Prostě ho zabij
Nezdolný hrdina se zoufalým pohledem John Wick má tentokrát v podstatě jedinou práci: zabít slepce. Dá mu to ale mimořádně zabrat a nezbude při tom ani prostor na další prokreslení jeho charakteru.
Od roku 2014, kdy John Wick poprvé vstoupil do kin, se z něj už stihl stát fenomén srovnatelný s tím nejtěžším kalibrem akčního žánru – a to měl první film velké problémy s tím, aby se vůbec realizoval. Jeho tvůrci, scenárista Derek Kolstad a režisér Chad Stahelski, se ale dokázali trefit do černého. Ve svém neonoirovém spektáklu stvořili hrdinu jako vystřiženého z vybroušené komiksové předlohy – až na to, že komiksový život Johna Wicka se rozjel až po úspěchu toho filmového. Temný hrdina, který se marně snaží oprostit od osudu elitního nájemného zabijáka, vtáhl diváky do podmanivě bizarního světa zločineckých korporací, jimž vládne všemocná Rada (či v originále High Table).
Brilantním nápadem, který dal příběhům Johna Wicka jedinečnost, je legenda o síti hotelů Continental, které fungují jako posvátná útočiště pro zločince v nesnázích. Stejně jako bez nich by se už John Wick neobešel bez dalších charakteristických elementů, třeba bez rozličných psích miláčků/zabijáků (se zvláštním důrazem na devastaci nepřátelských rozkroků) nebo bez okázalých ruskojazyčných konverzací.
Baba Jaga budí respekt
Hlavním klíčem k úspěchu ovšem bezpochyby bylo angažmá tehdy poněkud bezprizorného Keanua Reevese, jehož matrixovská sláva dlouho nenacházela odpovídající pokračování. Díky Johnu Wickovi se „Neo“dočkal plné satisfakce a kromě jiného i další spolupráce s představitelem Morphea Laurencem Fishburnem. V Jonathanu
Wickovi ztvárňuje Keanu Reeves postavu poskládanou z lahůdkově brakových elementů: běloruský sirotek „Džardani Jovanovič“, který dospíval v Mexiku a následně jej rekrutovala organizace ruských a běloruských Romů („Ruska Roma“) a vycvičila jej v zabijáckém řemesle; elitní vrah ve službách ruského zločineckého syndikátu s pěknou přezdívkou Baba Jaga, potom ale zamilovaný muž odhodlaný opustit dráhu zločinu, brzy ovšem vdovec – a pak přišlo to nejhorší, když mu zabili pejska, který mu zbyl po zesnulé manželce Helen. Tehdy se z Johna stal mstitel – a nastoupil cestu k filmové slávě.
Ta nyní pokračuje již čtvrtým, dosud nejdelším snímkem (trvá o víc než hodinu déle než první film). Všeho je v něm tím pádem víc – zejména další neodmyslitelné wickovské ingredience, pečlivě choreografovaných, detailně
a v dlouhých záběrech snímaných bojových scén, jejichž absurdní půvab je vzdaluje reálnému zabíjení a činí z nich vybroušená artistická vystoupení na vybrané téma. Wick tentokrát hodně cestuje, takže se účastní například vřavy v ósackém Continentalu, jehož obránci tvrdošíjně užívají tradiční japonské zbraně proti automatickým puškám, nebo efektní bitvy v berlínském tanečním klubu, jehož návštěvníci v těsné blízkosti smrtících veletočů po většinu času nerušeně pokračují v zábavě.
Francouzská galérka nestávkuje
Děj snímku plynule navazuje na třetí film, v němž se John Wick stal psancem a úhlavním nepřítelem mocné Rady. Tentokrát proti němu a jeho věrným (což je zejména manažer newyorského Continentalu Winston) Rada nasadila mocného a bohatého francouzského
Markýze (Bill Skarsgard) a bezprostřední Wickovou likvidací je pověřen (kromě dalších) nevidomý zabiják Caine (Donnie Yen), Wickův přítel a někdejší kolega, kterého má Rada v hrsti. Navzdory handicapu je Caine Wickovi rovnocenným soupeřem a pokyn „prostě ho zabij“není vůbec snadné naplnit. Souboj obou mužů postupně vygraduje až do velkého finále, přičemž je to celé zase především kreativní eskapáda na sebevědomě zvolené téma – tedy jak učinit ze slepého muže vynalézavého a neporazitelného bijce (a vyhnout se přitom pádu do nechtěné parodie, což se ovšem úplně stoprocentně nepovedlo).
Sled hlavních i vedlejších bitek vrcholí v Paříži, samozřejmě v kulisách nejznámějších pamětihodností, a příval padouchů se už zdá nekonečný – zvlášť když to vypadá, že noční bitka se zástupem gaunerů toužících po odměně vypsané
na Wickovu hlavu už šťastně skončila – a pak začne všechno nanovo a dojde i na (samo o sobě docela zábavné) válení sudů ze schodů vedoucích k Sacré Coeur. Nejpozději tehdy může člověka napadnout, jestli se neměla nějaká předchozí desetiminutovka věnovat raději prohloubení Wickova charakteru, který má potenciál uniknout z povrchní pózy zarmouceného mstitele s dost chabě vysvětleným smyslem svého počínání. Ale patrně se mu tam líbí a velké části diváků nejspíš také.
Dodejme ještě, že Kapitola 4 je poslední příležitostí vidět v roli sympatického concierge newyorského Continentalu herce Lance Reddicka – zemřel minulý pátek ve věku 60 let.
John Wick: Kapitola 4 USA 2023
Režie: Chad Stahelski Premiéra 23. 3.