Sezona jako na houpačce, říká Dubovská
Třikrát byla ve Světovém poháru v první desítce, dvakrát však skončila až ve třetí. Také dvakrát vypadla a nepovedlo se jí mistrovství světa v Courchevelu a Méribelu. Když má proto lyžařka zhodnotit uplynulou sezonu, volí slůvko „průměrná“.
NMartina Dubovská
ejlepšího výsledku dosáhla minulý víkend při pohárovém finále v Andoře, kde si sedmým místem připsala druhý nejlepší výsledek v kariéře.
„Proto se mi ani moc končit nechce,“rozesmála se jedenatřicetiletá slalomářka. Pak ale zvážní. „Když se však na to podívám z druhé strany, jde o super zakončení.“
Pomůže vám takový výsledek do přípravy na tu další?
LN
Určitě. Doufám, že mě povzbudí. Navíc jsem si dokázala, že stále můžu být mezi top závodnicemi. A když to ještě vylepším, jednou bych se třeba mohla dostat i na pódium, po čemž hodně toužím.
LN Co vás nyní čeká?
Momentálně o víkendu mistrovství republiky ve Špindlu a pak ještě nějaká testování. Takže ještě minimálně měsíc budu lyžovat. Volno budu mít až pak.
Kdysi jste říkala, že dny bez lyží jsou pro vás utrpení. Dokážete od nich vypnout alespoň v létě?
LN
Ale jo. A dokonce musím říct, že už se moc těším. Hlavně na dovolenou k moři. Pěkně do tepla.
LN Taková kompenzace za měsíce strávené v chladu?
Přesně. Mně je zima pořád. (smích) Teď jsem třeba byla u babičky a říkám jí: Ježiši, ty tady máš hroznou zimu, dej mi nějakou deku. A ona: Jak ty vlastně můžeš lyžovat? Dělám sice lyžování, ale teplo potřebuju. V tomhle ohledu pro mě byly ideální závody v Andoře.
LN Proč?
Protože tam bylo teplo, ale zároveň i sníh. Takže naprosto ideální kombinace.
LN Jak byste tuto sezonu zhodnotila?
Trochu jako na houpačce. Třikrát top 10, což je super. Ale pak i horší výsledky kolem dvacátého místa. K tomu nějaké těžší momenty, když jsem v lednu dvakrát za sebou nedokončila a pak se mi nepovedl ani šampionát v Méribelu, po kterém jsem navíc onemocněla. Nehodnotím ji úplně špatně, spíš průměrně. Ale určitě se mám pořád v čem zlepšit.
Na čem konkrétně chcete zapracovat?
LN
Když to shrnu, tak dost dobrých výsledků jsem si prohrála v posledních dvaceti sekundách. Takže to je asi základ.
Proč tomu tak podle vás je? Cítíte, že vám ke konci chybějí síly, nebo jde spíš o psychickou stránku?
LN
Myslím si, že fyzickou kondici zlou nemám, takže důvod je spíš hlava. Jezdím neurovnaně. Třeba i v Andoře jsem první úsek jela dobře, pak jsem zvolnila, pak zase přidala. Musím jet prostě od začátku do konce ve stejném nasazení.
LN Často vám chybí i agresivita. Chcete zapracovat i na ní?
Ze mě už asi nikdy nebude extrémně agresivní závodník, jako je třeba Chorvatka Leona Popovičová. Ale určitě bych chtěla přidat i v tomto ohledu. Chápu, že když se na mě díváte, tak to někdy vypadá, jako kdybych nejela. (smích) Jenže takový je už můj styl, moc toho nenadělám.
LN Tato sezona pro vás byla ve znamení novot. Měla jste jiné lyže, trenéra, početnější tým. Už jste si na všechno zvykla?
Už ano. Některé věci – jako třeba lyže – už vůbec neřeším. Dokázala jsem si, že fungují na každém sněhu a jsem s nimi spokojená. I na ten početnější tým si zvykám.
S jakou změnou jste se srovnávala nejdéle?
LN
Určitě chorvatský trenér Mislav Samaržija. Změnilo se mi s ním všechno. Jiné tréninky, má jinou mentalitu, přivedla jsem s ním i servismana.
Zůstanete ve stejném složení i pro příští sezonu?
LN
Ještě jsme si k tomu nesedli, takže uvidíme. Pobavit bychom se měli až po mistrovství Česka.