Hlas Fialy a Zemana

Teprve uvidíme, jak to zhodnotí příští historici

Ocení někdo klidný rok soužití premiéra Fialy a prezidenta Zemana? Těžko říci ve společnosti, kde Zeman pro mnohé byl, je a zůstane padouchem. Snad proto to ocenil sám Fiala na poslední společné večeři v pondělí v Lánech. A neříkal to jen naoko. I velcí Zemanovi kritici by mohli uznat, že jeho obrat vůči Putinovu Rusku byl autentický. Že hned 24. února 2022 dal svůj talent do služeb dobré věci a že jeho krátká řeč v den ruské invaze na Ukrajinu patří k tomu nejlepšímu, co v Evropě zaznělo.

Ten talent je nesporný. Na malém prostoru (v přepisu 2000 znaků jako tato glosa) prezident sdělil vše podstatné: že si váží ruských obětí ve druhé světové válce, ale cizí armáda na území suverénního státu vstoupit nesmí; že domnělé či skutečné chyby Západu (nálety na Srbsko nebo invaze do Iráku) nemohou ospravedlnit chyby vlastní; že Rusko se dopouští zločinu; že my se musíme chovat jako stateční lidé, kteří si ve vlastním zájmu nenechají agresi líbit.

Bylo to stručné, jasné a Zeman se toho držel nadále. Proto teď Petr Fiala mohl ocenit, že poslední rok mluvilo Česko jedním hlasem. Tím není řečeno, že Miloš Zeman loni smazal všechny své hříchy. Zůstává jich dost a příští historici, na rozdíl od nás nezatížení bezprostředními emocemi, je spočítají. Včetně toho, že den po společné večeři s premiérem odcházející prezident udělil milost pro firmu Energie – stavební a báňská, což vyvolává velmi zdvižená obočí. Leč i příští historici snad dojdou k tomu, že hlavní je pořadí priorit. A v něm může mít větší váhu fakt, že v kritickém roce Česko mluvilo jedním hlasem, než politické soudy nad Zemanem.

Nicméně ti, kteří Miloše Zemana nevydýchali ani po loňském 24. únoru, kteří jeho obrat považují za zpozdilý či neupřímný, si mohou položit otázku. Co je lepší? Když byl Zeman devět let padouchem, ale pak se dal do služeb dobré věci? Nebo kdyby zůstal padouchem celých deset let? V tomto má Petr Fiala jasno.