Kde mohou migy ovlivnit volby
Slovensko minulý týden rozhodlo o dodávce starých sovětských stíhaček MiG-29, které mělo kdysi ve výzbroji, na Ukrajinu. Po Polsku jde o druhý stát, který překročil další pomyslný práh, pokud jde o dodávku zbraňových systémů napadené zemi.
Tím ale také podobnost končí. Zatímco v Polsku nikdo nepochybuje, že dodávat stíhačky má smysl, neboť na nutnosti vojensky pomáhat Ukrajině panuje shoda, na Slovensku je tomu úplně jinak. Potvrdil to nedávno i reprezentativní průzkum RevivEU financovaný Evropskou unií. Podle něj sedmdesát procent občanů Slovenska dodávky zbraní východnímu sousedovi odmítá. Sběr dat proběhl v polovině února čili ještě před výročím ruské invaze a také před rozhodnutím o slovenských stíhačkách. Jakým směrem by se čísla vyvíjela nyní, si lze ale domyslet.
Výrazně negativní je také postoj slovenské veřejnosti vůči uprchlým Ukrajincům. Přes šedesát procent dotázaných si myslí, že jejich přítomnost na Slovensku nebude pro zemi dlouhodobým přínosem. Názor, že vláda jim pomáhá víc než vlastním občanům, je dokonce sedmdesátiprocentní. Skoro jako detail se jeví, že 55 procent viní ze zodpovědnosti za válku Spojené státy, 49 procent samotnou Ukrajinu.
Tato sonda dává dobrý přehled o výchozí situaci před zářijovými volbami na Slovensku a jejich možném výsledku. Na rozdíl od Polska, kde se bude na podzim také volit nový parlament, totiž válka na Ukrajině nevede ke stmelení společnosti, nýbrž k prohloubení její rozdělenosti, což pociťují rodiny i kolegové v zaměstnání.
Především ale byla válka „živou vodou“pro trojnásobného bývalého premiéra Roberta Fica. Už od dob covidové pandemie se chová jako tribun lidu, který peskoval vládu za každé jednotlivé opatření, které přijala. Válka v bezprostředním sousedství, jejíž konec je v nedohlednu, ho vrátila do staré formy. Odjakživa dokázal pracovat s náladami voličů, měl cit pro to, co je tíží a na tom teď staví. Hlavně se ale nezdržuje tím, přesvědčit bratislavské intelektuální salony. Namísto toho cestuje o to usilovněji po regionech, pořádá častá setkání s občany, třeba nedávno na MDŽ.
Už se mu to začíná vyplácet. Před několika týdny dokázal poprvé nechat za sebou bývalého spolustraníka a nástupce na pozici premiéra Petra Pellegriniho. Jeho nová strana dlouho vévodila průzkumům, on sám označoval Fica za politika minulosti. Protože si to ale nechtěl s nikým rozhodit, včetně liberálních kruhů a jejich médií, stal se pro mnohé nečitelným. Proto šli raději za originálem.
A tak se nyní Fico prezentuje jako posel míru. Už také avizoval, že bude chtít po volbách vytvořit „mírovou vládu“, která ukončí pomoc Ukrajině. Do té doby snad už budou vyřazené slovenské migy tam, kde ještě mohou být něco platné.
Válka v bezprostředním sousedství, jejíž konec je v nedohlednu, vrátila Roberta Fica do staré formy. Odjakživa dokázal pracovat s náladami voličů, měl cit pro to, co je tíží, a na tom teď staví.