Zbytečným se může jevit kdekdo. Nejen důchodce

Ad LN 8. 3.:

Francii opět ochromily obří protesty; Penze narazily v Senátu. Proti jsou dva výbory

Pozdvižení kolem důchodových reforem ve Francii souvisí s tím, že tam mají nejvyšší produktivitu práce ze všech zemí Evropské unie – a teď po nich chtějí, aby pracovali ještě déle.

Bylo mi šest let, když u nás v roce 1953 došlo k měnové reformě. Nejvíc to tehdy odnesli právě důchodci. Byli ze dne na den ožebračeni a šmahem dostali 200, nanejvýš 400 korun důchodu, i když si na něj celý život střádali. Zdůvodňovalo se to tím, že penzisti myslí po staru a po staru se žít nedá.

Dodnes si pamatuji slova písně, jež se ozývala z rozhlasu po drátě: Pryč staré harampádí, pryč se vším, co překáží a vadí, my jsme ti mladí, na nás to čeká, nás to nemine, ach jejda jemine...

A zbytečný důchodce? Jsou i jiní zbyteční lidé. Kdysi jsme se o tom učili při hodinách ruštiny, když jsme rozebírali Puškinovy verše:

„Lišnyj čelovek, on nočju pjanstvujet a utrom vstavajet v 11 časov“.

Z čehož plyne, že zbytečným se může jevit kdekdo, nejen důchodci. Je to pojem velmi relativní. Před první světovou válkou byli kupříkladu pokládáni za zbytečné lidi i kočující herci. Na společenském žebříčku zaujímali tu nejnižší příčku.

Koneckonců před lety se Český statistický úřad nechal slyšet, že z hlediska hrubého domácího produktu jen osm procent naší populace dělá něco užitečného. Ti ostatní sice pracují, ale jen tak, jen aby se neřeklo. A když to je výhodné, tak se hodí marod.

Být mladým není zásluha. Zásluha je dožít se vysokého věku a neotravovat přespříliš doktory. Pěkně je to ztvárněno v českém filmu s nezapomenutelnou Zdeňkou Baldovou Páté kolo u vozu. Hrdinka tohoto filmu je sice přebytečná a jen překáží, ale když přijde na věc, nikdo se bez ní neobejde a je nepostradatelná.