Opera Si v Rusku?

Peking a Moskva nabízejí nezápadní alternativu

Znáte film Forrest Gump? Svérázným způsobem líčí historii USA 50. až 80. let včetně sblížení s Čínou před půlstoletím. V únoru 1972 přijede do Pekingu prezident Nixon a naváže oficiální vztahy. Z toho pak vznikne opera Nixon v Číně, která ten spektákl – a mezi intelektuály neoblíbeného Nixona – podává ironicky. Nicméně Americe, hlavně Henrymu Kissingerovi, jenž za tím stál, se podařil dobrý kousek. Přetáhla na svou stranu komunistickou Čínu, zatímco komunistický Sovětský svaz zůstal na ocet.

Nevypovídá návštěva Si Ťin-pchinga v Moskvě o čemsi podobném, jen v obráceném gardu? Nevznikne opera Si v Rusku? Uvidíme. Není to přímá paralela, vůdci Si a Putin jsou si blízcí už dlouho, ale návštěva za symbol posloužila. „Kolektivní Západ“i „globální Jih“měly vidět, že rusko-čínský tandem nabízí nezápadní alternativu světa tři dny poté, co Mezinárodní trestní soud vydal na Putina zatykač. A svět spatřil, že Moskva a Peking si tímto zatykačem vytírají cosi. „Staří bílí muži Západu nám už diktovat nebudou,“znělo nevyřčené poselství, které jistě najde vstřícné uši.

Ta návštěva je hodnocena střízlivě, snad až moc. Zdůrazňuje se, že Putin nezískal to, co chtěl nejvíce – neomezené partnerství s Čínou, praktickou (i zbrojní) podporu války na Ukrajině. Rusko je v tom partnerství skutečně tím slabším, ač třeba ne tak slabým, jak to vidí Christoph Heusgen, šéf Mnichovské bezpečnostní konference („Rusko je pro Čínu slevovou benzinovou pumpou“). Zasahovat do války na Ukrajině není v zájmu Číny. Je-li jí ta válka k užitku, tak jen v tom, že v jejím zrcadle může uvažovat, jak by vypadala invaze na Tchaj-wan.

Leč zásadnější může být pro Čínu to, že si připadá jako Kissinger před 50 lety. Jako ten, kdo udělá promyšlený tah a pak sleduje, jak se rozkližuje vztah dvou mocností. Podobně Peking teď může sledovat, jak se na Ukrajině vyčerpávají Rusko i Západ dodávkami svých zbraní a peněz. Toto by Pekingu stálo za operu