Tragický symbol událostí před 75 lety

Paradoxů a protikladů nalezneme v životě Jana Masaryka (1886–1948) celou řadu. Zatímco jeho otec byl respektovaným univerzitním profesorem, Jan s těžkostmi vychodil gymnázium. Když otec Masaryk bojoval během první světové války za vznik samostatného státu, jeho syn sloužil v rakousko-uherské armádě.

Československo je ale opět spojilo: otec se stal prezidentem a syn diplomatem. V zahraniční službě Jan Masaryk uplatnil nejen svoji společenskost a jazykový talent, ale též rétorické schopnosti i hudební vlohy. Od roku 1925 zastával vyslanecký post ve Velké Británii. Zde také prožíval mnichovskou katastrofu. Během druhé světové války působil v londýnské exilové vládě jako ministr zahraničí. Na téže pozici se vrátil do osvobozené vlasti – avšak už jako člen vlád Národní fronty vedených nejprve Fierlingerem a pak Gottwaldem.

Setrváním v Gottwaldově vládě po únoru 1948 své příznivce zaskočil i pobouřil. Měl tím pošpinit odkaz svého otce, s nímž ho pojilo silné pouto, ale i poněkud rozporuplný vztah. Rozpolcenost pro něho byla příznačná. Umocňovalo ji i dědičné zatížení v podobě duševní nemoci. Masaryk si nepochybně uvědomoval, k čemu v únoru 1948 došlo. Přesto do novin prohlásil, že si s Gottwaldovou vládou rád zavládne, byť v soukromí se vyjadřoval velmi kriticky. Před blízkými hovořil dokonce o sebevraždě nebo odchodu do exilu.

Nakonec bylo Masarykovo tělo nalezeno 10. března 1948 pod okny jeho bytu v Černínském paláci. Názory na okolnosti Masarykovy smrti se dodnes různí. V každém případě ji přivodilo nastolení komunistické diktatury. Navždy zůstane tragickým symbolem událostí, které se před 75 lety odehrály.