Macron krotil napětí kvůli penzím

Francouzi jsou už několik týdnů v ulicích. Na protest proti penzijní reformě, která posune důchodový věk z 62 na 64 let, pravidelně zapalují auta i kontejnery. Prezident Macron však odolává a poprvé veřejně vystoupil na obranu novely zákona.

Bylo to vlastně překvapivé. Emmanuel Macron včera promluvil k národu v nezvyklou hodinu. V jednu odpoledne. Jak uvedl Elysejský palác – chtěl mluvit k Francii pracující, k lidem, kteří akorát od práce usedli k obědu. Protože právě pracujícím lidem chtěl Macron vysvětlit, proč se musí posunout věk odchodu do důchodu o dva roky.

„Myslíte si, že z toho mám potěšení? Ne. Ale je to nutné,“uvedl v půlhodinovém rozhovoru pro televizi TF1 prezident. „Když jsem začínal pracovat, měli jsme kolem deseti milionů důchodců. Nyní je jich 17 milionů. Můžeme snad takto pokračovat?“ptal se Macron.

Podle něj měla vláda před sebou několik možností – snížit důchody, zvýšit odvody a daně, nebo oddálit důchodový věk. A on se rozhodl, že nemůže důchodcům sebrat nic z penzí ani zvedat již příliš vysoké daně.

„Je mi líto, že jsem lidi nepřesvědčil,“přiznal sebekriticky Macron. Dodal, že chápe Francouze, kteří cítí nespravedlnost, ale že mu musejí dát prostor prosadit to, co slíbil. „Pokud si mám vybrat mezi zájmy odborů a zájmy národa, zvolím si zájem národa. A to navzdory pádu popularity,“uvedl odhodlaně Macron.

Naposledy chtěl Francouzům na důchody sáhnout v roce 1995 tehdejší prezident Jacques Chirac – a po třech týdnech stávek ze svého záměru ustoupil. Macron doufá, že nedopadne stejně. Ostatně důchodovou reformu už na sílu protlačil parlamentem bez hlasování poslanců díky článku 49.3 ústavy (viz box). Následné vyvolání hlasování o vyslovení nedůvěry vládě Macrona prakticky neohrozilo; opoziční Republikáni dopředu oznámili, že vládu podpoří.

S reformou Macron narazil zejména u železničářů už v roce 2019. Tehdy se pokusil jen narovnat podmínky odchodu do penze. Chtěl vytvořit jednotný systém penzí, který by určoval odchod do důchodu nezávisle na profesi. Protože třeba strojvedoucí vlaků a řidiči metra pořád ještě smí odejít do důchodu již ve věku 50 až 52 let, další zaměstnanci státních drah pak v 57 letech. Průměrný důchodový věk byl přitom 62 let.

Šéf Elysejského paláce nakonec neuspěl. A několik měsíců poté dokonce navýšil valorizaci penzí. Letos je však situace jiná.

Ačkoliv teď Macron nemá tak silnou většinu v parlamentu, jíž disponoval před čtyřmi lety, je mnohem odhodlanější sociální systém změnit. Poprvé od vlády Jacquese Chiraca totiž francouzský prezident obhájil mandát, a nemusí se tudíž obávat poklesu popularity. Ta se nyní pohybuje na hranici 30 procent. Na podobné úrovni byla naposledy na začátku pandemie koronaviru v roce 2020 a nižší byla jen v době protestů tzv. žlutých vest v listopadu 2018.

Nepříznivý trend

Prezident chce posunout věkovou hranici odchodu do důchodu na 64 let a relativně narovnat pravidla penzí. Ostatně je to potřeba.

Francii dlouhodobě trápí pomalý ekonomický růst a především vysoký státní dluh, který od vypuknutí ekonomické krize v roce 2008 neustále roste. Již v roce 2015, kdy se Macron poprvé ještě coby ministr ve vládě Françoise Hollanda pokoušel o změny v sociálním systému, dosahovala míra státního zadlužení 96 procent hrubého domácího produktu (HDP). Poslední data ze září 2022 přitom ukazují míru zadlužení ve výši 113 procent HDP (ČR má teď dluh zhruba 45 procent HDP).

Prezident se jej pokouší snížit již od svého nástupu do funkce v květnu 2017. Oddálením důchodového věku chce teď mírně odlehčit státní kase. Společně s tím pak mají zabrat další reformy pracovního trhu, které hlava Francie v minulosti již uvedla v platnost. A další včera v rozhovoru pro TF1 představil – snížení sociálních dávek a zpřísnění pravidel pro jejich získání, pomoc při hledání práce lidem ve vyšším věku. Sám doufá, že s ním budou chtít odbory spolupracovat. Ty přitom na dnešek plánují dosud nejrozsáhlejší protesty.