Pavel Rychetský má problém
Rychetský kritizuje suverénní akt sněmovny, jež na základě mandátu od voličů s plnou legitimitou rozhodla, jak rozhodla
Politicky aktivní soudce je pohromou pro demokratický systém, jelikož nabourává důvěru občanů v nezávislost soudní moci. Ještě horší případ nastává, pokud si mediální slávy užívá předseda Ústavního soudu, tedy hlava instituce, která má hlídat pravidla politického procesu a vykládat ducha ústavy jaksi ze své podstaty.
Pavel Rychetský řídí tuto nejdůležitější soudní instituci v zemi již bezmála 20 let. Za tu dobu Ústavní soud několikrát nepříjemně zatopil vládní většině, třeba když v roce 2009 rozhodl, že Poslanecká sněmovna si nemůže jen tak z plezíru zkracovat své funkční období ad hoc přijatým ústavním zákonem. Nebo když v únoru 2021, tj. sedm měsíců před volbami, zrušil část volebního zákona do Poslanecké sněmovny a celá politická reprezentace kromě koronaviru musela ještě dohadovat nový postup, podle kterého se budou přepočítávat hlasy na mandáty.
Jen tyto dva vybrané rozsudky ukazují, že Ústavní soud je skutečně nezávislá instituce, která se nebojí hájit ústavní principy stylem „padni komu padni“, a to i v případě, že na sebe přitáhne hněv politiků zleva i zprava. O to více zarážející je podivná aktivita předsedy Ústavního soudu, která všechen pracně budovaný kredit může zničit. Problémy Pavla Rychetského jsou vlastně dva. Zaprvé nešťastná prohlášení do médií a druhý, možná ještě horší, jeho lobbistické partyzánské akce.
Naprosto skandální chování
To, že Pavel Rychetský si z titulu své funkce vůbec dovolí během horké fáze prezidentské kampaně difamovat některé z kandidátů, je naprosto skandální, a jak správně poznamenal ústavní právník Jan Kudrna, takové chování předsedy Ústavního soudu by v jiných zemích EU bylo naprosto nemyslitelné a je otázkou, zda by za to Rychetský neměl skončit před kárným senátem.
Kdyby se jednalo o jediné nevhodné mediální vyjádření za 20 let předsedování, mohli bychom nad tím asi mávnout rukou, jenže podobných přešlapů má Pavel Rychetský více. Po zvolení Tomia Okamury místopředsedou sněmovny v roce 2018 do médií prohlásil: „Považuji za dost vážnou situaci, že do ní byl parlamentem demokraticky v tajné volbě zvolen člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické, a to nemluvím o populismu a demagogii.“Na cynického politického podnikatele s japonskými a hanáckými kořeny můžeme mít názor jakýkoliv, ale v tomto případě Rychetský kritizuje suverénní akt Poslanecké sněmovny, která na základě mandátu od voličů s plnou legitimitou rozhodla, jak rozhodla. Do výsledků parlamentních voleb a personálního obsazení parlamentu předsedovi Ústavního soudu není nic z principu, a pokud si chce zachovat politikou neutralitu, musí si svůj názor, jakkoliv bryskní či zajímavý, nechat pro sebe.
Pasivně agresivní okopávání kotníků by ale ještě šlo nějak omluvit, rozhodně horší je, že se Rychetský zapletl v kauze přidělování sportovních dotací, kdy měl lobbovat prostředky pro tenisový klub v Lužánkách, který vede „nepříliš vzdálený synovec“. Tady už končí legrace, jelikož pokud předseda Ústavního soudu pokoutně shání peníze pro své příbuzné a využívá k tomu svého vlivu, pak už to na kárný senát je zcela bez diskuse. A je s podivem, že tyto prohřešky ostatní členové soudu přecházejí jakoby nic.