drah. První – později bohužel zaniklá – lanová dráha vedla od tehdejšího řetězového mostu Františka Josefa I. nahoru na Letnou.